Banksy: Exit Through the Gift Shop

Banksy je geniální, sám zrežíroval tento dokument a sám sobě dal tak málo prostoru, přesto si z tohoto dokumentu odnesete pouze dvě myšlenky... "miluju street art".... "Banksy je genius". Noční bandita, Zorro se sprejem, geniální myšlenkář, umělec. Banksy je jednička a jeho práce se mi neuvěřitelně líbí, udělal si reklamu a zároveň dokázala odvyprávět spoustu příběhů, které se jakkoliv váží k ulici. Dokonale působí i fakt, že tupé stádo je ochotno koupit cokoliv za miliony, i když to jsou naprosté sračky vyrobené v počítači, pouze vytištěné přes kvalitní tiskárnu. Bravo Banksy! Dokázal jsi pochcat člověka, kterému jsi zavázaný a přitom jsi nemusel říct jediné negativní slovo na jeho hlavu! 100% 23.12. 2010 (03.01.2011)

Po dlouhé době dokument natočený bez zbytečných opakovaček a směřující k jasnému závěru. Ač nejserm žádným fanouškem, ani obdivovatelem street artu, či moderního umění, tento dokument je mimořádně poutavý. Ať už pohledem na Banksyho tvorbu a jemu podobným, tak i sledováním Mr.Brainwashe a jeho vzestupu. Fanoušky zpěváků a herců uvedených v rolích herců, toto dílko asi zklame, jelikož se zde mihnou jen na okamžik. (11.03.2011)

Přečetl jsem si většinu z komentářů a vnímám celou věc trochu jinak. Tohle totiž není nějaká moralisticky-kritická óda na téma, co je a co není umění, nebo ironický lament nad tím, jak se street art komercializuje a ztrácí autenticitu, ale bezskrupulózně sobecký a zcela egoistický výkřik z dílny Banksyho kritizující rádoby-umělce jako je Guetta, kteří si dovolují na něm parazitovat. Správně se to mělo jmenovat nikoliv Banksy: Exit Through the Gift Shop, ale Banksy: Ty sviňáci mi lezou do zelí. Proto nemůže být a není Guetta Banksym, jak se někdy v rámci debat „mockumentary versus hoax“ objevuje; Bansky je tady zcela jasně britská superhvězda a pan umělec, kdežto Guetta šmejd, který má tu drzost pana umělce kopírovat. ____ Pokud by ale někoho přesto zajímala cesta od „čistého" umění k vyprázdněnému byznysu a nekonečná schopnost kapitalismus začlenit, a tak otupit subverzivní ostří všech jednotlivých požadavků, ať vezme v potaz Piráty z Karibiku. Ono se sice pořád přetřásá Che Guevara na tričku buržoazní mládeže coby příklad hegemonie a její inkorporace, ale Piráti z Karibiku nám poskytují mnohem pěknější příklad. Na jedné straně tu máme disneovsky uhlazený mainstreamový film pro celou rodinu, a hle!, do něj včleněný asociální, osamocený klaun, mimoňská, loserovská postava kapitána Sparrowa, která trpí problémem komunikace s okolím a nevyhraněnou sexuální orientací. A přesto ho všichni berou a mají ho div ne za boha. Jaký nádherný příklad! Nebo si vezměte reklamu, která přebrala metody ruských avantgardistů: juxtapozice tváře strávníka hned vedle ledničky opisuje Kulešův efekt, zatímco rovnice špína + prášek = čistota vychází z principů intelektuální montáže, která počítá s tím, že ze střetu dvou záběrů a s pomocí asociativního myšlení diváka vznikne v jeho hlavě záběr třetí, který vytváří poselství a smysl celého tohoto pomyslného „souboje záběrů". Jak se později ukázalo, ono to často nefungovalo, lidé si ten třetí záběr nedomýšleli. Reklama to zdá se pochopila a ukáže nám jej explicitně v celé své kráse. A pak že to nejde. (22.06.2011)

Koukám, že je to fakt povedená mystifikace. Mystifikace, u níž není jasné, zda jde o skutečnou mystifikaci, jelikož by to stejně tak mohla být pravda a nic než pravda, je vlastně mystifikace na druhou. IMHO jde o povedenou dekonstrukci umění jako instituce. Spojitost s Kitanovým Achillem a želvou není úplně od věci. (12.05.2011)

Zatímco ze začátku to vypadá jako tradiční dokument o počátcích nejznámějších pouličních umělců, zavěrečná půlhodina je neskutečný výsměch současné popularitě street artu, kde absolutně nezáleží na obsahu, ale jenom na hypu. Objasnění faktu, proč je dnes Banksy brán jako designér triček pro turisty. (07.09.2010)