Velká žranice

Je to o naší společnosti, přežrané, přesycené - jídlem i sexuálními podněty.....nevědíc co s životem...navíc dost naturalisticky zpodobněné (11.12.2007)

Co má film za úkol? Vyvolat nějaké pocity, vytrhnout nás z naší reality a ukázat nám jiný náhled na život? Pobavit, postrašit, dát téma k hovoru? Velká žranice mě znechutila, přenesla na mne pocit maximálního přežrání a na chvíli mne zbavila chuti do jídla i do života. Prostě jsme jen tak po obědě leželi a dívali se jak ve filmu dělají takřka to stejné. Takže jak to jen zhodnotit? Výborné. (31.08.2009)

Provokace s hlubším přesahem. Mě pobavil ženský element. Nenasytnost, hedonismus, dekadence, smrt...63%. (11.11.2013)

Fekálne komédie vymysleli Američania, ale ešte pred nimi prišli žabožrúti s touto svojou fekálnou hororovou drámou. Úchylné je to na takto obsadený film teda poriadne, nie je vynechané skoro nič podstatné, a keby si niekto myslel, že pri Žranici bude mať chuť na jedlo, tak sa veľmi mýli. Ako film mi to veľa nedalo, ani ako posolstvo to nestálo za veľa, len niektoré scény by do nejakého lepšieho filmu pekne zapadli. (09.12.2014)

Protože nemám ráda ani Mastroianniho ani Noireta a už vůbec ne Tognazziho, čekala jsem spíš utrpení a začínala film sledovat s velkým despektem, v podstatě kvůli partnerovi. Piccoliho snesu a tak jsem to brala tak, že se soustředím na něj. Mimochodem, hrál ve filmu všechna sóla na klavír. Tehdejší „umělecké fotografie“ byly erotičtější než dnešní druhy porna. Obdivuhodná byla Piccoliho pohyblivost, baletní průprava, a k tomu ten klavír. Renesanční umělec. Tanga jako páska přes oko boží, hodná vyzkoušení. „Marlon Brando“ úplně skvělý. Okořeněno děvkami, a paní učitelkou, přicházím tomu trochu na chuť. A taky dostávám hlad a chuť a pomalu plánuji jídelníček na víkend. „Představ si, že jsi hladovějící malý Ind v Bombaji.“ Na žranici je nejhorší, že člověk neví, jestli má větší chuť jíst nebo šukat. Balet přežraného Piccoliho nemá chybu. A jetšě prdění (jinak se to nedá nazvat) excelentní. Stejně jako dvě mrtvoly ve vitríně. Třetí způsob byl pak jeden z nejpříjemnějších pro muže, alespoň co si tak myslím. V rámci pravidel konec prozradit nesmím, ale čekala jsem jiný, tvůrci mne překvapili. (06.08.2011)

Napíšu to takhle - tenhle snímek celkem slušně vyjadřuje dnešní společnost (a dle Ferreriho to v té době zřejmě nebylo o moc lepší). Pořád žereme, prdíme, ukájíme se, vybuchuje nám kanalizace a ti, kterým to není úplně jedno zemřou na půli cesty. Ostatní nemění své chování, protože to tak podle nich asi má být. Povinný film pro všechny, kteří si stále myslí, že konzumní způsob života nás dovede ke světlým zítřkům. To, že je to film veskrze nechutný, je věc podružná, i když mnohé odpuzující. 95% (25.02.2018)

Jednou za čas vidí člověk film, který jako by byl natočen přímo pro něj – nebo spíš, jaký by sám chtěl natočit, kdyby toho byl schopen. U Velké žranice jsem si uvědomil, jak rád mám filmy, které stojí na jednoduchém nápadu – výchozí premise – a v celé své délce jsou jeho pouhou realizací. „Nezatíženou“ snahou uzurpovat si divákovu pozornost po fieldovsku vystavěnou zápletkou s dvěma doby obratu, nebo pestrobarevným kabátem formálních vějiček – zde převládají neobvykle dlouhé, ale statické záběry, celky/polocelky, práce kamery a střihu jsou nenápadné, výrazivo Velké žranice musí člověk hledat v herectví a v mizanscéně.__________Velká žranice je tak neobyčejný úkaz – navenek hédonický, uvnitř asketický procedurál se slušným potenciálem šokovat maloměšťáky. Fekální prvky nízké kultury, o které třeba Fellini spíš jen zavadil, nechává Ferreri doslova vyplout ze záchodu na podlahu koupelny luxusní vily v uměleckém filmu, kde se dvě hodiny žere, souloží a prdí. Lze to celé samozřejmě brát jako diagnózu stavu společnosti, která se pod kultivovanou slupkou (servírování jídla) snaží skrýt svou animální podstatu (jeho nestřídmá konzumace), nicméně těžko se dnes už zbavíme dojmu, že skandálnost průjmu Michela Piccoliho odvál čas. Tím se současně nabízí nový způsob, jak žranici sledovat – možná Ferreri taky zamýšlel vystřelil si z každého, kdo chce, aby velké filmy byly „o něčem“. Duchovní spřízněnost s provokativními alegoriemi ze stejné doby o skupině lidí zavřené v jednom domě (Saló, Anna a vlci) však zůstává patrnou. (03.06.2021)

