Misfits: Zmetci

Nikdy jsem na sobě nezpozoroval žádnou nadpřirozenou schopnost a vždycky jsem nesnášel zmetky. S takovouto výbavou bych se na veřejně prospěšné práce neměl vydávat, ale hodnocení seriálu, ve spojení se zvýšenou možností výskytu zázraku v předvánočním čase, mne donutilo na sebe navléci oranžovou kombinézu a vykonat nějakou tu veřejně prospěšnou práci. Již to neudělám, protože mne nijak zvlášť nebaví hrabat se v odpadcích, beze smyslu se potulovat v čase ani souložit na záchodcích. Nemohl jsem přitom sice přehlédnout jisté zábavné momenty, ale přesto jsem zvolil odchod v okamžiku, kdy jsem mimořádně bystře zaznamenal, že na seriálu mne již baví pouze sestavovat pořadí, ve kterém bych hlavní hrdiny házel agresivnímu tučňákovi k večeři. (06.12.2012)

Co je důležitější? Být originální a nepředvídatelný nebo dokonale zabavit diváka? To je asi ta nejpalčivější otázka, která mě při sledování Misfits neustále napadala. Seriál, který zpočátku působí svěžím dojmem nejen díky svému netradičnímu pojetí superhrdinského universa, se během několika dílů dostane do stereotypu, vůči kterému se tak vymezoval. Znatelné je to již na konci první série, ta druhá to bohužel odnesla mnohem tvrději. Snaha o dějovou soudržnost v rámci celé série je tatam a tvůrci se soustředí zejména na jednotlivé epizody. Provázanost dílů postavou tajemného ochránce je vrtkavá a nedokáže být tak silným motivátorem ke sledování jako „vyšetřovací“ linie z první série. Což je fakt, který si bohužel uvědomili i tvůrci, díky čemuž jsme se dočkali velké porce různých odhalení z budoucnosti. Tyto oslí můstky mohou na jednu stranu napomáhat udržet diváka v napětí a vyvolávat otázky a různé teorie, na druhou stranu značně napomáhají k odhalení budoucího děje. To co vytváří příjemné pocity po zhlédnutí jednoho dílu, bohužel snadno kazí epizody následující. Na druhou stranu je nutné uznat, že Misfits se i přes spoustu svých neduhů dokáže držet na slušné úrovni. Může za to zejména vysoká míra zábavných momentů. Ať je to Nathan a jeho neuvěřitelný talent na průšvihy všeho druhu, leckdy šílené schopnosti některých postav, případně ujetá nápaditost některých dílů. Má to drajv, je to cool, otázkou tedy zůstává jen, zda Misfits opět dokážou chytit správný směr. (06.01.2011)

"What the fuck is going on?!" Britská odezva na Heroes. Je to vtipné a sprosté, chvílemi překvapivě citlivé (ano, mám rád Simona), ale je dost alarmující, že už po šesti dílech seriál upadá do klasických klišé, které nápad o superschopnostech přináší. První série 70%, druhá 80%, třetí i čtvrtá bohužel 60% a finiš za 70%. (21.02.2010)

// Dlouho jsem neviděl tak strašně moc "wtfoidní" seriál jako Misfits, and God knows I missed that. Postavy mi zezačátku lezly všechny krkem (hlavně slečna "je jí moc rozumět), ale postupně si mě dostali (ještě aby ne), k tomu musím připočíst zvláštní režii (ovlivněnou rozpočtem ale přesto, jednoduše zvláštní), zajímavou hudbu (čti super), a vůbec - chytlavý a poměrně promyšlený příběh (už jen ty titulky), může mi z toho vyjít něco jiného než seriál který si zaslouží místo v mé top10 ?.) (23.09.2011)

Seriál, obdobně jako žánrově spřízněné Heroes, je to ze začátku svěží, ale v momentě, kdy se autoři začnou do různých schopností zamotávat a překombinovávat, vzniká celkově velmi rozporuplný celek, plný logických chyb. Je jasné, že se u Misfits nesmí moc myslet, ale popravdě, pokud seriál vyžaduje vypínání mozku, něco to vypovídá o jeho kvalitě. První dvě série jsou ovšem nabušené, co to jen jde. První velký zádrhel nastává v posledním, speciálním, díle druhé série (paradoxně po nejlepším díle celého seriálu, 2x6), kdy přestává seriál dávat smysl. Vrší se jedna kravina za druhou. Náhlé odchody a rovněž příchody hlavních postav, které nejsou příběhem příliš odůvodněny (resp. jen tak mimochodem, aby se neřeklo) a je jasné, že jsou vynucené, nepřidávají na věrohodnosti celého seriálu. Třetí řada Misfits je celkově poměrně velkým omylem a tak trochu nastavovanou kaší. Naštěstí sérii čtvrté se podařil poměrně zdařilý "reborn", a jedná se opět o celkem solidní podívanou, pokud přistoupíte na to, že sledujete de facto jakýsi spin-off původního díla. Jako jeden z hlavních problémů seriálu vidím rovněž jeho epizodnost. S výjimkou první série postrádám silnější hlavní dějovou linii. V první sérii bylo styčných bodů hned několik (celkové seznámení, detektivní linka, Nathanova schopnost). V druhé to ovšem byla jen tajemná postava v masce, ve třetí nebylo vůbec nic (k tomu hlavnímu se seriál dostal jen v poslední epizodě) a v té čtvrté to byl penis. Přijde mi to trochu málo. Naopak pátá série dojem z mého pohledu zase krapet vylepšila. Na starou sestavu jsem zapomněl a nová ujde. Chyb je pořád dost, ale bavilo mě to nesmírně. 1. série: ****, 2. série: ****, 3. série **, 4. série: ***, 5. série: *** a půl (28.06.2013)