Melancholie

Skvělý filmový zážitek! Lars von Trier měl nápad, jako spousta režisérů o konci světa a různých katastrofických scénářích, jeho dílo však dostává jedinečnosti v autentickém zpracování, které nenechá diváka chladným, ať už vychází s kladným či negativním názorem. (02.06.2011)

Pokud chci film hodnotit jako celek, musím říci, že chápu, oč von Trierovi šlo, celkově to ve mě zanechalo dojem a hrůza to nebyla. Prolog byl audiovizuálně skvělý, kapitola Justine byla sice nezbytná pro příběh, ale vcelku zbytečně dlouhá a nudná (vlastně celá svatba byla strašlivě protahovaná a nezajímavá), jediné, co mě pobavilo, byly trable s limuzínou. Kapitola Claire pak byla vcelku vydařená, po předchozím - nebojím se říct - martitriu jsem na ni ale neměl úplně síly. Konec je pak opět audiovizuálně pěkný a film dospívá k finále, ke kterému celou dobu graduje. Vyzdvihnout musím znovu vizuální stránku filmu, kameru, hudební doprovod, vynikající výkon Charlotte Gainsbourg i Kirsten Dunst a to jediné, co bylo v první kapitole zajímavé, totiž Alexandra Skarsgårda. Celkově zklamání, věřím, že von Trier má na víc. (07.06.2011)

Prepojenosť na každej rovine.. Nič extrémne novátorské a prekvapivé,ale dobre sa to pozerá a dobre sa nad tým premýšľa.. (24.06.2011)

Poeticko-odborne podaný obraz o konci našej planéty. V prvej časti sme priam vtiahnutý do trpkých udalostí, pretože herci na plátne ani nehrajú, správaju sa viac-menej "reálne". V druhej časti sa okruh postáv výrazne zúži, trošku sa vzdialime z deja, pretože realita sa postupne vytráca a výrazne ju nahrádza fikcia, ktorú však Lars Von Trier dokázal zobraziť svojsky a postavy neutekajú pred koncom sveta ako v mainstreamových amerických filmoch. (ArtiFilmFest 2011) (26.06.2011)

První Trierův film, který jsem viděl. A musím říci, že ve mně zanechal dost rozporuplné pocity. Přijde mi, že první půlka se vůbec nehodí k té druhé a ani nebyla nějak extra zapotřebí. K vykreslení charakteru hlavní hrdinky by asi stačil mnohem kratší pohled. Ale ta druhá část to vynahrazuje, Melancholia je jeden z nejhezčích apokalyptických filmů, které se ke mně dostaly. V hlavě Vám díky ní ještě nějaký čas zůstane pár silných obrazů, film je místy vizuálně opravdu krásný. (12.07.2011)

Nejvtipnější film o konci světa! Zatímco u Dogville, Prolomit vlny atd. se Trier jen cynicky a bezúčelně posmíval hercům, kinematografii i divákům, tady - konečně - je jeho ironie vpravdě záchranná, dokonale osvobodivá. Následují spoilery. Hlavní hrdinka je zhýčkaná nevěrná kráva, která se na svojí vlastní svatbě vyspí s náhodným známým a po nocích se vrcholně komicky vystavuje nahá ve svitu měsíce dovedně naaranžovaná u jakési říčky (protože tak je to Tajemné a Umělecké); její sestra je trapná maloměšťačka, která chce konec světa prožít hlavně tak nějak decentně, nejlépe rozhovorem a u sklenky vína, což jí ovšem sestra s chutí kazí atd. Jinak řečeno postavy opět otřesné, nicméně tentokrát zde všechno - včetně naddimenzované Umělecké hudby (nezapomenout na smyčce) a stejně tak naddimenzovaně Umělecké kamery (ach, ty legračně zjevné odkazy na Loni v Marienbadu) - hraje dohromady za jediným účelem: ukázat nám, že to je všechno prostě blbost, všechny tyhle pindy o konci světa, všechny tyhle trapné pseudopostavy a jejich komické pseudoproblémy. A - paradoxně - výsledkem je tentokrát konečně hravá lehkost, jemně ironická úleva, jednoduchá, i když trochu poťouchlá radost. Trochu bizarní zážitek: sedím v kině, dívám se, jak vybuchuje Země a hrdinky filmu, a radostně se culím, protože vím, že na tom nezáleží. (30.08.2011)