Moc dobrá prasárnička ;-) Přesně v italskym stylu s příchutí french gourmanism... Pár lidí co rádi rozkoš prostě žere co to de a berou to sice s nadhledem ale nic nesmí ohrozit cíl! Rozhodně originální tematika a dobrý herci. Příjemná sodoma gomora ;) (11.01.2010)

Po návštěvě Decadence Now! jsem se konečně odhodlal shlédnout tento film vcelku a v originálním znění. Celý příběh je vlastně spirála úpakdku, kterému jednotliví hrdinové postupně propadají, stáhnou sebou i dámskou společnost a ukážou opět tu tolik skrývanou animálnost buržoazie. Obsazení je hodně na ksicht, takže chlapci prostě nemůžou zklamat, žena barokních tvarů, snad nemá scénu, která by nepřipomínala slavný obraz a atmosféra snímku je na pomezí znechucení a okouzlení. Škoda, že Ferreri natolik věřil, ve své umění, že odmítl stříhat, takže film by mohl být klidně o 30 minut kratší a sdělil by nám vše mnohem intenzivnější formou a Mario Vulpiani je klasická stará evropská škola, takže kamera se nehne ani o píď a vše je snímané formou mezi divadelní scénou a obrazem. Na druhou stranu, už dlouho jsem u filmu neměl takový hlad, charaktery opravdu baví i zaujmou a celkový námět ten film prostě utáhne, jen to mohlo být mnohem silnější a zapamatovatelnější. Parta přátel se rozhodne, že stráví pár dní společnými radovánkami a hodlají se bavit jako o život... 80% (16.12.2010)

Je to deda bizani až na pudu, ale nějak mi to vůbec nevadilo. Po pravde řečeno mi nevadila ani absence nějakého většího příběhu. (19.08.2015)

Zúfalí film o tom ako sa prežrať až na druhý svet......Úžasné herecké obsadenie, aj preto 75%. (25.01.2011)

V podstatě obdobné žranice provázejí lidstvo již dlouhou dobu. Stačí si jenom vzpomenout na žranice na královskcýh a panských hostinách, kde se fasovalo husí brko, aby se přecpaný člověk mohl lépe vyprázdnit a pokračovat v hodování. Dnes jsou obdobnými žranicemi vesnické svadby, kde se sejde sto i dvě stě hostů a žerou a chlastají dva dni a pod. Takže nic nového pod sluncem, ale v podání těch hereckých velikánů to zas nebylo tak špatné. Chybí tomu ale myšlenka. Něco mezi 3 a 4, ale na tu čtyřku to přece jenom není. (23.03.2012)

Úžasný námět - spáchat sebevraždu tím, že se užeru k smrti - byl z filmu tím nejlepším. Sice jsem se mnohokrát zasmál a slušné bylo i herecké obsazení, ale přesto tomu něco k dokonalosti chybělo. Možná náznak nějakého příběhu, lépe propracované postavy a jejich motivy, nějaký přesah... nevím, chtělo to něco více než jen jíst a občas se zasmát. Zábava je to dobrá, ale tak na jeden večer, navíc je nutné si ke sledování filmu vzít něco dobrého k jídlu, jinak se utrápíte. (30.01.2018)

Nejsem si jistý, jak film ohodnotit hvězdičkami, tak ho budu hodnotit pouze slovně. Jsem rád, že jsem film viděl, ale nemyslím si, že ho budu komukoliv v budoucnu doporučovat. V popisku filmu mě navnadilo, že uvidím "sebezničující žranici", kterážto rozhodně proběhla a dočkal jsem se i nahoty, zvracení a nadměrného odchodu střevních plynů konečníkem, a toho dokonce více než jednou. Věřím, že v roce 1973 to mohlo šokovat dost lidí a nad některými scénami jsem se pozastavoval i já. Pokud máte náladu na neobvyklý večer a zopakování si klasických francouzských frází, jako např.: "Merde, merde, merde, merde!", tak si pusťte Velkou žranici. (05.04.2021)

