Blue Valentine: Milostný příběh

Na dvojici rozhádaných manželů jsem zapomněl poměrně rychle. Udržet si lásku na celý život je setsakramentsky těžké, alespoň o tom se snaží snímek vyprávět. Ale pod slupku se nedostane. On má údajně potenciál dělat řadu věcí, jenže ustrnul ve stereotypu, v podřadných pracích a taky tak trochu v alkoholu. Ona, nadějná studentka medicíny, už nechce dál snášet jeho styl života, místo lásky přichází deziluze, pohrdání, odcizení. Jenže ostrý střet dvou reálných povah (po několika retrospektivách) nemá takový dopad, jaký bych si přál. Je lepší bojovat, nebo vše opustit, což je dnes absolutně běžné a snazší? To ať si každý zodpoví sám.. Tahle nekonečná deprese s tím ale nepomůže. Je mi líto, ale když někdo řeší mnohdy uměle vytvořené problémy, místy vecpané a chtěné, navíc v ne zrovna šťastném zpřeházení časových linií, tak nemůže očekávat palce nahoru. Ryan Gosling a Michelle Williams jsou fajn, i když o nějakých blyštivých cenách bych zrovna nemluvil. Snaha o realistické drama s řadou otazníků.. (17.07.2011)

Rok 2010 byl mimořádně úrodný na kvalitní filmy, a příběh citového vyděrače Deana k nim rozhodně patří. Protože obecně nemám příliš v oblibě filmy "podle skutečných událostí", vždycky mě potěší "napsaný" film, který skutečně je ze života (Dean je totiž typickým "čuráčkem", odpusťte mi ten jadrný ale trefný výraz, a Cindy pak obětí svých vlastních ženských pudů). Což je přesně příběh velké lásky Cindy a Deana, jejich svatby z rozumu a postupného vystřízlivění ve stereotyp partnerského soužití. Takhle to totiž většinou chodí, a když dva herci s mimořádným talentem převedou fikci ve skutečnost, divákovo srdce plesá. Nebýt Černé labutě, v níž N. Portman dostala nesrovnatelně větší prostor (film má ve skutečnosti jen jednu hlavní roli, tu její), a také díky charakteru postavy baletky, který Natalii nakonec dovede až k Oscaru, byla by u mě Michelle Williams královnou loňské sezony, takhle u sázkových kanceláří patří k outsiderům a na cenu nedostane. (03.02.2011)

Ze začátku mě to bavilo, nebo jsem byl alespoň zvědavý, co se z toho vyklube, jelikož jsem si o Blue Valentine nic nezjišťoval. Po cca půlhodince už jsem se začal nudit a celkově jsem byl zklamaný, jelikož je film naprosto o ničem. Tedy o ničem filmovém, pouze o všedním životě manželského páru, rozdělený na dva akty. Více mě bavil ten první, ale upřímně nedokážu říci, jestli bych měl lepší pocity, kdyby se ten druhý vůbec nenatočil (jak bylo ostatně plánováno). Nicméně - všední, černobílé, okoukané. Každý má nějaké problémy, kvůli tomu nemusim koukat na film. A to mám režisérovo pozdější dva filmy velmi rád...50% (13.01.2016)

Bee nice... pri sledovaní tohto modrého úplňku som bol v tzv. stave beztiaže... neviem či som spal, no s určitosťou viem, že mysľou som bol s ňou... Sdieľam názor, že aj dobrý herec ako Gosling si musí zahrať v "romantickej" sračke Dereka. Michelle si nomináciu nezaslúži ani keby za nič proste. Citové vydieranie v priamom prenose... nie pre slečny, ktoré podobnými snímkami žijú je to doslova sebevražda, to na nich nik nemysliií?! Po tom čo som zavrel oči a následne precitol 4/10. (26.01.2011)

Why do I save all of this madness / In the nightstand drawer / There to haunt upon my shoulders zpívá Tom Waits v písni, podle které je film pojmenovaný, a skvěle tak vystihuje nečekanou hloubku postav, jejichž některé pohnutky známe a jiné ne, a v jejichž životě se mnoho nemění a přesto je všechno jinak. Brilantně napsaný a natočený celovečerní debut (!) Američana Dereka Cianfrance (*1975) - který tak svou vymazleností připomíná jiný bravurní první film, a sice Single Man (2009) od Toma Forda - sleduje ve dvou časových rovinách vzestup a pád jednoho vztahu, který diváka uhrane svou opravdovostí a upřímností. Cianfrancův portrét "obyčejného" manželství se obejde bez tradičních berliček (smrt, nevěra, nemoc,...) a velmi přesvědčivě zachycuje nuance každodenního života, lásky, hádek, práce v příběhu, kde se jako v životě postav mnoho neděje, ale na jehož konci je všechno jinak (analogie se psem v úvodní scéně - tušíte, že tam byl, ale najednou tam není, a nikdo neví proč, jen víme, že chybí). Dlouhodobá autorská (Cianfrance film chystal 10 let) i herecká (oba protagonisté spolu měsíc žili) příprava se bohatě vyplatila, film je ve výsledku neuvěřitelně realistický (přirozené dialogy - viz báječná zpívací a stepovací scéna na ulici či rozhovory stěhováků o ženách atd. atd.) a v detailech skvěle propracovaný (funkčně opodstatněný asynchronní střih nebo natáčení scén z mládí na 16mm v kontrastu s chladnou digitální kamerou současnosti, aj.). Nelze nezmínit omračující výkony jak Michelle Williams (nominace na Oscara i Zlatý Glóbus), tak Ryana Goslinga (nominace na Zlatý glóbus), jejichž postavy jsou jak samy sobě, tak divákovi sympatické i nesnesitelné (to je umění!), ale přesto nám na nich záleží, protože se v nich poznáváme. Navrch může Cianfrancův snímek sloužit jako pocta filmům, co se obejdou bez efektů. Kdybych tomuhle filmu nedal pět hvězd, tak už nevím kterému jinému. Favourite quote: "How can you trust a feeling when they disappear like that?" "I guess the only way to find out is to have feelings." PS: Zdá se, že kritika většiny uživatelů tu směřuje k tématu, méně ke zpracování. Jistě, deprese není pro každého a navíc - chce to čas. (19.11.2011)