Oči války

4.4.2010 ~ Váleční fotografové. Co je vede k tomu potlačovat pud sebezáchovy, vydávat se do míst, kam by jiný člověk za žádných okolností dobrovolně nevstoupil, a hledat situace, které by nikdo na světě zažívat nechtěl? Jde jim o slávu a peníze za vyobrazení něčeho, co si zbytek světa nedokáže ani představit? Nebo je to touha po dobrodružství? A dokáží se potom do "běžného" světa vůbec vrátit? ~ Triáž. Medicínský pojem pro stanovení priority pacientů na základě vážnosti jejich zranění (Wikipedia). Ve válečných zónách a konfliktech je třeba při větším množství raněných, kdy je nedostatek prostředků (lékařů, léčiv, místa, času apod.), určit, kdo potřebuje péči akutní, kdo může chvíli počkat a kdo nemá v dané chvíli na daném místě žádnou šanci a jen by ubíral čas a prostředky těm, kteří mají zranění lehčí a mohou se, když ne uzdravit, tak alespoň nezemřít. Rozdělení probíhá jednoduše, pomocí barevných štítků. Červená pro akutní případy, žlutá pro těžší případy, zelená po lehčí případy, modrá pro ty, které opustilo štěstí a jsou bez šance a černá těm, kteří se dle Platóna dočkali. V místním kurdském polním lazaretu ve skále se ponejvíce setkáte s těmi žlutými a modrými případy. ~ "Jen mrtví se dočkali konce války." - Platón ~ Mark a David jsou dlouholetí přátelé. Oba mají manželky a oba jsou váleční fotografové. Vydávají se tam, kde se něco děje a kde lze získat zajímavé fotografie. A zrovna teď je to Kurdistán, který je v konfliktu s Husajnovým Irákem. Nelze říct, že by se tu nic nedělo, ale není to přesně to, na co oba fotografové čekají. Čekají na ofenzívu a ta stále ne a ne přijít. A David nemá tak pevné nervy jako Mark. Chce už odjet, ale na přesvědčivé naléhání Marka ještě chvíli vydrží. Ale jen do příštího dne. Mark už totiž na Davidův vkus riskuje příliš a tak se David rozhodne skončit okamžitě a vyjet ihned domů, což se Markovi nelíbí. Chce vyjet s kurdskými bojovníky a fotit. ~ Poté se ale Mark probouzí ve známém "skalním středisku", raněn a otřesen, a posléze odjíždí domů. Dokáže se ale v naprosto jiném světě vyrovnat s tím, co zažíval v Kurdistánu? A co s tím, co zažil jako válečný fotograf před Kurdistánem? A kde se, k sakru, toulá David? ~ "Je mi 86 let. Přišel jsem o celou rodinu. Přišel jsem o rodiče, bratry a sestry. Přišel jsem o svou ženu. A přesto jsem stále tu. Pořád se mohu usmívat a svět je stále úžasným místem." ~ Napínavé drama šesti lidí o tom, že zažít dobrodružství nemusí být vždy nutně taková zábava. Drama o tom, co se snažíme ututlat před ostatními a před sebou samými. Drama o prioritách. ~ Tohle je pro mě ten druh filmu, kvůli kterému se vyplatí vidět tu tunu blbých a zbytečných béčkových hovadin, protože nikdy nevíte, na co přesně narazíte. A na tohle Vám narazit doporučuji. Nejlépe s rozeběhem. (23.04.2011)