Okej má to posolstvo a symboliku, ktorá je dnes možno aktuálnejšia než v dobe vzniku a s ktorou sa plne stotožňujem. Ale to je (aspoň pre mňa) málo. Po pozretí filmu totiž nemám pocit, že by som bol viac obohatený ako po prečítaní recenzie, ktorá ho komplexne hodnotí. Preto si ho budem pamätať ako jeden z filmov, pri ktorom samotná zápletka a názov sú zaujímavejšie, než film sám. Ten bol totiž poväčšine len strašidelne dlhý a nudný. Slabé 2* a 30% (28.12.2022)

Tohle je asi přáním každého chlapa v letech,zemřít bud totálním přežráním anebo ješte lépe pod nějakou krásnou nejlépe mladou blondýnou.Parta chlapů si život rozhodně umí okořenit (21.03.2008)

Pravděpodobně jsem čekal něco úplně jiného. Kdo už film shlédl mi totiž nabízel jistou podobu se Salo, proto jsem měl také obavy Velkou žranici vůbec zapnout. Šok se nekonal. Film je sice kontroverzní a jaksi naturalisticky znepokojivý, nicméně nijak extra nezaujme. Nehodnotím podobný typ filmů hvězdami, dokonce ani nevím co si o něm přesně myslet. (01.08.2011)

"Kéž bychom takhle mohli sedět a jíst věčně." Tato jediná věta z jedné z mnoha a mnoha neskutečných hostin o jakých se nesnilo žádnému šejkovi ani v těch nejdivočejších snech, dokonale charakterizuje toto fascinující dílo. Jinými slovy - bezbřehá oslava obžerství vyeskalovaná do té největší extrémnosti jakou si jen (ne)dokážete představit. Těžko popisovat tento neortodoxní snímek, to se zkrátka musí vidět! Poslední věta před smrtí ala La Grande bouffe: "Vyřiďte šéfovi, že minule to telecí bylo druhé jakosti!" (07.11.2011)

Jestli na „jste co jíte“ je zbla pravdy, Michel, Marcello, Philippe a Ugo jsou nadívaní vskutku velkolepě. Na každý pád je delikatesou tento film. Sledovat ne-děj snímku, spočívající v částečné oduševnělé improvizaci čtyř hereckých velikánů evropského filmu, je hypnotické a děsivé. Rozhodně nedoporučuji před filmem jíst, na druhou stranu si nedokážu představit večeřet po něm. Vrátil jsem se k němu po letech, abych zjistil, jak velkej na mě před lety udělal dojem, ten že trvá a navíc, jako vždy, když si film po čase dopřeji, uzřel i leccos nového. Ve stabilním těžišti snímku se ocitá nepochopitelná motivace hrdinů – oč jim jde? Četné výtky samoúčelnosti jsou zcela na místě, stejně jako samoúčelnost sama – hlavní hrdinové jsou skvěle zajištěni a jejich svérázné sebedestruktivní počínání nedává smysl. Tahle hádanka, aristotelský stroj, který mi připomněl mimo jiné zoufalství snahy odhalit, proč „ti elegantní lidé prostě z té party neodejdou, když jim nic nebrání“, je vržen na diváka a je šílené, kolik odpovědí se dá najít ...což nevypovídá nic lichotivého především o nás. S postavami lze sympatizovat a zároveň si je ošklivit; dokáží být velmi blízké. Oč jde nám? (15.05.2012)

Problémem tohoto filmu je tato společnost. Vypovídací hodnota filmu je obrovská a právě to je jeho největší klad. Přes velmi silné zvětšovací sklo si bere na tapetu konzum, obžerství, a život, který je pouze o uspokojování primárních potřeb - jíst, pít, defekovat, milovat se. Geniální nápad - tři muži odjedou do luxusního sídla jednoho z nich a tam se obžírají a "ušoustávají" k smrti. Primitivní příběh, ale velké podobenství (podobně jako Nejasná zpráva o konci světa). Neuvěřitelně kontroverzní film, na festivalu v Cannes rok po uvedení byli herci, kteří tam hráli málem pranýřováni. Ten film šokuje, šokuje bez vkusu, ale na správném místě. Opět si neodpustím přirovnání ještě s jedním filmem - Natural born killers - Stone také šokuje, a také bez vkusu, ale bohužel tak, že se to míjí účinkem. (11.01.2004)