Nepolepšiteľný
Režie:
Jiří SvobodaScénář:
Václav HolanecKamera:
Ivo PopekHudba:
Tatiana MikováHrají:
Jaromír Hanzlík, Eliška Zbranková, Milan Kňažko, Markéta Hrubešová, Veronika Jeníková, Igor Bareš, Tomáš Töpfer, Matěj Hádek, Anna Cónová, Diana Mórová, Jan Vondráček, Jan Hrušínský, Bára Fišerová (více)Obsahy(1)
Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy balí kdekdo kufry k odjezdu z republiky. Právě odvolaný primář Martin Ivánek (Jaromír Hanzlík) má navíc platný pas a výjezdní doložku do Velké Británie. Je rozhodnut. Jenže! Na krku má složitý medicínský případ, který přeroste v osobní závazek.
Dívka na prahu dospívání (Tereza) se pokusí o sebevraždu. Lékař (Martin Ivánek) objeví neklamné známky násilí a zneužívání. Aby vymanil děvče z rodinného prostředí a z léčby na psychiatrii, odveze ho -bez souhlasu nadřízených- ke konzultaci na plastickou chirurgii. Nové zážitky během cesty i lékařovo přátelské chování způsobí, že se k němu Tereza postupně přimkne.
Je rok po srpnových událostech. Martin Ivánek byl před nedávnem sesazen z funkce primáře, jeho působení v okresní nemocnici je nejisté. V průběhu dění se dovídáme, že za války byl lékařem u pozemních sil RAF v Británii a že se tam rovněž oženil. Jeho (dnes už bývalá) manželka žije za hranicemi a jemu se přesto podařilo získat výjezdní doložku. Z několika narážek pochopíme, že oficiální místa by přivítala, kdyby vycestoval a už se domů nevracel. Profesní diskriminace, které je lékař vystaven, této úvaze také napomáhá.
Soukromý život hlavního hrdiny ovšem není tak docela prázdný. Jakkoliv se odmítá vázat ve vážném vztahu, přece jen se krátkou výsečí jeho života, již jsme během filmového děje svědky, mihne několik blízkých bytostí, které by nerad opouštěl. Svou roli sehrává také konfliktní vztah s bratrem, ve kterém zůstává řada otevřených otázek.
Snaha dívky Terezy uniknout z těžkých poměrů je sice motivována něčím jiným, ale shodou okolností se prolne s Martinovým osudem, v němž se úvahy o útěku ozývají stále intenzivněji. Jsou ovšem řešení, která nečekáme a která mohou být definitivní... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (46)
Tak tenhleten nepolepšitelný, by se měl teda pořádně polepšit, protože když nemám peníze na to, abych ukázal Prahu, tak, jak mohla vypadat v sedmdesátých letech dvacáteho století a řeším to "opíráním" kamer, do fasád historických budov, měl bych si nejdřív zkontrolovat, jestli na nějaké nevisí vlajka Gruzie v takové podobě, v jaké tehdy viset nemohla, tak jak je to možné vidět ve 43. minutě a 15. vteřině. Jediné, co zde stojí za vidění, je výkon mladé Elišky Zbrankové. ()
Námět, scénář i samotná realizace je pustopustou přehlídkou maření a marnosti velké umělecké příležitosti. Diletantské míšení událostí let 1968 a 1969 korunuje závěr, který je trapným dokladem mizerných historických znalostí Pražského jara, eliminací zajímavých postav z první poloviny tohoto televizního filmu a pádem do postmoderního rozvratu. Tím nejpodstatnějším jsou naštěstí herecké výkony; především to platí o Jaromíru Hanzlíkovi, ale pominuty by neměly být ani další klíčové postavy. Nebýt toho, nebylo by o čem mluvit a psát. ()
Příběh pana doktora je v oné vypjaté době celkem zajímavý. Ne s každým jeho činem lze ovšem souhlasit, či uvěřit tvůrcům, že by se tak člověk zachoval. Nejvíce ale ubral na dojmu z filmu jeho závěr, který je dle mého názoru až zbytečně moc emotivní. Jinak slušné obsazené a slušně zahrané televizní dílko, kdy mě mile překvapili kromě Hrubešové i přes své malé role výborní Hrušínský nebo Töpfer. ()
Potvrdilo se, že herců jako je Jaromír Hanzlík máme málo. Snad i to, že se v současných filmech vyskytuje sporadicky, způsobilo, že ten film doslova rozsvítil. Jinak musím konstatovat, že ač film to byl rozhodně povedený, něco mi tam stejně nesedělo. Nedokážu to pojmenovat, ale bylo to ve vystavění toho příběhu. ()
"Já jsem si hrál na Pána Boha a teď nevím, jak říct, že Pán Bůh nejsem," říká hlavní hrdina Martin Ivánek při náhodném sexu s recepční Janou. Tvůrci komorního dramatu, které staví svou působivost na hereckých výkonech, na účinných lyrických záběrech, jímavé hudbě Tatiny Mikové a 2/3 času i na dialozích, které jsou věrohodně zasazeny do doby i prostředí, se bohužel neubránili závěrečnému scénáristickému kotrmelci. Takže na první pohled krasohledná podívaná se tříští a nezachrání ji ani symboly kaleidoskopu nebo zrcadlového sálu. Za zmínku stojí „zkaženost hlavního hrdiny literaturou“. Škoda, že tvůrci scénáře Václav Holanec a Jiří Svoboda zkazili závěr… ()
Galerie (19)
Photo © Česká televize / Rostislav Šimek
Reklama