Svatý Václav

Vo svojej dobe opulentný snímok, ktorý ale napriek tomu nepôsobí až tak majestátne, ako sa na prvý pohľad zdá. Vynaložené finančné prostriedky, akosi niesu vidieť ( teda neviem aká bola vtedy ekonomika, ale 6 mega korún na film z roku 1929, to bol podľa mňa majland ). Technicky teda málo zdatné dielo ( možno si mali tvorcovia zobrať príklad od svojich ruských ´´bratov´´, čo sa týka snímania a vedenia kamery a od tých západnejších zase v tvorbe kulís a trikov ), ktoré pôsobí skôr ako zákazka, než niečo čo by sa v prvom rade malo robiť zo srdca ( pričom námet samotný si to vyžadoval ). (19.10.2019)

Vývěsní štít českého němého filmu mívá sice tu a tam své kritiky a odpůrce, ale po prezentaci na CSF i ČT pomalu míjí doba raritních elitářských projekcí v NFA, čemuž lze jedině fandit. Respektive lze fandit novému elitářství, kdy se veškerý český němý film zamete pod koberec s tím, že Václav už viděn byl, tak co chcete víc? Chceme vazbu minimálně s Máňou Ženíškovou, Anitou Janovou a to ani nemluvím o masivní oblíbenosti Skeře :) (21.02.2009)

Velmi obtížné hodnocení. Na jedné straně na svou dobu velkorysá výprava, na straně příliš zkratkovité vyprávění. Spíš než film jako takový připomíná Svatý Václav ilustraci Kristiánovy legendu a dalších středověkých kronik. Scénář ještě černobílejší než by se na první pohled zdálo. Václav je klaďas největší a Boleslav samozřejmě zloduch. Ovšem ona černobílost je samozřejmě pochopitelná, však byl film natočen k tisícmu výročí tohoto světce. Velkým pozitivem je znovuobjevený hudební doprovod Oskara Nedbala a Jaroslava Křičky, který zrealizoval Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod vedením dirigenta Jana Kučery. Tudíž právě hudba usnadňuje sledování tohoto posledního němého filmu, který byl na svou dobu velmi drahý, a tak poprvé do filmového průmyslu producentsky vstoupil stát. Herecké výkony z dnešního pohledu úsměvné. Herci spíš než herecké výkony předvádějí teatrální gesta, ale je to pochopitelné, protože si museli vystačit bez hlasů a nějak se emoce vyjádřit musí. Zdeněk Štěpánek ovšem i tak je nezapomenutelný. (29.09.2010)

„Václave, toužím nésti s tebou tvé osudy a starosti…“ - „Díky, drahá Radmilo…sám chci sloužiti Bohu a svému lidu.“ Marné to měla zamilovaná Radmila, Václav myslel na úplně jiné věci. A podobně ostrouhala jeho rodička („V mém hradě není pro tebe, matko místa!“), i když té šlo o jinou věc. Václav odolával všem nástrahám, ale přece jen udělal chybu…Tu ale divák neudělá, když se podívá na tuto „filmovou epopej o prologu a deseti dílech“. Nevím, jestli přímo 4,5 milionů korun, ale štědré financování na filmu jistě poznat jde. Na technické stránce, exteriérech či třeba kostýmech se rozhodně nešetřilo. I herecké obsazení tvůrci nepodcenili. A objektivně řečeno se udělalo asi maximum pro to, aby byl Svatý Václav dostatečně „reprezentativní“. Film baví (a málokdy nechtěně), překvapí smířlivým postojem k Němcům (ačkoliv pochopitelně musí zazářit hrdinnost Čechů a velkorysost Václavova) a pochválit musím i „zrestaurovanou“ hudbu (zprostředkovanou symfonickým orchestrem Českého rozhlasu). Celkově hodnotím solidními 4*. (07.04.2019)

V jubilejním roce svatováclavských oslav, připomínajících tisící výročí smrti českého knížete, byla založena z podnětu katolických kruhů nová výrobna Milleniumfilm, která získala pro natočení filmu značnou finanční podporu státu. Jednou z podmínek ovšem bylo, aby postava knížete Václava byla vykreslena v duchu tehdy oficiálního výkladu svatováclavské legendy (na stejném principu měl ostatně fungovat i připravovaný protektorátní remake, vykládaný z ryze nacistického hlediska). Námět Jana S. Kolára a Josefa Munclingera byl odměněn první cenou v soutěži, vypsané pod patronací České akademie věd a umění. Dr. Jan S. Kolár, který film režíroval, natočil v podstatě první megalomansky koncipovaný velkofilm, výpravný historický obraz, který byl do té doby vůbec nejnákladnějším vyrobeným snímkem. Na strahovské pláni byly postaveny rozsáhlé exteriérové stavby obou knížecích hradů, zalidněné tisícihlavým komparsem. Vše bylo připravováno s nejvyšší péčí a do nejmenších detailů. Ve spolupráci s historickými odborníky a výtvarníky proběhly rekonstrukce všech hradních objektů a prostor. Na filmu se také podíleli čtyři nejlepší kameramani Otto Heller, Jan Stallich, Václav Vích a Karel Kopřiva. V premiéře byl film promítán za doprovodu původní hudby dr. Jaroslava Křičky a Oskara Nedbala, která byla hrána čtyřicetičlenným orchestrem za doprovodu dirigenta Jana Elsnici. Do hlavních rolí byly obsazeni špičkoví herci. Titulní roli vytvořil strhující Zdeněk Štěpánek, zákeřného bratra Boleslava si zahrál Jan W. Speerger, Ludmilu ruská herečka Vera Baranovskaja. Vše nasvědčovalo tomu, že tato "historická epopej o prologu a devíti dílech" bude důstojným a monstrózním zakončením oslav. Tehdy ale do Československa vrthl nový fenomén - zvukový film - a ten odsunul slavnostní premiéru až na duben příštího roku. Výjimečná událost se rozplynula a Kolár pak do konce života už nikdy nesedl na režisérskou židli. I takové bývají konce velkolepých plánů. Je pouze na současnících, aby dnes plně docenili hodnoty této zrazené historie. (23.09.2009)