Uf... prvý dojem: divný film o divných ľuďoch. Na mňa až príliš psychologické, zrejme si to budem musieť nechať rozložiť v hlave. Jedna * navyše za nezvratný záver. Len pre náročných divákov, ktorí vedia do čoho idú. (01.09.2011)

Intelektualni splacanina - pro me definice slova "overrated". Jen prvnich 10 minut je pecka...to uznavam. (07.09.2011)

Zaciatok zazitkovy, strhujuci, provokujuci, vyvolavajuci dohady. Esteticky perfektne - hudba Richarda Wagnera (Prelude prvej casti opery Tristan a Isolda) zahrata Prazskym orchestrom magnetizujuca obraz. Skoda, ze potom nasleduje dve hodiny dlha depresia, melancholia, pocit skazy a temnoty. Potesili herecke vykony znamych tvari, najviac Kiefer Sutherland a Charlotte Gainsbourg. Aj Kirsten Dunst fajn vykon (a kto by mal tuzbu ju vidiet nahu, ma tu moznost :)). Hudba, opakujem, skvela. Avsak dvojhodinova konverzacka mi bohuzial nic nedala, zaver toboz nie (moment prekvapenia ziadny). Vo vysledku pozeratelny, formalne dobre natoceny kusok bez citov a bez ziadneho posolstva pre mna (na rozdiel od takej Fontany). Prve co ma po filme napadlo bolo, "So what?". (05.10.2011)

Jsem z toho tak nějak celkově v rozpacích. Obě hlavní hrdinky byly vynikající a každá měla dostatek prostoru sama pro sebe. Jako herecká vítězka se mi nakonec jeví Kirsten Dunst, jejíž první část filmu byla z mého pohledu působivější. Filmové očekávání bylo každopádně větší a ani působivé hudební podkreslení nedokáže zvednout mé hodnocení výše. (12.10.2011)

Dlouhé čekání na smrt je mnohem koukatelnější v podání Iňárrituova Biutiful. Zajímavé, jak Trier létá nahoru a dolů s kvalitou. Melancholia nevede od nikud nikam, puštěna pozpátku přinese úplně stejný zážitek. Ten zážitek ale není tak špatný. Pro oko je dokonce i lahodící. (14.10.2011)

Na konci filmu sa v kinosále spustil potlesk, nepamätám sa kedy som naposledy počul divákov na konci filmu tlieskať, ak by na pódium prišiel Lars von Trier tak by som určite zatlieskal aj ja, ale premietačovi sa mi tlieskať nechcelo... Od tohto filmu som čakal kvalitu ako pri všetkých Trierových filmoch ktoré som doposiaľ videl. Očakávanie sa splnilo, plus zase niečo nové, ...melancholické. Myslím že to nemá zmysel ďalej rozoberať. (15.10.2011)

Viděno v kině Art v Chebu - 13.10. 2011 (17.10.2011)

Po Antikristu jsem chtěl něco stejně řekněme dechberoucího, ale bohužel jsem se nedočkal. První část ukazuje skvěle hrající Kirsten Dunst, kde jsem se vážně bál co od ní mohu ještě čekat a ani tohle jsem tak nějak nečekal. Dál je ale první půlka hodně prázdná, především pro ty, kteří nechtějí řešit hloubku filmu. Druhá půle se už zabývá více katastrofou samotnou, nicméně nečekejte televizní zprávy ze CNN a děsný povyk z amerických katastrofických filmů, ale naopak více realisticky a hlavně subjektivně zachycený život na "panství" před a při katastrofě samotné. Vizuálně skvěle zvládnutá katastrofa, a nespočet zachycených pocitů, a hudba podbarvující opět pocity navyšuje kvalitu filmu, ale stejně ve mně film vyvolal pocit nenaplněnosti, což je velká škoda. (31.10.2011)

