poster

Ony (festivalový název)

  • Francie

    Elles

  • Polsko

    Sponsoring

  • Německo

    Bessere leben, Das

  • Slovensko

    Ony

    (festivalový název)

Drama

Francie / Polsko / Německo, 2011, 99 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Malarkey
    **

    Tak jsem se rozhodl navštívit Francouzský filmový festival v Praze a zvolil si film, který místy dost explicitně ukazoval dva příběhy dvou mladých vysokoškolaček z Paříže. Zase to ale nebylo tak drsný, jak by to mohlo na první pohled vypadat. Malgorzata zvolila jemnou techniku kamerových záběrů a tak jsem si místy občas akorát říkal, že kdyby se kamera posunula o pár milimetrů vedle, tak už je z toho regulérní soft porno....ale pořád porno. Na druhou stranu jsem čekal zajímavější příběh. Třeba té postavě, co jí hrála Juliette Binoche jsem vůbec nerozuměl. Já třeba chápu, že je umělkyně, jako plno Francouzů. Jenžeta její rodina nebo některé její chování bylo úplně mimo. Závěr pak jak kdyby vyšuměl do prázdna. Proč tam vlastně vůbec ta rodina byla? No a nakonec mi taky došlo, že ona ten článek v tom filmu vlastně ani nedopsala...a to se tam s ním hodinu a půl vysloveně sere.(24.11.2014)

  • claudel
    ****

    Francouzsko-polské spojení ve filmu funguje, o tom jsme se x-krát přesvědčili, netřeba vyjmenovávat. Potvrzuje se to i v roce 2012 v podání svérazné polské režisérky Szumowske. Její předchozí snímek ve mně zanechal všelijaké pocity, nyní zašla ještě dál otevřeností některých scén. J. Binoche i A. Demoustier jsou standardně výborné, scénař by možná ještě nějakou tu mouchu mohl vychytat, ale jinak o kvalitní snímek na světě je rozhodně postaráno.(21.8.2012)

  • Ony
    ****

    Snad všechno lze v Nich chápat stejně dobře jako rafinovanost i jako omezenost tvůrců – od fragmentárního scénáře až po diletantský výběr hudebních skladeb. Celý film působí hrozně povrchně a tak nějak zle, ale právě v tom nakonec vidím jeho kouzlo. Je to společenská kritika (nebo výsměch?) a zároveň (možná záměrně, možná ne) zajímavá filmařská sebereflexe.(29.6.2012)

  • Arbiter
    ****

    Je pro mě překvapivé, jak některé místní komentátory minulo sdělení snímku. Soustředíc se na domnělou vyprázdněnost "utrpení" vyšší střední třídy se zaseknutou ledničkou a "odhalujíc" prý pseudoartové zobrazení "pouhé" novinářky účelově poslouchající radio Classic (wtf), opomíjí, že Szumovská ukazuje na tato pozlátka - formálně reprezentující mezitřídní/mezigenerační distanc -, dekonstruuje jejich porcelánovou krustu a staví paralelu mezi cestou životem novinářčiných informátorek a tím, jak žije ona sama. Na tom není nic do sebe zahleděného ani samoúčelně uměleckého. Elles naopak vykresluje - a nutno říct, že přehledně, nikoliv zmateně nebo nemotivovaně -, sociální realitu s ohledem na její rozostřený charakter. Sděluje nám zřetelně: ne, kdo si vydělává tělem, není jen šlapka nebo jen oběť. Nemá z toho jen potěšení nebo jen zničený život. Nejde jen o jejich autonomní rozhodnutí nebo jen o důsledek problémů systému. A ne, "vydělávání tělem" nelze redukovat jen na situaci, kdy zavolá cizí člověk a ráno nechá peníze na nočním stolku a nejde o téma, která se týká jen a pouze dané ženy. Snímek se soustředí na hranice třídní, generační, genderové, vzdělanostní, situační a další. Staví mezi nimi nepříjemné paralely a až na přehnaně archetypálního manžela zůstává v uvěřitelně nejednoznačné rovině. Nejde o pseudoart, ale o příjemně komplexní náhled na sexualitu jako nástroj, připsanou roli a hybatele dění.(25.9.2016)

  • marvan
    **

    Je z toho cítit blahobytná arogance zaprděné středostavovské morálky neschopné opravdové konfrontace.(11.9.2012)

  • - Ústřední skladba, jež ve filmu víckrát zazní, je pasáž z Beethovenovy 7. symfonie. (claudel)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace