Faust

Faust? Pokolikátéuž? A stále je to horší a horší. Ani podle Ruského režiséra Sokurova se mi moc nelíbil. Tak snad někdy příště...... (14.07.2012)

V pripade tohoto filmu bych zase z festivalu vyhodil vsechny divaky, kteri nemaji ani predstavu, kdo je to Sokurov, nic si o nem nezjisti ani neprectou, navzdory tomu se na film sverepe hrnou a nasledne otravuji sve okoli sumem, vzdechy, zvedaji lidi ze sedacek na kraji svymi odchody atd. Ne, toto opravdu neni literarni adaptace, aby si kdokoliv mohl udelat zarez do denicku povinne cetby. Je to narocna spiritualni pecka, kterou jsem si posledni den festivalu uzil i pres vyse uvedene rusive elementy. (18.07.2012)

cítila jsem se jako školák, co usnul při povinné četbě Fausta a zdá se mu noční můra, ze které se nemůže probudit (29.05.2012)

Můj první Sokurov na plný počet - i přes typickou nekomunikativnost, i přes to, že přetrvává můj pocit, že Sokurov necítí příběh - je mu jedno, nemyslí v linii, ale v barvě. První co mě uhodilo do očí byla podobnost inscenování a exteriérů s Germanovým Je těžké být bohem - že by Barrandov? Sokurov není tak dobrý v mizanscéně, v „gagu“, spíš komponuje výjevy a v rámci nich se zaměřuje na detail a dynamizuje je jím – je to klasičtější způsob než Germanova nezastavitelná mizanscéna. Sokurov obraz významově zahušťuje rozostřováním, deformacemi barev a perspektiv. Druhá věc, kterou jsem už viděl byly interakce postav – nemotorná komičnost jakoby z oka vypadla scénám „nápravy“ vybočeného palce ze Zachraň a zachovej. Dlouho jsem u žádného filmu neměl tak silný pocit, že mě režisér vtahuje, provází, vypráví mi. Je to asi věc střihu, je to úžasná věc – u většiny filmů v poslední době (zejména českých) jsem měl neodbytné myšlenky na to „tenhle záběr točili, aby měli záběr, jak hlavní hrdina kráčí ulicí“ - tohle je ve Faustovi minimalizované. Bizarérie "opic na měsíci" a "homunkulů" byla v prvních Sokurovech přítomná taky. Rovněž odkazy na šílenství Ruska a jeho konfrontace s cizinou, tady podmíněná i cizí produkcí - zvláštní svět. Autor je zjevně po uši Rus, ale musí ven, a zároveň se mu zjevně v Rusku leccos nezdá. Těžko říct, jak "světový umělec" v pokročilém věku, byť stíhaný režimy, vnímá skutečnou realitu dnešní internetovo-instagramové federace. A nakonec: zvuk: Sokurov podbarvuje neskutečně dobrou hudbou, neskutečně dobře vybranou, evokující snad Gounoda, snad Strausse, na konci Prokofjeva. A neskutečně výrazové momenty mixuje s ruchy a řečí - tenhle způsob mi šel hluboko pod kůži. Vybavil se mi nedávno odtrpěný Greenawayův Eisenstein - to byla zas jednou debilní diskoška s the best off. Tady je klasicky napsaná hudba, sama o sobě plně funkční, ale jako podmaz na určitých místech povýšená k přesahu výrazu obrazu. Sokurovou zálibu v ruších tu pak (film mi ani trochu nepřišel ukřičený, jak tu pár lidí hlásilo) suplují hlasy ptáků - hýla slyšeti a podzim na krku míti - ostatně: evokace obecně je tu skvělá. A skvělí jsou herci. Moc rád jsem si na to troufnul. Ps: druhy dil Fausta je v tom zbytecny. Nic mi tam z nej nezbylo - ani z poselstvi ne. Sokurov na tohle nema. (22.05.2019)

