Utopím si ho sám

Viděla jsem znovu nedávno a opět mě pobavil herecký koncert pánů Kopeckého a Brodského, Bohdalová jako prostitutka Jarmilka a samozřejmě Zázvorková jako paní Uriášová: "Zajímavý přednášky byly... vo houbách....dvě... byly.... první vo jedlejch... A druhá byla vo jedovatejch... No, tak to mě mrzí, že jsem o to přišel, zvlášť ty jedlý by mě zajímaly." (12.12.2015)

Velmi dobrý tv film o přátelství dvou zcela odlišných staříků podle scénáře Zdeňka Svěráka. Velice inspirativní je jeho teorie (pronášená zde Marií Rosůlkovou), že každý člověk stojí v pomyslné frontě na smrt a s každou cigaretou jednoho v té frontě předběhne. Vidíte, jedna inteligentně řečená věta a měla na mě větší účinek než nějaké mravokárné kázání odnaučených kuřáků. Na okamžik jsem uvažoval o tom, že přestanu kouřit. (02.05.2003)

Od scénáře Zdeňka Svěráka sice člověk čeká nápaditější scénář a zajímavější pointu, nicméně i tak nejde o vůbec špatný příběh. Na soužití Vlastimila Brodského a Miloše Kopeckého je radost koukat a je fajn, že oba hrají velmi civilně a střídmě - nic ve stylu "A teď vám ukážeme pořádný herecký koncert!" – a přitom krásně, příjemně, místy až dojemně. Což platí i o Stelle Zázvorkové a Jiřině Bohdalové, které se občas přidají. Hlavně Bohdalka má kouzelné průpovídky. Utopím si ho sám je typický "lidsky hřejivý" film, u kterého si tyto přívlastky nezaslouží ironii. (02.01.2008)

Pomalu rozvíjený příběh, kde se dá odskočit si na pár minut a nic podstatného vám neuteče, s takovým tím podivným morálním poselstvím nakonec ve stylu i největší hajzlík občas může být hodný. Průměrný příběh, který nezachrání ani oba hlavní herci, jenž se líně vleče, a od něhož jsem přece jen čekal větší nebo alespoň zajímavější zvrat - tohle bylo celou dobu příliš přímočaré. (29.07.2012)

"To byste se divil, jak dokážou být dneska lidi krutý..." A jiní zas "dobří moulové"...:D  Herecké kreace Miloše Kopeckého s Vlastimilem Brodským šmrncnuté krátkým, ale herecky výživným výstupem Jiřiny Bohdalové nemají chybu. Samotný scénář Zdeňka Svěráka už ale jisté "mouchy" má. Laskavý humor a lidskost, tyhle typické ingradience svěrákovských scénářů, tu určitě jsou. Ale ten příběh je celkově dost kostrbatej a ten konec ne zcela věrohorný. Už onen zlom ve vyprávění, ve chvíli kdy se pan Havlík ocitá na policii, je dost divný. Jako by to najednou byl jiný příběh a jiný fim. I samotný Brodský jako by se najednou na krátko začal chovat úplně jinak než doposud. Ono tedy "když kamarád okrade kamaráda, který toho sám moc nemá, a který mu důvěřuje jako vlastnímu bratru," to je vskutku dost silná káva. Pro pana Havlíka, onoho "měkotu", který přemyšlí nad smutkem Komenského, když přišel v Polsku o vlastní knihovnu, který si před spaním přeříkává zastávky jednotlivých linek tramvají a rozčiluje se přitom, že osmičku přesměrovali na Bílou horu, však ta káva asi ještě nebyla dost silná... (12.05.2021)