Na doraz

Pro mě dost nevyvážená komedie, protože u mnohých scén jsem se neskutečně bavil a hltal je, zatímco u jiných jsem kroutil hlavou a říkal si: To už je moc. Zkrátka výborný námět, který v sobě nese i něco, co mi nezapadalo do kontextu a přišlo jako vystřižené z jiného snímku. První půl hodina byla v záři 4*, ovšem s blížícím se koncem se hodnocení snížilo na výsledné 3*. Nedostatek: Než dojde k autohavárii, má Peter sklopené sedadlo a pospává. Během krizové chvilky se sice zvedne, ovšem sedadlo stále zůstává v lůžkové úpravě. Po dopadnutí auta je ovšem v normální poloze pro sezení. (16.03.2011)

Říká se, že jedna z těch horších věcí, co se vám může přihodit, je srážka s blbcem. A tenhle film dokazuje, že to je naprostá pravda. Robert Downey Jr. nechce na začátku filmu nic jiného, než v klidu odletět do Los Angeles za svou manželkou, která bude za pár dní rodit. Jenže to by nesměl potkat Zacha Galifianakise, který zrovna příliš intelektu nepobral a díky němuž má zákaz létání a s nímž je nucen nedobrovolně absolvovat cestu autem, chce-li být u narození svého prvního potomka včas. Komedie je to zajisté zajímavá, občas se i nějaký ten vtípek docela vyvedl a vůbec celkově je to docela milá komediální road movie, která má zajisté co nabídnout, nicméně příliš originální tenhle film není, navíc Zach Galifianakis zde má stejně dementní úlohu jako v Pařbě ve Vegas a já zjišťuji, že už tohoto jeho herectví ve stylu "myslím pomaleji a nejsem nejchytřejší, ale jsem přátelský" začínám být hodně přesycen. V Pařbě ve Vegas to fungovalo, ale zde už mi to příliš originální nepřišlo. Ovšem s filmem jako celkem jsem relativně spokojený, potěšily scény z hranice s Mexikem a závěrečná scéna se seriálem "Dva a půl chlapa", ve vedlejší roli mě potěšil Danny McBride jako vozíčkář, který zmlátil Roberta Downeyho Jr., zkrátka pár věcí se povedlo a já nakonec uděluji tři hvězdy. (18.01.2012)

Ve filmu se sice najde několik málo akčních scén, ale o akční komedii se rozhodně nejedná. Příběh je navíc plný klišé, scenáristické lenosti a logických děr, takže veškerá odpovědnost leží na humoru. A s tím je to takové polovičaté. Sem tam se sice objeví slušná bomba, ale stejnou mírou musíme trpět stokrát omleté frky a nějaké konstantní uculvání mezi těmi bombami se také zrovna nekoná. Na horu tak film táhnou především Downey a Galifianakis, kteří jsou jako vždy výborní a je zkrátka radost sledovat konfrontace jejich protichůdných charakterů. Právě oni dva táhnou všechen ten průměr o stupínek nahoru. Ve výsledku tak jde nakonec o celkem příjemnou, i když těžce průměrnou, jednohubku. (22.02.2011)

Zdá se mi to nebo jsou poslední dobou v USA schopní scénáristi, kteří dokážou napsat dobou komedii na zavolání. Protože si nemůžu pomoct, ale těch dobrých komedií tam teď vzniká nepochopitelně dost a všecky jsou se stejně podobným humorem, který mi příjde na Ameriku dost v pohodě. Taky za to ale může nová řada herců v čele se Zachem Galifianakisem, kteří do amerických komedií přinesli parádní závan novoty. Do toho ještě vždycky dobrej Robert Downey Jr., výborná spolupráce, pár nezapomenutelných scén a máme tu jasnou čtyřhvězdu, kterou už připisuju bůhví kolikátý komedii. (13.02.2011)

(Sebe)destruktivní konverzační roadmovie aneb pojízdná spermobanka s trvalou... I dal jsem si druhýho Todda Phillipse ve dvou dnech a po absurdním úletu The Hangover čekal jsem přinejmenším stejně svižně napsanou a zrežírovanou pohodovku. Jak už mě při pařbě napadlo, tak Phillips objevil mezistupeň mezi kontrolovanou debilitou a nekontrolovatelným magorismem definovaný jako Zach Galifianakis. Takže bylo jen otázkou času, kdy mu nějaký film "ušijí" přímo na tělo a v případě Due Date je dokonce víc než patrný, že těchle pětadevadesát minut sám vyloženě táhne. Nic proti Robertu Downeymu Jr., jemu prostě ten cholericky arogantní "starkovský" výraz sedí, jen tady hraje chvilkama možná až trochu okatý sparing. Ale celkově jsem se bavil, možná o trochu víc než u samotné "Pařby", byť za ní paradoxně v celkovém dojmu Due Date trošku zaostává. Místy vyloženě perfektní dialogy (skvělá reflexe doby - "Až mě líp poznáte, zjistíte, že mam skvělou povahu. Mam 90 přátel na facebooku, 12 váhá, ale i tak jich mam 90!"), vkusně naředěné "emotivními", prostě lidskými chvilkami a ještě navíc velký plus za halucinogenní jízdu v rytmu nezaměnitelný "Hey You" od Pink Floyd. Svižná komedie se scénářem o životě a nebo jen živelný scénář o bizarnosti života. [final rate: 70%] (16.04.2011)