127 hodin

Příjemná jednohubka, velmi moderně a nápaditě natočena, Boyle excelentně diriguje kameru i střih, bere si na paškál atraktivní látku, vypráví se zanícením, intenzitou a v neposlední řadě se umí postarat i o svěží hudební doprovod. Pochybnosti však zůstávají na množství obsahu, uvidíme pár nejasných flashbacků, nějaké úpění, smutek i zlost a dále už moc není co... 127 hodin (mimochodem podle mě nepříliš šťastný název pro film, který je mnohem více založen na pocitech, než na rekonstrukci faktické události) tak ve všech tech panenských záběrech vyzní zkratkovitě, možná i málo depresivně. Emoce utrpení sice vynahrazuje dost brutální vyvrcholení, ale v celkovém náhledu film trooošičku sklouzává k povrchní jednohubce. 7/10 (07.01.2011)

Ano, Boyle a Franco se s tím poprali asi nejlepším možným způsobem, nicméně se naplnily obavy, které jsem před projekcí měl. Totiž že námět je velmi vhodný pro autobiografickou knihu, ale nevhodný pro celovečerní film. Aby kamera mohla alespoň někdy zaklíněného nebožáka opustit, figurují ve scénáři i scény flashbacků a halucinací, které jsou dost otravné a patetické, ačkoli jejich dramatugrický důvod chápu. Na ty možnosti, které tvůrci měli, je to ale natočeno příjemně svižně a energicky, Boyle opět ukazuje svoji silnou stránku, tedy spojení muziky a obrazu. A úplný závěr (když už je po "akci") ve mně nějaké ty emoce vzbudit dokázal. Přesto mám z 127 Hours mírně rozpačitý pocit a byl bych rád, kdyby si Danny napříště vybral nějakou příběhovější látku. 7/10 (07.02.2011)

Hned od první minuty jsem věděl, že to bude stát za to. Vynikající soundtrack, kamera, James Franco a hlavně zběsilý střih uzamkl můj pohled směrem k pohybujícím se obrázkům a odemkl ho až po skončení závěrečných titulků, poté jsem konečně mohl pohnout hlavou a slyšet podobné prásknutí, jako hlavní postava při jednom raději nespecifikovaném tělocvičném úkonu. Evidentně tu každý, kdo o filmu slyšel, zná konec (nebo alespoň drtivá většina), přesto nebudu zbytečně spoilerovat. Zmíním jen fakt, že při scéně "Good morning everyone" a po talk show epizodce jsem se i přes drsnou povahu snímku neubránil hlasitému smíchu, já bych Jamesovi toho Oskara klidně dal už teď, bez výčitek. PS: Po dlouhém uvažování se mi to nakonec rozleželo v hlavě a dávám maximální hodnocení. (11.01.2011)

Filmový ekvivalent šumivé limonády v horkém letním dni. Po prvním loku máte pocit, že jste nic lepšího v životě neochutnali, ale než si to vypijete do dna, tak zjistíte, že bublinky dávno vyprchaly a vy máte větší žízeň než předtím. A já se jdu podívat po čerstvé vodě a po filmu, v kterém si sice hrdinové nebudou řezat ruce, ale přesto půjdou až na kost a nebudou jenom ostřím lechtat kůži... do doby, kdy jaro nebude jen přešlapovat za dveřmi a budu moct vyrazit na skály. S lanem, karabinami a tou nejdůležitější věcí - kamarády. Bez těch je to jenom šmírování šutrů. (16.03.2011)

Přiznejme si, že i když je skutečná událost, na níž film staví, osobní tragédií člověka, který ji prožil, jako filmový námět je přece jen banální. 127 hodin je dobrý film v tom smyslu, že nepostrádá nic z toho, co skutečný Aron v té skalní průrvě prožíval a s čím se potýkal, nic z toho, o čem jsem předpokládal, že uvidím. Ale to je taková nepřekvapivá kvalita, kterou (rouhačsky?) považuju za naprostou samozřejmost. Kreace Jamese Franca je uvěřitelná a na to, jakého floutka hraje, i překvapivě sympatická. Ale víte co? Film skončil a já jsem si na něj v následujících dnech ani nevzpomněl. Takže myslím, že je to klasický případ malého hitu jedné sezony a pokud se mu nepoštěstí získat nějakou pofidérní cenu, do roka nebo dvou se nad ním zavře voda. 60% (23.01.2011)