Nesmiřitelní

„I've killed women and children. I've killed everything that walks or crawls at one time or another. And I'm here to kill you, Little Bill!“ Hladce oholený hrdina s šerifskou hvězdou a proti němu zarostlý, alkoholem páchnoucí padouch pálící ze zálohy? Na to zapomeňte, tady střílí ze zálohy a chlastají všichni.. Eastwood zrekapituloval pistolnickou kariéru brilantním antiwesternem a závěr, kdy Munny probouzí své démony, je dechberoucí. (29.08.2008)

Umím točit první ligu s koltem na nasliněném prstě, ale picnout někoho přesně mezi oči mi zatím činí jisté problémy. Možná by mou mušku mohl poněkud vylepšit pravidelný kontakt lihoviny s mými játry, ale stejně se obávám, že by ve mně žádné munnyovské ďábly neprobudil. Takže střílení nechám na těch přesnějších a v klidu si podumám o tom, zda smradlavý, slepý a černý mají morální právo dělat díry do takřka nevinných kovbojů, zda může šerif překračovat zákon při udržování pořádku či zda není poněkud potupné nechat se zastřelit na suchém hajzlíku. A když mi konečně dojde, že je to vlastně jedno, tak s jistou námahou přehlédnu westernový nezvyk, že kulky občas zmateně hledají správný směr a přiznám se, že mne to celkem bavilo. (09.10.2012)

Eastwood plný odvahy spálil všechny mýty o divokém západě a dostal za to Oscara. SLušný to počin, konečně otevřel oči všem, kteří brali westernovou dobu jako pohodovou a milou, kde hrdinové vždycky vítězí, padouší jsou podle práva potrestání a šerif je slušný jako kněz v bleděmodrém! Ani omylem, Clint to naporcoval trošičku jinak. Film se sice nesl pomalým tempem, ale mi osobně utekl poměrně rychle, silných okamžiků je dost a těch drsných ještě víc, i na mně to byla občas silná dávka. Takhle tvrdý western jsem ještě neviděl a doufám, že už nikdy neuvidím. Já měl ty mýty docela rád. (18.05.2008)

(1001) Dobrý film (ale dobrý je za tři! než bys řek švec), ale pořád tak nějak musím přemýšlet nad těmi přívlastky "realistický, nemilosrdný, bez příkras" a podobně. Některé části byly drsnější, ale mlácení hrdinů i řezání prostitutek už tady bylo i předtím. A zbytek mi stejně přišel velmi silně "ideologicky", rozuměj eastwoodovsky zabarven. Romantické záběry na vlahou tvář pořezané kurvy, která se zřejmě marně zamilovává do stárnoucího kovboje? Hrdlo prdlo. Krátkozraký křehký mladík, který se schovává za slupku chladnokrevného zabijáka? Hajzl z povolání v důchodu, který při pohledu na sviňskou "slušnou" společnost rezignuje na snahu vymanit se z dřívějších škatulek? Šerif drsňák-dobrák, podle toho s kým zrovna mluví? Pokud tohle nejsou typická příkrasová schémata, tak co to je? Nejvíc se mi líbily scény, ve kterých se hlavní protagonisté vůbec nevyskytovali, nebo byli jaksi postaveni mimo střed zájmu - zabití v lomu/písku/co-to-bylo (postava Roba Campbella mi vůbec byla sympatická, ten jeho jeliman mi asi jediný přirostl k srdci) nebo třeba krystalický strach v očích šerifových pohůnků, když se připravují na příjezd nájemného zabijáka. (26.12.2009)

"JO, ZABÍJEL JSEM ŽENY A DĚTI. ZABÍJEL JSEM VŠECHNO, CO CHODILO NEBO SE PLAZILO. A TEĎ ZABIJU TEBE." Pouhé dva roky po TANCI S VLKY jsme se dočkali dalšího oscarového westernu, což není zrovna žánr, který by Oscary sbíral. Jakkoli to bude znít ohraně a pateticky, párkrát jsem se u NESMIŘITELNÝCH přistihl, že nedýchám. Ten film vás neuvěřitelně vtáhne a pak si s vámi dělá co chce a přitom je to navenek ošuntělá, komorní, realistická záležitost, důvtipně, dojemně a zatraceně napínavě demýtizující westernové legendy. Obzvlášť pobaví postava spisovatele rodokapsů, která se vždy nalepí na nějakého pistolníka a sepisuje jeho paměti, dokud pistolníka někdo nezastřelí a pak se spisovatel zase nalepí na toho, kdo ho zastřelil. Fantastický je závěr, ve kterém se zúročí všechny ty historky o činech Eastwoodovy postavy a starý chcípák to pořádně rozbalí. Hackmana jsem sice nikdy neměl moc v oblibě, ale z jeho brutálního šerifa mi běhal mráz po zádech. Dedicated to Sergio (Leone) and Don (Siegel). (23.01.2008)