Zoufalci

Za mě určitě celkem překvapení. Existencionální drama skupiny několika lidí totiž i přes záměrnou volbu tématiky sebemrskačství a zkrachovalých existencí nabízí poměrně zajímavý počin v rámci českého filmu. Pominu li značně nevyrovnané výkony hlavních představitelů a naprosto parádní formu která si sama o sobě zaslouží pochvalu, jsou Zoufalci ne až tak zoufalým filmem, který místy zabředává do úrovní zajetých žánrových křivek, i když to nemá vůbec zapotřebí. Občasné zacházení do extrému a místy lehké vaření z vody alespoň trochu napravuje i slušná vyprávěcí forma a s ní související sympatický závěr. (19.06.2011)

Zvedám hodnocení, na podruhé se mi Zoufalci líbí mnohem víc. Jednak je fajn vidět mladou partičku z dejvického divadla, kterou jsem v roce 2009 příliš neznala a za další, Jitka Rudolfová si u mě udělala očko krásnou pohádkou, čili jsem na ni lépe naladěná, než před lety. Domnívám se, že prvně film u diváků trošku "dojel" na mnoho neokoukaných tváří, přičemž ale vůbec není špatný. :) (18.09.2019)

Opravdu zoufalý film. Člověku, co právě potřebuje rozveselit, rozhodně náladu nezvedne. Myslel jsem, že se jdu dívat na komedii:(! První půlka se táhne ve smutných příbězích každé postavy. Za půlkou to začíná být optimistické a konec nebudu prozrazovat, i když to není kdo ví jaká šílenost. Je možné, že nebýt špatné nálady, tak bych ocenil i 4 hvězdami, protože mě přijde, že všichni to moc dobře zahráli:). Nápad je to také zajímavý a když tak přemýšlím, tak by jsem taky chtěl někdy něco takového spáchat, ale asi ne dlouhodobě. Sečteno podtrženo - lehký nadprůměr, 60%. (23.11.2010)

Kdybych se mohl odstěhovat do Mongolska, odstěhoval bych se do Mongolska. Věc na kterou myslím v poslední době docela často sám. Film je to o životě, o těch sračkách, ve kterých žijeme, ve kterých se válíme a než bychom se z nich dokázali vyhrabat, zůstáváme v nich dál. Jo, samozřejmně, vás jsem tímhle nemyslel. Rozhodně to není nic pozitivního, nic co by si oblíbilo věší množství lidí... Já oceňuji odvahu ukázat nám nejsmradlavější bubáky, které trápí běžné lidi v jejich(našich) běžných životech. (15.12.2009)

Jitka Rudolfová je takový mladý Forman v sukni. I jí se podařilo zachytit život ve své celistvé trapnosti. A člověk by ani nevěřil, jak můžou být ty trapné postavičky k smíchu. V mém případě to byl dost tlumený smích, protože jsem se smál vlastně sobě samému. Kousavá výpověď jedné ztracené generace, co zabloudila stejně tak dobře v Praze, jak ve svých životech. Trapné. (13.11.2009)