Co se vlastně stalo s Baby Jane?

Vynikajicí a na svou dobu značně šokujicí filmový psychothriller se skvělou temnou a velmi ponurou atmosférou, navíc hvězdně obsazen a to dvěma stárnoucími Hollywoodskými hvězdami B. Davis a J. Crawford v hlavních rolích.! Stejně tak jako snímek Sunset Blvd. který mám ale ještě o něco raději tak tento film vyprávý o stárnoucích ženských hvězdách a jejich nezlomné touze po lásce veřejnosti. Snímek bezděky dokumentuje i konec iluzivního filmu, který sázel na lesk a půvab. Namísto nákladných dekorací režisér použil zchátralé interiéry. Ale tváří v tvář běsu (B. Davis je v tomto ohledu vynikajicí její hrůzostrašný výraz v obličeji nemá chybu) s nímž se obě ženy, které už nemají co ztratit, jedna druhé pomstí, příjde nostalgie zkrátka. Film následujicí ale stále od stejného režiséra posune tento postoj ještě o krok dál a nahradí psychický teror tím fyzickým. Tím mám na mysli filmy Sladká Charlotte 1963 rovněž s B.Davis a Strait-Jacket 1964. Ukazujicí stárnoucí herečky jako psychopatické vražedkyně. Skvělý filmový zážitek, škoda jen jedné věci a to sice toho že tento film a jemu podobné v televizi nevysílají častěji, naposledy tento film dávali někdy před čtyřmi lety ale jinak vřele doporučuji. Za 5* jednoznačně. (19.05.2006)

Takže asi tak: ako bol Kain a Ábel, tak boli neskôr Janka a Blanka. Janka ostala celý dospelý život malou Januľkou. Pretože vtedy bola naozaj obdivovaná a velebená. Vtedy, keď bola malým dievčatkom spievajúcim vo vaudevilleovej šou roztomilé pesničky o listoch písaných oteckovi. Nikdy nedospela a navždy ostala desaťročnou predpuberťáčkou, čo sa rada predvádza. S nadobudnutím veku pridala k svojmu repertoáru alkohol, ktorý tlmil umelecké kotrmelce dospelosti. A Blanka? Tá v detstve veľmi hnevlivo pozerala na Jankine úspechy. Ale nevzdala sa a v dospelosti prerazila ako filmová hviezda. Až do tej porantanej nehody. Odvtedy je ochrnutá. Pripútaná na vozík a lôžko. A zároveň odkázaná na starostlivosť infantilnej sestry. Tá sa stará. No nie tak celkom kóšer. Pretože vzhľadom na pestovanie si svojho samopašného dievčatkovstva a zlomyseľnej detskej krutosti spôsobuje ochrnutej Blanke okrem opatery zároveň tyranské muky. A prečože to všetko? Nuž riešenie dodá prepálená pointa. Relativizuje postavenie obete a mučiteľa. Celkove viacero motívov v deji nedotiahnutých alebo zvláštne riešených. Pointa je založená na záverečnom odhalení obrazovo zahmlene podaného úvodu (ako to vlastne bolo s tou haváriou). Čiže na niečom, čo bolo aktérke známe, no zámerne nevypovedané. Všetky negatíva hravo vyvažuje vzťah sestier, zahraný s neobvykle širokou škálou zmien hereckých polôh Bette Davisovej. Ukazuje sa (po koľkýkrát už!), že najväčšie peklo často skrýva alebo generuje najbližšia rodina. Najpokrvnejšia. (01.02.2016)

Spíše než horor jsem ve filmu viděl depresivní, psychologické drama o dvou sestrách, bývalých dětských hvězdách, mezi kterými čas vyvolal rivalitu a následnou nenávist. A pokud je ta, která byla v dětských letech úspěšnější, kvůli nehodě upoutaná na křeslo, závislá na té druhé, nevěstí to nic dobrého. (05.04.2013)

Film, kterému pomník postavil seriál Feud: Bette and Joan (2017). Zajímavé to setkání dvou bývalých hvězd samozřejmě je, zajímavý je i posun do jiného žánru, který před válkou nebyl obvyklý. Masky jsou výborné. I ta retrospektivní recepce klasických filmů uváděných v televizi po třiceti letech. Ale to je asi tak všechno. Celý ten poválečný diskurz o tom, že my to děláme lépe a oni to dřív dělali naivně až hloupě čili nezajímavě je vysloveně komický. Těžko měřit kvalitní melodrama s hysterickým hororem o ztracených iluzí. (27.05.2020)

„Já nezapomenu. Vsaďte se, že já nezapomenu!“ Cítím určité zklamání. Hlavně z nezvládnutých žánrů. Hororem film není ani trochu (pokud už něco působí děsivě, a to spíš ve smyslu „creepy“, tak je to jen „dětský“ úvod), z thrilleru toho má snímek též minimálně (viz třeba marná snaha vyvolat užitím „dramatické“ hudby nějaké napětí při scéně s vypojeným telefonem, a řada dalších, podobně nefungujících scén). Teror je pak veden jen proti jedné ze sester (které jsem navíc nedokázal více fandit), nepřenáší se bohužel nijak na diváka. Jde tak pouze o psychologické drama (s občasnými překvapivými náznaky podivného humoru v podobě klavíristy a jeho permanentního šklebu…i když vztah s matkou také „stál zato“). A vše stojí na vlastně jediném kladu filmu, totiž hereckých výkonech titulní dvojice. Mě zaujala především Bette Davis a její duševní rozklad zřejmý hlavně ke konci filmu (ten navíc divákovi ozřejmí pohled na dosud viděné). Jen herečky však snímek utáhnout nedokázaly, kvůli nim a výbornému závěru pak dávám alespoň lepší průměr. (13.07.2016)