Jsme kdesi v severním Švédsku, píše se rok 1894 a je svatojánská noc. Noc, která má mocné kouzlo. Uvolňuje mysl, odstraňuje zábrany, smetá společenské bariéry. Všechno se smí, vše je dovoleno. A podaří-li se navíc, jako dnes tady, že pán odjel do Stockholmu a doma je jen slečna, pak je to dvojnásobné požehnání. Nikdo a nic nestojí v cestě bujaré zábavě. A nikdo netuší, že prázdná kuchyně se právě stává dějištěm dramatu, které nemůže dobře skončit. Ti dva lidé, slečna Julie a lokaj Jean, které svedla svatojánská noc k nebezpečné milostné hře, si to uvědomují. Ale nemohou a nechtějí už zpátky...
Slečna Julie, text starý téměř 150 let, k jehož napsání prý Strindberga inspirovala zpráva z černé kroniky, se dočkala řady filmových i televizních zpracování. (Jen v České televizi byla za dobu jejího trvání inscenována již několikrát - naposledy loni režisérem Jiřím Krejčíkem.) První z nich, ještě černobílé a němé, je datováno již rokem 1912. Mimořádně zajímavá verze vznikla v roce 1972 v Británii, kdy se role Julie ujala jedna z nejlepších britských hereček Helen Mirrenová (dnes ji můžeme vídat jako šéfinspektorku Jane Tennisonovou v cyklu Hlavní podezřelý). Režisér Mike Figgis svěřil titulní roli Saffron Burrowsové (na obrazovce ČT jsme ji nedávno viděli např. ve filmu Enigma), ideálního představitele lokaje Jeana pak našel v Peteru Mullanovi (např. Jmenuji se Joe).
(oficiální text distributora)
