Princezna Lada

Pohádku jsem viděla dneska ráno u snídaně. Mladinká Jana Preissová (tehdy ještě Drchalová) je krásná, přirozená, vtipná, na ní v podstatě celá pohádka stála. Pravda, pavoučí nohy Petra Olivy v šílených botách (hned jsem si vzpomněla na "kozačky" z Pelíšků) byly drsné, ale asi poprvé jsem tady zjistila, že Petr Oliva byl někdy fešák. :-) Jiří Pleskot jako kuchař generál mě taky bavil a vlastně se mi to líbilo. P.S. Jana Preissová vážně byla nádherná. (02.03.2024)

Předchůdkyně Princezny se zlatou hvězdou. Jako vždy úchvatná Jana Preissová, jíž princ bohužel nezvládal adekvátně sekundovat. Taky asi tím, že už nejsem naivní holka, očekávám od lásky víc než poblouznění smyslů na základě fyzické krásy. Věnovat víc prostoru tomu, jak a proč ti dva v sobě našli zalíbení, byla bych spokojenější, ale i tak příjemná pohádka. (05.11.2016)

Jsem moc ráda, že se mi podařilo objevit i tuto pohádku. Alespoň si můžu porovnat obě verze, z nichž jedna je barevná a druhá je právě tato. Musím říct, že i tato verze je kouzelná a má něco do sebe. A vidět Janu Drchalovou (Preissovou) jako princeznu Ladu jsem si nemohla přece nechat ujít. Pořád ji mám v hlavě zafixovanou jako maminku malého Vašíka. Asi to tak i zůstane. Pohádka je to poněkud jednodušší než její předchůdkyně i jména a situace jsou jiná, ale vůbec mi to nevadilo. (10.11.2016)

Paní Jordánová natočila hodně pěkných pohádek, ale tahle je podle mne velice nepovedená, scénář nic moc a herecké výkony jsou až na pár vyjímek zcela tragické. Proč "hraje" Josef Mráz krále, to nechápu, prostě bezbarvě odříkává jakýsi text, Petr Oliva rozhodně není můj oblíbenec a herec taky ne, Blanka Waleská ještě ano asi stejně jako Jiří Pleskot. Bohužel Eduard Kohout v nepochopitelné křeči, pár dalších figurek, mladý Víťa Jandák už byl tehdy "velký herec". Takže zbývá Jana ještě Drchalová, která je přirozená a ještě krásná, ale že by to stačilo na celou pohádku, to nestačí. Ona si ale hvězdu zaslouží a nejen to. Pokud zde někdo konstatoval, že to je pohádka pro malé děti, tak bych opakoval své oblíbené - tak malé děti snad ani nejsou. Snad to může sloužit k tomu, aby se odstranil mýtus, že tehdy byli všichni herci vynikající, nebyli, ani zdaleka - QED (10.07.2016)

Úžasně naivní, úsměvná pohádka pro malé děti. Tahle starší verze princezny se zlatou hvězdou, ač bez hvězdy a myšího kožíšku, dokonce bez chůvy, je kromě zmíněných atributů "ochuzena" ještě o propagandu, což není na škodu, i když v té známější verzi to neruší, a o verše, což taky není na škodu (i když já veršované pohádky ráda), protože tím to je přístupnější opravdu nejmenším divákům. Chudák Lada tedy s tím podivně vousatým, zubatým chlapíkem se směšnýma hnátičkama, do kterého se, v hrůze před senilním dědkem, který se hlásil jako ženich číslo jedna, zakoukala. Krásně je tu ukázáno, jak muži vnímají věci jinak - při poznámce princezny: "Dejte mu tyhle šaty, on to beztak nepozná", jsem se upřímně zasmála. Jen tak na okraj, všimněte si, že ve verzích příběhu o oslí kůži ty princezny lautr vůbec neumějí vařit a vždycky se do toho hrnou. Polévku, kterou tady uvařila Lada, by nejspíš nejedli ani vězni z Auschwitzu a pohrdavě by to vylili na ten koláč, co ve francouzské verzi upekla Catherine Deneuve. (17.04.2013)