Halloween

Že je prvých 20 minút doslova trestuhodne úbohých, je stále menej bolestivým zistením, ako to, na aký “Twist” divák natrafí v samotnom priebehu. Že pocta snímku zo 78’ - ALE NO ISTEŽEEEE. Nebyť gore a pár pomerne nápaditých mordovačiek, jebnem sem taký “odpad”, že by podaktorí zas mali koho minimálne týždeň “rozoberať”. A to sa tu radšej nebudem rozpisovať o konaní postáv, ktoré pôsobia jebnutejšie, ako výberová trieda drbškolákov. Jediným dôvodom, prečo som sa dokopal k tomuto hodnoteniu je fakt: “Rád som ŤA opäť po rokoch videl Michael”. (02.12.2018)

Úvod je efektní ale v kontextu zbytku příliš moderní, závěr bych raději psychologicky komornější a temnější. Přesto to ale dopadlo možná nejlépe, jak mohlo. Protože to absolutně ctí originál a podařilo se tomu to nejdůležitější - stejnými kamerovými jízdami a hudbou mne vrátit do těch samých ulic, backyardů, chodeb a pokojů, na stejné místo s tou unikátní atmosférou, která kdysi dávno zadefinovala moji slabost pro tento úžasný filmový žánr. A to sakra potěší! (14.10.2018)

V roku 1979 natočil americký filmár John Carpenter snímok "Halloween". Stvoril horrorovú legendu. Vdýchol život Michaelovi Myersovi. Odvtedy bolo vyprodukovaných viacero titulov, v ktorých sa objavil tento chladnokrvný, psychopatický vrah. Videl som ich všetky. Niektoré ma bavili viac, iné menej. No zatiaľ posledný Michaelov príbeh, ktorý v roku 2018 zrežíroval David Gordon Green, ma vskutku pohladil po mojej zvrátenej horrorovej duši. Je to surová chuťovka, ktorá vzdáva podctu pôvodnému kultovému snímku. Dokonalá halloweenská atmosféra, skvelý carpentrovský soundtrack a starý dobrý Michael Myers vo výbornej forme. Ak som dobre počítal, tak na svojej vražednej púti Haddenfieldom zamordoval trinásť ľudí. Bol to parádny masaker. Michael mi po dlhom čase zasa urobil radosť. ***** (20.06.2019)

Jít do kina na nový Halloween bezprostředně poté, co člověk viděl jedničku a dvojku, je fakt něco. Patřím k lidem, kterým se víc líbila dvojka, protože mi přišla výrazně zábavnější než jednička, ale to, s čím přichází verze z r. 2018, mě naprosto rozsekalo. Ta nekončící brutalita, které není skoro nikdo ušetřen, ty šílený jatka, to démonické vzezření Michaela Myerse, z kterého se zde stal dokonalý stroj na zabíjení (pokud jím samozřejmě nebyl už předtím), to všechno má v sobě razanci, která mě naprosto uzemnila - dlouho jsem nebyl z nějakého hororu tak ohromený (byť je otázka, jestli to není spíš thriller). Už proto nemohu nedat plné hodnocení, byť mi tam pár věcí vadilo. Ještě v pohodě mi přišlo, že film dějově ignoruje dvojku, v níž Michael Myers na konci zemřel; s jistou nelibostí už jsem ale nesl to, že na mě film působil jakýmsi nepříjemně feministickým dojmem (s vrahem - mužem zde aktivně bojují hlavně ženské postavy, které jsou navíc v přesile, a hodně zvláštní je i to, že postava Allyson si vyrazí na halloweenský večírek se svým přítelem v kostýmu Bonnie a Clyda, a ona je převlečená za Clyda a její přítel za Bonnie! Přijde mi to hodně symptomatické pro dnešní dobu), všichni policajti jsou zde nepochopitelně neschopní, a na pováženou je také to, že Michael Myers disponuje v 61 lech nebývalou fyzickou silou, u které není jasné, kde k ní přišel, když celý život strávil zavřený v ústavu, kde měl asi jen těžko přístup k posilovně. I přes tyto výtky (kombinované s mým odvěkým odporem k sequelům) vyjadřuji z mé strany obrovské nadšení - už pro ty narážky na jedničku, které jsou zde různě rozesety, nebo pro těch několik momentů, kdy jsem absolutně netušil další vývoj děje, a byl jím příjemně překvapený (k tomu je samozřejmě nutné si zde o filmu nic předem nečíst ani nekoukat na trailer). (16.10.2018)

Uchylného krveříznivého Míšu Majera ještě stále neskolila stařecká demence, a tak za zvuků pukající kukuřice již asi po sté uprchl z nejpřísněji střežené, tentokrát už gerontopsychiatrické léčebny pro přestárlé sériové vrahy (Už by si je američtí soudruzi měli konečně pořádně zabezpečit!), aby v předvečer všech pederastů bez skrupulí opět sveřepě opíchal nekulturní maloměsto masivním kuchyňským nožem, a zejména svou nejmilejší oběť, navrátivší se Džejmilí, byť se její kdysi luxusní čtyřky dávno vydaly na smutně povislou penzijní cestu směrem ke kolenům. Oba patrně pravidelně žerou Geriavit, a tak je z toho milá, dynamická, hezky natočená, příjemně krvavá a slušně odsejpající standardní kauflandovská roztržka o inkontinenční pleny v akci a více než důstojná pocta originálu, zaštítěná hudebně i produkčně samotným neutínajícím se mistrem Tesařem. Ale! V pravěku originální a novátorský koncept vyšinutého skupinového bodala je v 21. století již kapku vyčpělý, sto minut intenzivního píchání tisíckrát vykradlo kdejaké porno, tudíž sebelíp natočená omletá kostra „Nemluvný Míša chodí a penetruje, holky zdrhají a ječí“ už dneska spíš tak trochu prudí. Čili, ať si místní diskutabilně heterosexuální „experti“ melou co chtějí, jedinou inovaci do celého, v podstatě kolovrátkového čtyřicetiletého seriálu vnesl v roce 2007 skvělý Nemrtvý Robert, když jej prodchnul svou narušenou nekompromisní surovostí a romantickými příhodami z Míšova harmonického dětství. (24.10.2018)