Jana Eyrová

Vměstnávání několikasetstránkových chytrých románů do dvouhodinových filmů je úkol nevděčný. Tenhle pokus není zlý. Sám ho mám za pěknou ilustraci, má sestra však, která knihu dočetla jen několik hodin před návštěvou kina, po zlhlédnutí snímku oprávněně poznamenala, že na plátně zůstal z Brontëové díla spíše líbivý pocvrch, příběh se svými zvraty, ale ztratila se hloubka. Ale jaké hlubiny lze také očekávat ve 120 minutách? Někdy však nešlo jen o zploštění, ale i o vychýlení postav: malá Jane je příliš spratkovitá (dospělá je nicméně obsazena dobře), v knize éterická Helen působí zde jako blouznivka, z Blanche Ingramové, jež má být ve své bezcitnosti přeci jen oduševnělá a krásná, se stala hned na první pohled podezřelá karikatura a též z Jana Křtitele zůstala pouze slupka náboženského fanatika. Nešťastně nedovysvětlená zůstává též motivace Janina závěrečného rozhodnutí, které zde působí jako vítězství citů nad morální volbou, což tak v románu vůbec není. Miss Eyrová - jedna z vůbec nejkrásnějších literárních hrdinek - totiž okouzluje právě úchvatným spojením citovosti a mravní zásadovosti. Inu, ani tato dvacátá šestá adaptace románu zjevně není definitivní... (29.07.2011)

Vrcholný romantismus skrze atmosféru à la gotický horror. Prostá gesta místo proslovů. Tokání u krbu skrze slovní výměny, které i z utkání Nadal versus Federer dělají nudnou podívanou. Náběh na kino zážitek roku zruinovaný emocionálně chladným závěrem, kde gesta ustupují proslovům a vůbec všem těm neduhům dobře známým z většiny adaptací klasik romantismu. (29.07.2011)

Neskutečná věc u níž místy nebudete ani dýchat. Tohle bylo zatraceně britské a zatraceně dobré (tak to mám prostě rád) ! Devatenácté století, staré obrovské gotické sídlo (kde by jste se v některých křídlech báli i ve dne natož s rozžatou svící v ruce za větrné zimní noci) a láska mezi vychovatelkou a šlechticem...Ačkoliv je doba cylindrů a cest do Indie i běžných výletů z Anglie do Evropy, přesto se stále řada věcí nesluší či dokonce nesmí. Alespoň mezi dobře vychovanými. Ve společnosti vládne bontón a konvence, na city není místo. Správný Brit i Britka se přeci umí ovládat a navíc repektují všechna Boží přikázání... S lahodou jsem se vpíjel do každé minuty tohoto filmu. Staré gotické sídlo, jeho rozlehlé zahrady i polnosti, kostýmy, kamera - vše bylo naprosto dokonalé. Wasikowska a Fassbender tu předvedli opravdový herecký koncert. BBC tyhle věci prostě umí a díky jí za to. Skvělá adaptace románu! Dávám dědictví 5 tisíc Liber. * * * * * (25.02.2014)

Marně bych trápil svoji drahou krátkonosnou paměť, kdy naposledy jsem na plátně (monitoru) sledoval tolik vážných a uplakaných obličejů. Před shlédnutím filmu jsem neměl ani záchvěv páry, kdo jest Jane Eyerová, neboť jsem ve škole nedával pozor a psal vlastní - po hříchu špatné - básničky. Dokonce bych ani netipnul předmět, který mě měl s touto morálně neobyčejnou ženou seznámit - literaturu. Myslel bych si asi (původně), že šlo o sousedku Marie Curie-Skłodowské, s níž vynalezla rádio, no ale v úplně kovovým stavu! Ne, tak teď vážně. Zaplácnul jsem díru ve svém ementálním vzdělání (pravda, filmem, nikoli knihou). Herecké výkony, jakkoli nad běžným sortimentem filmového průmyslu s.r.o., mě kvůli zvláštnímu scénáři nedokázaly oslovit, nedokázaly rozlomit mříže mezi mnou a filmem. Seděl jsem jak pecka a sledoval prapodivné namlouvání dvou tetřívků a jedné tučnice (nebo jak se řekne samice od tučňáka? --> nejde o narážku na Miiny proporce). V případě Fassbendera to bylo tokání přinejmenším úchvatné, zvlášť, když odhalil poměrně zajímavé způsoby polygamie. Celý smysl příběhu tkvěl - podle mého - v morálním kreditu (či spíše paušálu) hlavní hrdinky, jenže právě to se mi v příběhu poněkud ztrácelo a nechtělo se to dát objevit. Takže proto poněkud nižší hvězdokupectví. A jako správný romantický harcovník - ač neznaje předlohu - jsem celkem přesně dokázal odhadnout další kličky příběhu a bohužel i to, jak skončí. Ale za to madam Brontë nemůže.To jen my, filmoví spotřebitelé 21. století, jsme viděli už tolik variant romantických příběhů, že už nás nic nepřekvapí. A často ani nedojme. (06.01.2015)

Hned na začátku bych chtěl podotknout, že málokteré literární dílo se dá převést ve své úplnosti do filmového tvaru. Co se týče další okolnosti tohoto příběhu, tak pravdou je, že z literárního příběhu, který byl vtěsnán do dvou hodin, byl pouze přenesen povrch a z hloubky jenom část. Na druhou stranu nabízí zase o něco jiný pohled na stejný příběh, který byl již v řadě filmových i televizních adaptací tolikrát ztvárněn. Přesto vše, je výsledek překvapující, vnějšně přitažlivá podívaná je chytlavější než mnohé leckteré starší verze. Pojetí postav Jany Eyrové a Edwarda Rochestera, do kterého se dívka postupně zamiluje, nicméně zase nemá tolik prostoru zobrazování zrodu lásky jako jiné verze. Ale navzdory všem výhradám platí, že jde nezpochybnitelně o silný příběh lásky, na který se velmi dobře dívá. Tak mi na závěr nezbývá nic jiného, než ji vřele doporučit všem romantickým duším…. (25.09.2011)