Tak jsem měl zase jednou tu svou "melancholickou sžíravost"... která mě většinou přiměje podívat se na nějakou zdlouhavou artovou nudu, v níž se tři hodiny pomalu prochází městem, v podstatě nic se tam neděje a všem padají od huby nevýslovný moudra o životě věčném. Inu tedy, zdála se mi tato Faustovská adaptace býti správnou volbou k patřičnému ukojení duševní zvrácenosti - totiž touze být znuděn a zároveň umělecky obohacen. ... Inu... Což o to. Málem se to povedlo a dost mě bavila skutečnost, že jde o adaptaci, která se bez znalosti předlohy nedá divácky "vydejchat". Leč bohužel, přes všechnu snahu, "té síly část jsem já, jež nesnáší uřvaný filmy a po hodině Fausta vypnula." (22.04.2013)

Veľký rozdiel medzi Faustom v expresionizme či z pohľadu Goetheho špecifickej atmosféry. Sokurov prevzal rôzne ruské archetypy morálneho rozvratu a dosť univerzálnym jazykom z neho spravil líčivú kombináciu mystických dialógov a odľušťovanie tej ľudskej stránky človeka v dosť nahnutej spoločnosti a v nepríhodnej dobe. Tie dialógy, alebo čas od času len "neúmyselné" vnútorné vyslovené monológy mi pripomenuli Jakubiska. Avšak (a podobne ako u slovenského velikána, keď sa príliš snaží navodzovať nadzemský dojem, kde by sa zišla jeho pragmatickejšia ruka), nedokáže ma príliš nadchnúť a strhnúť. Ani skvelé základy a potrebné proporcie nemusia docieliť výsledného účinku. (05.10.2017)

Zajímavá adaptace klasiky, která je na jednu stranu historicky poměrně přesná v tom smyslu, že jsou zde skutečně povedené kulisy a vy máte jasné zasazení do doby, na druhou stranu je to ale film, který má svoje snové prvky a funguje i v tomhle ohledu. Ani tak to ale neznamená, že by mě skutečně bavil, což se promítlo i do hodnocení. (10.12.2016)

Velice zvláštní film, o němž se můžou vést dlouhé polemiky a stejně se k ničemu nedojde. Že se příběh nedá pochopit, ale každý ho může interpretovat po svém, je jasný Sokurovův záměr. Je vidět, že je to velký režisér, protože zejména vizuální stránka a kamera jsou provotřídní, a když už nic jiného, musí se ocenit skvělé střídání perspektiv a zabírání. To dotváří už tak "zvláštní a neuchopitelnou" atmosféru špinavého středověku, který je záměrně odosobněný a depresivní. Scénář asi nemá smysl moc komentovat, protože je extrémně divácky náročný a napoprvé zřejmě pochopit vůbec nelze. Je to o hledání Boha? Je to kritika společnosti? Je to o smyslu života? Absolutně nevím a to právě sráží výsledek. Jakkoli nádherný vizuál nedokáže zakrýt rozporuplné pocity z příběhu, který v podstatě neexistuje a film se mění ve sled tu více (opice na Měsíci, scéna s vajíčkem), tu méně bizarních a dadaistických scén, jejichž význam zůstává utajen a hlavně se moc neřeší. Herci se s tím poprali se ctí a dokázali postavy obdařit charismatem (obzvláště Ďábel se mi hodně líbil ve své zákeřnosti a slizkosti) a dialogy (monology) přednést důvěryhodně. Výborné jsou také hudba a české kulisy s několika českými tvářemi v menších rolích. Celkově vzato jde o film, který se může hodnotit jakýmkoli počtem hvězd a nikdo v podstatě nemůže říct vůbec nic. O to ale nejspíš Sokurovovi šlo a nejspíš se bude smát všem možným kritikům a těm, kteří se ho snaží pochopit. Pro mě za tři a 60%. (29.06.2012)

