Zoufalci

Pro mě trochu kontroverzní film, diskuse s tvůrci po promítání ještě na kontroverzi přidala. Věkově patřím do skupiny "zoufalých třicátníků" dnešní doby. Ačkoli popisy k filmu slibují, že každý třicátník se ve filmu najde, nestalo se tak. Dokonce ani nemám pocit, že bych už musela bilancovat svůj život, s tím počítám až tak v padesáti. Ale komedie je to docela dobrá. (30.12.2010)

2007 - PUSINKY, r. Karin Babinská. 2008 - KULIČKY, r. Olga Dabrowská, 2009 - ZOUFALCI, r. Jitka Rudolfová. Zdá se, že vedle mladé generace filmových tvůrců, u nichž je styl nositelem významu a výpovědní hodnoty (Najbrt, Sláma, Ševčík), se v české polistopadové kinematografii objevuje linie mladých tvůrkyň, které dokončily či dokončují studium na FAMU a jde jim především o postihnutí mentality různých generací. Zatímco Babinská a Dabrowská ve svých debutech hledaly suverénní formální výraz, což na druhou stranu ale korespondovalo s tématy jejích snímků, Rudolfová se představila formálně svébytnou prvotinou, u níž je ale problém někde jinde. Stylistická preciznost, kdy vyniká především práce se zvukem, jeho zdroji a "asociativní" montáž, spolu s vyprávěním s nespolehlivými flashforwardy pro mnohé diváky zastře vykonstruovanost, diváckou podbízivost a lživost toho, o čem se vypráví. ZOUFALCI nemají trojrozměrné, živoucí a skutečně dýchající postavy, nýbrž několik sociologických typů a karikatur (existuje český film, který mj. tematizuje homosexualitu a přitom postava gaye NEodpovídá pouze heteronormativní představě?), na nichž se demonstruje jednoduchá teze vyjádřena již na plakátech věnovaných konkrétním figurkám. Na místo toho, aby se o mentalitě lidí v určitém věku něco sdělilo, zde máme sled divácky vděčných scének na určitá témata - tloustnutí, alkohol, přiznání homosexuality rodiči, výlety s bývalým přítelem ad. Film tak neříká něco o generaci třicátníků, ale spíš prozrazuje mnohé o divácích, kteří se s takovými chcípáčky cestujícími z města ztotožní. A postavit jeden polistopadový trend v české kinematografii, tj. cestu z města, na hlavu tím, že posílím jiný, tj. chcípáčkovství, mi přijde jako vytloukání klínu klínem. Přestože je Rudolfová žačkou Věry Chytilové a v ZOUFALCÍCH odkazuje na DĚDICTVÍ a HEZKÉ CHVILKY BEZ ZÁRUKY, má bohužel blíž k pozérskosti jednoho z představitelů některými novináři vykonstruované "nové nové vlny 90. let" - Davidu Ondříčkovi. 5/10 (14.11.2009)

Takoví civilnější a méně vystajlovaní Samotáři, což však v žádném případě neznamená, že by mě to sralo o něco méně. Spíš naopak. I když natočené i zahrané je to na zdejší poměry nadstandardně, nějak se nemůžu s tímhle analyzováním asociálních buzniček a neperspektivních samiček mimo hlavní kolej sžít. Nevím, co je na takových lidech natolik zajímavého, abych 102 minut sledoval jejich neschopnost a směšnost bez jakékoli katarze. Ale jen opakuju, na současný český film slušné. (28.10.2010)

velmi dobře natočené,ale celkově trošku zvláštní vyprávění ze života a o životě,které ne každý v podobné formě snese.Osobně ještě nejsem ve věku hlavních hrdinů a v současnosti neřeším podobná životní dilemata,takže v tomhle ohledu mě film trošku minul.Dost možná ho budu schopen docenit za nějakých 5-10 let,ovšem teď sem viděl pouze průměrnou,místy zbytečně zdlouhavou "komedii",která komedií není.Neokoukané tváře hlavních představitelů jsou sice plusem,ale ani ty mi žádným způsobem nepomohli,abych si mezi nimi vybral svého oblílbence,se kterým bych se dokázal ztotožnit a fandit mu.Škoda... (18.06.2010)

Když ve vás film vyvolá myšlenky na sebevraždu, tak je asi něco špatně. Neviděl jsem moc depresivnějších filmů. Tuto skutečnost však nelze považovat za velký plus, jelikož nešlo o depresivní atmosféru ve filmu, která vtahuje diváka do děje, ale přímo v mé hlavě, kde se díky utahanému tempu a ujetým monologům postav tvořily úvahy naprosto šíléného kalibru. Vše nakonec zachraňují sympatičtí herci a také jedna vychlazená Plzeň, kterou jsem si při sledování neodpustil a zabránil tak dalším chmurným myšlenkám. (20.06.2011)