Film plný krásných snových obrazů, vyprávěný velmi pomalu a ... melancholicky. Neurčitě rozechvívá a je plný nevyřčeného, divák rozhodně nemá nic naservírováno a pořád mu vrtá hlavou, která vlastně bije. Přesto bych se asi nudila, pokud bych Melancholii viděla někde jinde, než na velkém plátně. (04.11.2011)

Stejně jako Antikrist má i Melancholia zpomalený prolog (který mě ale v tomhle případě vůbec nezaujal) a příběh rozdělený do více částí. Ale on je příběh kapitola sama pro sebe - skoro nic se tu neděje, jenom občas vystřihne jedna ze sester hysterickou scénu. Zbytek stopáže se tu buď čumí do blba, nebo se kecá o ničem. Jediný, co jsem skutečně uvítal, byla roztomilá a ve dvou scénách polonahá Kirsten Dunst, což je ale dost málo na nějaký závratný hodnocení. Kameramani asi šňupali káčko nebo speed, protože nevydrželi s kamerou chvíli v klidu a pořád s ní šmajchlovali jak kdyby šlo o akční scény. Wagnerova hudba se mi nelíbila a nudila mě - klidně mi řikejte kulturní barbar:) Za slušnou atmosféru a vizuální stránku filmu dávám dvě hvězdy, stejně jako v případě Antikrista, jinak hrozná nuda. (12.11.2011)

Pro mne tedy konec ještě neočekávanější nebyl... (15.12.2011)

Moc dlouhe, na začátku a na konci jsem trpěl, ale jinak příjemné. (16.12.2011)

Neskutečně nudné a úchylné dialogy a interakce psychicky silně narušených osob, včetně režiséra ... Jedna hvězdička za posledních 30 vteřin filmu ... Chudák Wagner ... (15.01.2012)

Skvělá expozice - a současně špatná, poněvadž v podstatě vyslovila totéž, co sám závěr. A pak mám velký problém s akceptováním rozbité kompozice - rozbité ve smyslu nadbytečnosti první skoro poloviny snímku zachycující veselku. Z mého hlediska k tomu, co asi chtěl tvůrce vyslovit, úplně stačil komorní čtyřúhelník (dvě sestry, muž, dítě), s nímž si dokonale a mnohem působivěji vystačil režisér v druhé, podle mně stylově čistší a dějově konzistentnější části. Dokonce by si plně vystačil i s pouhou trojicí - muž, žena, dítě. Postmodernistické míchání stylů a rovin (obrazově famózní výjevy s dokonale vybraným Wagnerem - Tristan und Isolde) versus komíhavá ruční kamera ve hře na cinema verité mi vadí, i když všechno je možné, pokud to praxe dokáže. Tady to v praxi hodně drhlo. A co mi hlavně vadí, to je psychologická vyspekulovanost figur - nejde vlastně o postavy, nejde o charaktery, jde o bizarní, navzájem většinou vůbec nesouvisející situace, a především jde o absenci pochopitelné psychologické motivace. Zde konkrétně je v prvé řadě hodně nečitelná a chaotická "postava" nevěsty, která teprve v samotném finále nečekaně (a paradoxně) nabývá věrohodnou psychiku. A ještě dvě věci: v zhledem k tomu, v jakém tristním stavu se lidstvo nachází, dávám u takovýchto snímků s filozofickými a symbolickými ambicemi zásadně přednost hrozbám lidským (společenským a ekologickým) před hrozbami typu vis maior, jako je tomu v tomto případě. Takže určitě mě mnohem více oslovil třeba film Na břehu (původní Kramerova verze i pozdější TV remake) než Melancholia. Ale za zhlédnutí a zapamatování Melancholia nepochybně stojí, třebaže mohla být raději useknutá pár sekund před triviálně názorným šlusem. (02.02.2012)