Nečekejte typický válečný snímek z válkou zmítaného Kurdistánu. Triage je především snímkem o válečném fotografovi Marku Walshovi, který se po těžkém zranění a následném traumatu postupně zotavuje a to nejen fyzicky, ale zejména psychicky. Colin Farrell tento snímek spoluprodukoval a následně si zde i vystřihl hlavní roli. Což je pro diváka jenom dobře, neboť Triage to je především ON. Díky jeho přesvědčivému hereckému projevu je Triage tak působivým snímkem. Ale abych nemluvil pouze o něm. Za zmínku stojí určitě i ostatní zůčastnění, ( kteří i přes menší prostor, který tu dostávají ), předvádí uvěřitelné herecké výkony. Ať už je to krásná Paz Vega, Kelly Reilly, psycholog Christopher Lee, či " humanistický doktor " Branko Djuric coby Dr. Talzani. Bílý či modrý štítek. Ano, tak tenká je tu hranice mezi ŽIVOTEM a SMRTÍ. Člověk, který tohle nezažije na vlastní kůži, těžko může soudit činy tohoto doktora. Skutečně víme, jak bychom se v dané situaci zachovali my....? Za zmínku určitě stojí i realistická syrová kamera a Godoyův povedený hudební doprovod. A ten konec... ,to je pořádná rána palicí do hlavy. p.s. člověk při sledování takovýchto typů snímků, plně pochopí význam Platónova citátu " JEN MRTVÍ SE DOČKALI KONCE VÁLKY ". (25.03.2010)

Colin Farell v tom lepším světle. Pohled na válku nejen očima novinářů, ale například i očima kurdského doktora. Co se týká zájmu bulváru bohužel pravdivé. Nejen válka je smutná a děsná, ale hlavně ty následky. Přesto jsem od filmu čekal trochu víc, chvilkami jakoby to ztrácelo spád, ale určitě zajímavý snímek a zajímavé téma. (11.05.2011)

Co Colin Farrel přestal chlastat, objevuje se v čím dál zajímavějších filmech. Zato já z těch depresí, ve kterých hraje, asi začnu chlastat místo něj. A není divu: sledovat hoďku a půl fotografa, co se tak intenzivně snaží zazdít vzpomínky na to, co zažil, že z toho ochrne do půli těla a všude s sebou tahá symbolický žlutý a modrý štítky, jako by nevěděl, který z nich chce sám sobě dát, doktora, který si spíše než operační náčiní čistí kvér, protože tím svým pacientům pomůže spíš než skalpelem, a všechny ty lidičky, kteří můžou žít na druhém konci světa, a přesto jim válka v Kurdistánu a dalších koncích světa spolehlivě rozesere životy, fakt na dobrý náladě dvakrát nepřidá. Musím přiznat, že byť je mi všech těchhle lidí líto, jako dobrovolník se asi přihlásit nepůjdu. Zato mě vedle Platónova moudra napadá ještě jedno: "Zlo může vítězit jen tehdy, když se slušní lidé dívají jinam." Jenže kdo to ksakru je, ti slušní lidé? Možná je to Mark Walsh, možná vy nebo já. Ale ať se dívám, jak se dívám, ty války pořád nějak ne a ne přestat... Možná je to tím, že žádní slušní a neslušní lidé nejsou, možná jsou to prostě jenom lidé. (30.08.2010)

Je to přesně tak, jak píše Malarkey. V dnešní době všechny zajímají pouze sračky ze šoubyznisu, kde kdo koho nasral nebo zmlátil, nebo fotka nějaké celebrity, které se podařilo vyfotit kozy. Toto je ale příběh o úplně jiných fotkách. Na těchto fotografiích je zobrazeno pouze utrpení a bolest. Je to příběh fotografa, který je součástí války v Kurdistánu na konci osmdesátých let, který přežije jen tak tak. Jeho utrpení ale začíná, až když se vrátí domů. Tyto lidi jen obdivuji, protože oni, stejně jako vojáci, musí žít s tím, když příjdou o svého kamaráda, až do smrti. Osobně jsem čekal, že se bude děj odehrávat převážně v Kurdistánu. Nakonec většina se odehrávala doma, o to ale byla působivější. Kolikrát mi až zamrazilo u některých scén, třeba u té, kdy Colin hledal lebky pro přeživší příbuznou. Ta mě opravdu dostala. Když už jsem se zmínil o Colinovi, ten mě příjemně překvapil. Jeho výkon byl velmi emotivní. Celkově je to tedy velmi působivý pohled na povolání válečného fotografa, který přesně vystihuje, co dokáže udělat válka z člověkem. (10.05.2011)