Sherlock Holmes: Hra stínů

Berlínské vánoční intermezzo 2. Na počátku bylo slovo... mého muže, že nastal čas si taky jednou udělat večer bez společnosti potomka, o kterého bude pro tu chvilku vzorně postaráno, a zamávání dvěma lístky v ruce. Ritchieho předchozí výlet do holmesovského revíru se mi líbil, takže jsem projevila vzorně nadšený manželský souhlas. Ovšem zážitek z filmu v mnohém připomínal film samotný, přinejmenším v osudu nevěsty, která trčí v tmavé barabizně v Anglii, zatímco novomanžel si užívá líbánky v Evropě s někým úplně jiným. Hra stínů hraje stejnou hru jako řada sequelů, tudíž se oproti jedničce tlačí na pilu s dvojnásobnou silou, aniž by toho jaksi bylo tolik k přefiknutí. Pokud už v jedničce hrála zápletka druhé housle a ženské postavy byly víceméně zbytečné, tak zde si nevrzne ani zápletka, ani Irene s Mary (dámy prominou). Budiž. Homoerotický subtext přestal být subtextem, protože nazývat subtextem něco, co vás mlátí kladivem do hlavy, je trochu nepatřičné. To mi taky nevadilo, spíš naopak. Ale že se steampunková buddy-cop commedy zvrhla v pseudobondovku tak infantilní, že jsem co chvíli kontrolovala svůj hrudník v současnosti dosahující velikosti F (Fuj, to jsem se lek), jestli mi náhodou nepropukla samovolná laktace, to mi vadilo nemálo. Abych jenom nekritizovala, tak trio Downey-Law-Fry je k sežrání, ačkoli tradici, že v každém Ritchieho kousku se některý z bratří Holmesových svlékne, bych s dovolením omezila na Sherlocka, protože Downey v tomto ohledu přece jen smyslům lahodí víc, a jednotlivé scény, kupříkladu etuda s jedním mezkem pro bratra Sherlocka, jsou zábavné víc než dostatečně, jenom se nemůžu zbavit dojmu, že celek vykazuje podezřelou podobnost s ježčím gulášem, který přišel Holmesovi s Watsonem ve filmu tak k chuti, protože šťavnaté kousky remízují s flaksami a co chvíli si zapíchnete bodlinu do patra. Přežít se to dalo, ale musím bohužel konstatovat elementární fakt, že v době, kdy se na obrazovku vrátila druhá série Sherlocka pro 21. století, mi přijde tahle šachová partie Holmes kontra Moriarty, kde střelcům cuká prst na spoušti, koně jsou splašení, dámy se ocitají mimo šachovnici, věže se bortí v prachu a pěšci netuší, která bije, krapet zbytečná. Tentokrát to bohužel byl pat, Guyi, ale třeba se odveta vydaří líp... (05.01.2012)

Kým v jednotke boli dialógy svižné, vtipné a dostatočne bavili, v pokračovaní už cítiť výrazné komplikácie. Už to ani zďaleka nepôsobí tak sviežo, príšerná prázdna ukecanosť skôr otravuje. Príbeh postráda pútavosť, je neprehľadný a rozhodne nezvláda držať diváka v strehu celú dlhú minutáž. Škoda toho. Akčné scény fungujú dobre, znovu nepostrádajú nápaditosť a hravosť (najlepšia akčná scéna - na rozlúčke so slobodou), tempo je dakedy veľmi dobré a zábavné. Okrem vydarenej akcie je tam na môj vkus však až príliš veľa vaty. (17.04.2012)

Kdokoliv tvrdí, že je Sherlock Holmes: Hra stínů nedivácký film, asi nikdy žádný nedivácký film neviděl. To už bychom mohli za nedivácký film považovat asi úplně každé dílo, které si trochu víc, než je obvyklé, pohrává s rozvržením syžetu a fabule, ať už tak činí naprosto zbytečně, jako třeba v The Social Network, nebo to má naopak určitou funkci, jako třeba v Občanu Kaneovi. Hra stínů samozřejmě naprosto ve všech ohledech odpovídá postupům uplatňovaným Hollywoodem již několik desetiletí, Hollywood ostatně málokdy vyprodukuje něco, co by se tamější tvorbě výrazněji vymykalo, a tento snímek není žádnou výjimkou. Divák se konec konců dočká odpovědi na všechny své otázky (ne, že by to bylo v Hollywoodu nutností, to není, jen reaguji na domněnky o nediváckosti filmu). To pochopitelně neznamená, že je scénář bez chyb a nikde nedrhne. To bohužel také ne. Hlavně u postavy cikánky (Noomi Rapace) je cítit, jak moc je její postava v celém filmu nadbytečná a "uplatnění" se dočká až v samém závěru - do té doby má sloužit jen jako potěcha pro oko mužského diváka. (10.03.2012)

Tony Stark s lulkou alias Sherly Sólista je tam, kde ho producentská konta vidí nejraději - zpátky v akci! A to slovo AKCE bych několikrát podtrhl, protože přestřelky olovem mají po celou dobu navrch nad těmi verbálními a hlavně vyšetřováním (!), což pro mě u krále dedukce a chodící Wikipedie znamená docela závažný problém. Guy Ex-Ciccone může naklást vypečených slow-motion scén kolik zábavný průmysl ráčí, ale já toužím s geniálním mozkem rozplétat případ a ne otupěle sledovat exhibiční křepčení Jacka Sparrowa a jeho kohorty po Evropě. Jednou to tolerovat lze, podruhé člověk zjistí, že si na to zvykne ztěžka.. Navíc hlasitě volám po exhumaci Blackwooda Stronga, neboť profesor Moriarty oplýval charismatem moučného mola, nicméně tohle bych přičetl na vrub scénáristům. Ti totiž ve své kulhavé invenci hravě zvládli udělat z vysoce inteligentní hackerky prababičku boxera bez rukavic Mickeyho O´Neila, která má za úkol jen mlčet a očima hltat slova nabubřelého excentrika, co nechal housle v zastavárně. No nic, aspoň že otazník za nápisem END naznačil, že psa z Baskervillu a peníze v diváckých šrajtoflích čeká v brzké době společný osud - utracení.. A mimochodem, byl jsem snad jediný, kdo si všimnul toho jemně erotického jiskření mezi Holmesem a Watsonem? Mám pak za to, že svatba byla jen maškaráda a paní Watsonová je lesbické orientace. Jinak by přece neodvracela zrak od ztělesnění kalokagathie - nahého Mycrofta Holmese.. (23.05.2012)

Ke Hře Stínů můžu s klidem říct, že mě skutečně neskutečně bavila. Sice Ritchieho představa slavného anglického detektiva není jako přes kopírák toho z knížek, ale své kouzlo rozhodně má. Líbí se mi ten vykreslený obrázek staré Anglie, kdy mazaný profesor místního školského ústavu kuje pikle světového formátu a míní si mastit kapsy svého tvídového saka prodejem smrti. Nejlepší scéna byla pro mě ta v lese, zpomalé záběry odletujících třísek, lámajících se stromů, letících střel, výrazů všech zúčastněných nebo Robert a jeho přetěžká zranění. V porovnání s ním se může jít takový neustále zkrvavený Bruce Willis ve svých Pastích zahrabat. Je zde sice hodně scén těžce, ale opravdu těžce nadsazených, ale tohle já neřeším ... bylo to fajn. (25.05.2014)