Děti moje

Snímka má viacero chýb/nedostatkov, ale spoločnosť dvoch silných osobností (Payne a Clooney) mu dodáva auru niečoho, čo ma bavilo pozerať. Ich spoločný príbeh sa končí tak, ako sa končí. Niečo sa vyriešilo, niečo nie, niečo sa stalo a niečo, čo sa stať malo, sa nestalo. Ale tak to chodí a život ide ďalej. A zrejme teda aj na Havaji. (19.02.2017)

,,JESTLI SE TÍMHLE SNAŽÍŠ UPOUTAT MOJI POZORNOST, LIZ, FUNGUJE TO. UŽ JSEM PŘIPRAVENÝ SI POVÍDAT, ZMĚNIT SE, STÁT SE SKUTEČNÝM MANŽELEM A SKUTEČNÝM OTCEM. HLAVNĚ SE PROBER. PROSÍM TĚ, LIZ, HLAVNĚ SE UŽ PROBER“..... /// G.Glooney by mohl bejt spokojenej člověk, kdyby.... kdyby jeho život neovlivňovaly ženy s úžasným sebedestrukčním talentem. Ta nejstarší – shodou okolností jeho žena, teď leží jako ležák ve špitále a každou chvilku bude odpojena od přístrojů (no jasně, má to za sebou). U nás cinknem příbuznejm, ať si koupěj něco na sebe a ušetřej den volna, dáme připravit parte...., ale na Havaji ne, tam musej všechny vojet osobně. Ty další ženský jsou jeho dcery (lituju všechny, co maj dcery...). No a během tý ,,zvláštní“ doby bude mít dostatek času na jejich poznání, na získání důvěry a možná i jejich lásky (a možná i na Sida. Kdo je Sid? No to je jedno....). A taky je tady to dědictví po praprabičce a atmosféra plná ,,hula hula“ (z povzdálí je slyšet ,,ukulele“ – bohužel je mi to u ....). Pomalý tempo, nestárnoucí George a nechápu, co na tom ti (vy) akademici viděj. Tož kus přírody tu je. Nějaký vztahy taky. Možná i dokonalá filmařina.....ale ať dělám co dělám... nemůžu přijít na to, kde jsem kurva udělal chybu!?. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Řídím se pravidlem: ,,Dejte dětem tolik, aby mohli něco udělat, ale ne tolik, aby nedělali nic. (dyť furt říkám, moudrej člověk....) 2.) Moje dcera chodí s retardem (teda... aspoň tak vypadá... ten retard...) . 3.) Thx za titule ,,larelay“ a ,,Radka“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (28.01.2012)

Descendants jsou jasnou ukázkou, že i alternativní postupy konverzačních, lidských dramat se v dnešní době dokáží až překvapivě nepříjemně zařadit do tuctového mainstreamu a tím tak nějak pošlapat jinak pěkně se rýsující jinakost. V centru máme vyzrálého otce, který se musí vypořádávat s nelehkou životní situací a skutečně, rodinné hodnoty se dostávají pekně do popředí, vztahy se utužují, emoce v decentním hávu působí a postavy, ať už díky scénáři, či hercům, působí za každé situace velice živě a lidsky. Je to však právě nějaká uhlazenost, či přílišná otupělost hran, které servíruje zkrátka to, co je třeba, to co se sluší a nic víc. Prostředí havaje a tučné konto hlavní postavy ubírá na hořkosti, vtipu je také málo - kouká se na to příjemně, nenáročně, ale na "Oscarový film" se to dá příliš jednoduše spláchnout. 7/10 (29.01.2012)

Obyčejné drama, složené ze střípků životních příběhů, kterých bylo natočeno nespočet - osoba blízká v kómatu, nevěra, nezbedné děti, těžké rozhodnutí v obchodních záležitostech apod. Nic víc, nic míň. K tomu jde o knižní adaptaci, která je dobrá na to, že se jedná o knižní debut spisovatele K. H. Hemmingse, ale ne tak výrazná, aby se převáděla na filmové plátno. (24.01.2012)

Solidní vztahovka s neotřelou Havají v čele, dodávající překvapivě osobitou, značně uvolněnou atmosféru, která konfrontuje s napjatým příběhem o umírající matce a nefungující rodině. Payne objevil světu Shailene Woodley, takže za to palec nahoru a Clooney hraje svého typického sympaťáka s přehledem. Škoda některý očekávatelných druhořadých zvratů, ale v klíčových scénách si to udržuje dobrou dikci díky konverzačně vcelku vypilovaném scénáři. U autora vyhlášené Bokovky to asi nebude úplně náhoda, nýbrž jeho hlavní zbraň. (12.04.2016)