Ztracené město Z

Velmi dobrý životopisný film reflektující skrze hlavní postavu tu překrásnou dobu, kdy svět byl ještě obrovský a nekonečný, čekající na své prozkoumání, plný tajemství a nebezpečí, na dobu velkých cestovatelů, explorerů, dobrodruhů a velkých objevitelských cest i selhání všeho humánního v institutu světové války... Na vrcholy žánru tenhle film nemá, Mise, Aguirre, hněv Boží či třeba experimentální Objetí hada jsou po umělecké stránce o nějaký ten level výše, ale přesto má Tajemné město Z svou sílu, která je ukryta především v dramatičnosti...film Jamese Graye je čistokrevné drama příběhu jednoho posedlého muže a jeho nezdolné vůle... Povedená exkurze do doby, v níž vodní toky byly nejčastější - a mnohde spíš jediné - dopravní tepny... (03.07.2017)

Obsah snímku zní opravdu skvěle a dost jsem se před zhlédnutím podivoval nad nízkým hodnocení. Po zhlédnutí se podivuji nad hodnocením taktéž. S tím rozdílem, že snímek považuji za lehce nadhodnocený. Jedná se bezesporu o hodnotnou výpověď, která divákům dokáže nastínit, kterak probíhaly dříve dobrodružné výpravy a kolik nástrah se vázalo ke zmapování neprobádaného území. Filmem diváky provází příjemný hlas Hunnama, a dokonce jsem zahlédl první roli Parkinsona, kdy jsem neměl chuť si během filmu podřezat žíly. Na snímku mi nejvíce překážel střih, absolutně to za celou stopáž nikam negraduje a nikam se neposouvá. Zcela chybí jakýkoli záznam cesty. Hrdinové se někde objeví, chvíli tam pobudou a zase se vrátí do nudné civilizace. S absencí veškerých emocí. Celé je to spíše o nepříliš zajímavých společenských poměrech v Británii, než o cestách samotných, které mohly ze snímku udělat vynikající záležitost. Velké zklamání a hodně slabé dvě hvězdy. (10.07.2017)

Když se z úkolu stane životní cíl tak silný, že o tom dokáže vzniknout poutavé dobrodružné drama, aneb ještě stále existují historické příběhy, které jsou hodny zfilmování. Stopáž je tak slušná, že film stihne plynule přecházet hned z několika expedic zpátky do Anglie a naopak a stihnout ještě náhled na bitevní pole 1. světové války. Zatímco příběhově uplyne více než 20 let, touha hlavního hrdiny po nalezení bájného města Z roste až do samotného finále. Na závěr nutno říct, že jsem dlouho ve filmu neviděl tak příjemné herecké obsazení a hezké lokace bez digitálních efektů. (21.04.2017)

The Lost City of Z je složité k něčemu přirovnat. Občas jsem si vzpomněla na knihy Josepha Conrada, kde je důraz kladen na mysterii a ničivou sílu přírody; občas se mi vybavilo There Will Be Blood, které se také zaměřuje na lidskou posedlost; občas jsem si říkala, jak nezvyklé je vidět v kině film, kde vykreslení místa a času je důležitější než vykreslení člověka, který se jím pohybuje. The Lost City of Z nikam nepospíchá, a jak kamerou, tak i vypravěčským stylem místy působí dojmem, že ho natočil někdo v sedmdesátých letech a pak ho omylem zapomněl v archivu. A snad i proto mě tolik chytlo za srdce. (01.05.2017)

Ač jsem zpočátku měl pocit, že se dívám na film zpracovaný po vzoru snímků z poloviny minulého století, tak postupně jsem jej začal vnímat jako něco, co by klidně mohl natočit Werner Herzog. Ona tvrdohlavost, umanutost a zarputilost hlavního hrdiny byla neuvěřitelná. Jít přes překážky a obětovat vše pro dosažení vytčeného cíle se stalo pro Fawcetta jediným smyslem života. Pomalejší tempo dodalo snímku mysteriózní nádech a některé scény, především indiánský obřad, evokovaly Coppolovu Apokalypsu. Spojení obrazu a hudby dostávalo až magický rozměr. - Chtít něco znamená mít více, než mám. - Což nemusí platit jen pro hmotné statky, jak dokládá i tento příběh. Angus Macfadyen se natolik ponořil do své role, že z něj antipatie doslova sálaly. Malé cameo pro Franca Nera a Pattinson znovu dokazující, že umí být více než jen upír. (11.09.2022)