Temple Grandinová

Nedávno som videl silný pravdivý a kritický film FOOD o vplyve kadejakých firiem okolo fastfoodov, McDonalds, Monsanto, ako v honbe za ziskom silne ovplyvňujú politiku statu a poľnohospodárstvo nielen v Amerike. A tu sa zrazu objaví mlada Temple ako autistka vhupne rovno do toho virvaru a snaží sa snaží ... aspoň troska keď nie zvrátiť, tak aspoň zľahčiť ten proces okolo "výroby mäsa". Veľmi zaujímavý príbeh. Dobrý scenár, a excelentný výkon hlavnej predstaviteľky. S pohodou dvam 5b. (A ten film FOOD si choďte pozrieť, tam je ešte naturalistickejsie vidieť prácu texaských a chicagskych bitunkov) :) (27.02.2013)

"Dobytek chováme, protože ho jíme, jinak bysme ho nechovali v takovém množství. Dává nám maso, a tak bysme se k němu měli chovat s úctou." Ano ano ano! Chtěla bych víc takových myšlenek ve filmech, na internetu, ve veřejném prostoru, v životě, všude. Třeba si z toho aspoň někdo něco vezme. Ve filmu bylo hezky vidět, jak některé tehdejší názory na autismus jsou dnes už překonané. A taky že i když děláte s dobytkem celý život, stejně můžete o dobytku vědět velký kulový, když jste totální zabedněnec se spoustou předsudků. (15.01.2019)

Hnula mnou! Temple, myslím. Mluvila o dveřích. Že jsou to vchody do jiných světů. "... a kam odcházejí?" Do nebe. Nezvykle pojatý film o ženě, která viděla svět v osách, procentech a pravítkách. Líbilo se mi to načasování, drajf, úcta a pocit, že jsem jen já a Temple. Temple a já. Krom Danesové, která předvedla neskutečný výkon plný bolesti, mě zaujal mentor (D. Strathairn), který dovedl Temple k uvažování, navedl ji na cestu a ponechal osudu. Samotnou. A její řeč pronášená při závěrečném sprintu mezi obdivem a lítostí, mě zanechala v mlčení, s mrazením v zádech. A tak si to taky chci uchovat v paměti. Ohromná věc! (12.09.2010)

Silný příběh o ženě, která se nikdy nevzdala a stále šla proti všem za splnění svoji vize. Temple Grandinová, autistka, která i díky svému znevýhodnění dokázala takřka nemožné. Jakmile si divák přivykne tomuto počinu, bude vtažen do děje a s napětím bude sledovat příběh až do úplného konce. Velká poklona patří hlavní hrdince, resp. i její představitelce, neboť podala vskutku obdivuhodný herecký výkon. (14.12.2018)

Životopisné filmy nesnáším, ale tento mě dostal - mimořádným hereckým výkonem Claire Danes, jakož i velmi přesvědčivým filmařským vystižením toho, co obnáší diagnóza ústřední postavy. Působilo to na mě sice značně nízkorozpočtově, ale jinak mi to přišlo strašně dojemné, Temple jsem celou dobu fandil (byť jsem celou dobu věděl, jak to dopadne - holt úděl biografických filmů), líbila se mi tam hudba a také herectví Julie Ormond v roli Templiny matky (a zaujala mě tam ještě Catherine O'Hara, u které mi dlouho trvalo, než mi došlo, že to je Kevinova máma ze Sám doma). I když mi přijde hloupé tento film nějak srovnávat s Rain Manem, stejně jsem se neubránil myšlence, že Claire Danes strčí Dustina Hoffmana do kapsy. (08.11.2021)