Synku, synku, cos to proved

Původně jsem měl za to, že s MY SON, MY SON, WHAT HAVE YE DONE (dále jen MS, MS, WHYD) budou spokojeni jak Lynchovi, tak Herzogovi fanoušci, protože fúze jejich rukopisu dopadla na výbornou, ale jak si tak čtu komentář pode mnou, zjevně jsem se spletl. Přitom filmy režiséra i spoluscénáristy (Herzoga) a (výkonného) producenta (Lynche) si nejsou zase tak vzdálené, co se týče pojetí prostředí, které má vliv na psychiku jedince, a postav v něm, protože se jedná o schizofreniky s oidipovským komplexem a obsedantně-kompulzivní poruchou. Spíš než o redukci a banalizaci obou autorských přístupů dochází dle mého k vzájemného obohacení, protože co méně obeznámený považuje za znak rádobypříslušnosti k jednomu z tvůrců, to obeznámenější vnímá jako záměrnou a poměrně zábavnou sebeironii či upomínku na svá, nikoliv producentova díla (trpaslíka si Lynch nárokovat nemůže, viz Herzogův debut). Dílo navíc neustále svádí na cestu v případě žánru, vyprávění i stylu. U procedurálního policejního dramatu nejde o zodpovězení otázky "kdo/jak", ale "proč", přičemž z dramatu o cestě se stane černohumorná podívaná. Rashomonovské vyprávění zodpovídající zmíněnou otázku prostřednictvím výpovědí několika lidí je ovlivněno v případě vzpomínek postav čerpáním informací od jiných - nespolehlivých, přičemž se oproti narativním konvencím otázky ze začátku nezúžují, ale naopak rozšiřují, aby se jako deadline nakonec vyjevilo něco zcela jiného (proč? - míč). Styl poté přejímá postupy divadla ve filmu, protože se jedná o film o divadle (brechtovsky zcizovací postupy a významová inscenace postav a věcí před kamerou ve specifickém pojímání toku času), a i když nám mizanscéna poskytuje nadbytečné množství vodítek, divák pointu stavící na hlavu předchozí viděné neodhadne. Natáčení na Lynchem tolik oblíbenou, ale Herzogem nenáviděnou kamerou dává obrazu specificky lucidní kvalitu a umožňuje okázalým způsobem porušovat zaběhnuté konvence (pokud se nepletu, není užito figurativního záběr-protizáběr, diegetická hudba se stává nediegetickou a na onen přechod je později ironicky upozorněno). Opětovně tak Herzog natočil film, který splňuje požadavky cílové divácké skupiny, přitom je vůči jejich očekávání mladicky podvratný. Botou na černém želé (pochopíte, až uvidíte a viděli jste dokument o Herzogovi) je pak herecké obsazení, kdy až na jednu výjimku jsou skvěle sehraní herci obsazeni dle typů, které ztvárňují v jiných snímcích. Až na casting tedy platí, že nejen sovy, ale i plameňáci totiž nejsou tím, čím se zdají být. (13.09.2010)

My Son, My Son, What Have Ye Done je spíše jakousi syntézou tvůrčích přístupů - Herzoga jako režiséra a Lynche jako producenta - než pouze čirým Herzogovým autorským počinem. Použití digitální kamery (s níž Lynch už nějakou dobu experimentuje), časté pohledy herců do objektivu kamery, spodní nasvícení tváří herců od zdrojů světla a hlavně značná divadelní (strnulá) stylizace vytváří absurdní až groteskně zvrácenou (lynchovsko-herzogovskou) atmosféru, narozdíl od Lynchových pozdních děl jde ale spíše jen o divnost, jež je determinována optikou jednotlivých postav - svět nevnímáme skrze hlavní postavu Brada (Michael Shannon), ale skrze jeho snoubenku a známého, podle jejichž vyprávění si divák konstruuje fabuli, tedy utváří celkový vševědoucí názor na hlavní postavu. [==] Ani herci tuhle podívanou v ničem nenarušují, jak je zmíněno v jednom z komentářů, protože hrají téměř to samé, na co je u nich divák zvyklý - Michael Shannon (Nouzový východ, Brouk), Chloë Sevigny (Americké psycho, Zodiac), Willem Dafoe (Americké psycho, Pokrevní bratři) a Grace Zabriskie (Městečko Twin Peaks, Zběsilost v srdci) - minimálně u Shannona a Zabriskie tohle stoprocentně platí. No a kam jinam děj filmu umístit, než na maloměsto nebo předměstí, kde v míru a poklidu žijí ti největší úchyláci a masoví vrazi schovaní za kulisy svých neuvěřitelně nevkusně upravených domů, kterých je za velkou louží jak zrnek písku na Copacabana... (17.01.2011)

-Někteří jen hrají ve hře, jiní rolí žijí.- Psychologické drama o muži, který se vydal do Peru, kde prohlédl. Jeho vnitřní hlas se stal cestou, po níž se rozhodl jít. Dvě dějové linie se prolínají - co bylo a co právě je, aby nakonec složily celý příběh tak, jako když k sobě dáváte dílky puzzle. -Občas pochybuji, kdo je horší, jestli my poldové, nebo kriminálníci.- Snímku dominují výborné herecké výkony. Trocha symboliky, občas se zastaví čas, plameňáci a barvy, kdy převládají bílá, blankytně modrá a černá. Působivé jsou interiéry...ty tunely...Chce se mi napsat - typický Herzog, co málokdy osloví někoho jiného, než své příznivce. -Jeden Řek se sem nedávno přistěhoval. Musel jsem začít zavírat ovce na noc, byly z něho nervózní.- Řecké tragédie jsou tak staré, a při tom popisují výjevy ze života, které jsou mimo čas. p.s. doporučuji nečíst zdejší obsah, o filmu je dobré nevědět vůbec nic. (08.03.2022)

Herzog ma na svedomí niekoľko vydarených “True crime” dokumentov, a tak som sa domnieval, že film podľa skutočnosti s obdobnou tematikou ma v tomto grcanice hodnom počasí (35+) príjemne zamrazí. Lenže toto je taká lacnejšia kópia tvorby Lyncha, ktorá ma sama o sebe tak či onak nebaví. Fakt mimo mňa, takéto čudesno melodicko melancholické spracovanie .. (28.06.2022)

Myslel som si, že to bude aspoň trochu hororové, ale žiaľ, jedná sa len o čistú psychologickú a únavnú drámu s množstvom flashbackov a neuveriteľne pomalým tempom. Ktorý debil napísal, že je to horor? Keď už je reč o akejsi hre s divákom, radšej uprednostním Hanekeho tvorbu, prípadne Trierovho Antichrista, tam sa aspoň niečo dialo. Toto šlo úplne mimo mňa a rozhodne by som to nikomu neodporúčal. Asi fakt nie som "intelektuálne vyspelý", možno už len preto, že som v komentári užívateľa Bluntman rozumel tak maximálne trom vetám (a možno ani to nie). (11.10.2010)