Faustovský mýtus je pro germánskou část Evropy stejně mohutný a inspirativní jako mýtus Dona Juana pro románskou část. Pro Goetha byl "Faust" velkou inspirací, pro Sokurova je velkou imaginací, sahající od (před)středověkých čertovských motivů až po Lutherovu karikaturu: "Často satana zaháním prdnutím. Když mě pokouší bláhovými hříchy, řeknu mu: Ďáble, i včera jsem tě počastoval prdem. Zanes si jej na účet".... "Hier stehe ich und kann nicht anders! Gott helfe mir...Faust, 1 díl aneb Mefitofeles v nás (definitivně ovšem až po podepsání smlouvy). 2. dílu se Sokurov (podobně jako ostatní faustovci) vyhnul, ale možná jej (spolu s dalšími možnými díly) za/pod-sunul do prvního, a Lutherova parole z Reichstagu ve Wormsu je možná až dílem č. 8. A jaký je tedy Sokurovův (nejnovější) Faust? Rozhodně ambiciozní, ale bez Mefistofela zcela neschopný! Pozn 1.: Sokurovova verze rozhodně není reinterpretací Goethova Fausta! (snad určitým diachronním posunem) - jak dalece se na ní podílel Jurij Arabov? Pozn 2.Sledování filmu jsem 2x přerušil (přidání do kamen, vaření kafe), ale ne proto, že bych byl netrpělivý, byl jsem příliš vzrušený. Pozn. 3: V různých komentářích se různě vyskytuje úsloví, že ten či onen film je třeba vidět ještě jednou. Pro Sokurovovy filmy to platí beze zbytku. Jen je k tomu třeba nalézt odvahu... (09.11.2015)

ocenenia : MFF Mar del Plata 2011 - Nominácia na 1. cenu (05.01.2013)

[[ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 3 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ]] (09.02.2013)

Když to vyhrálo tolik cen čekala jsem, že to bude něco, co mě uchvátí, okouzlí ale úplně mě to zklamalo! Byl to nejhorší film, co jsem viděla na festivalu! (03.07.2012)

Tenhle film vyhrál nějaká ocenění? A to jako vážně? Technicky povedené, ale jako celek mi to nějak nesedlo. (06.10.2012)

Poznám filmy Alexandera Sokurova a čítal som Goetheho predlohu (práve kvôli tomuto filmu). A aj keď obe tieto znalosti napomohli tomu, aby som sa vo filme nestrácal, i tak ma dokázal prekvapiť, občas šokovať a dostať ma mimo mojej "zóny komfortu". Sokurov, označovaný za jedného z pokračovateľov Tarkovského, tu strihá neobvykle rýchlo a svoje nádherné zábery zapĺňa groteskne hrajúcimi postavami a občas nejakou nechutnosťou (pitva, nahý Mefistofeles s elefantiáznym cestovitým telom a s penisom na chrbte). Toto rozhodne nieje kontemplatívny film. Faust sa na tomto svete necíti dobre a jeho obyvateľov neznáša a tento pocit sa prenáša aj na diváka. Všetci (vrátane Fausta!) sa chovajú veľmi protivne, tupo, mátožne, navzájom si zavadzajú, potkýnajú sa, zamotávajú sa do šiat, neustále brblú a skáču si do reči v nie moc ľubozvučne znejúcej nemčine... A to všetko v krásne farebne tónovaných záberoch snímaných etereálne plynulo sa pohybujúcou kamerou. Kontrast nízkej, profánnej pozemskej špiny a nebeskej idealistickej krásy bol prítomný už v Goetheho predlohe a v Sokurovovom filme dáva vzniknúť dielu, ktoré rozhodne vyčnieva nad ostatnými. (PS: veľké plus pre Aronofského za to že tomu dal Zlatého Leva) (12.04.2012)

Vizuálně brilantní avšak poněkud neuchopitelné a nepřehledné. Přesto velmi dráždivé, dožadující se dalšího zhlédnutí,,,, (08.08.2013)

Ukecanosť a nezastaviteľnosť onanistických, iritujúcich a navzájom dosť dobre nesúvisiacich scén nemala konca kraja a nakoniec ma vyšťavila až do dna síl. Napriek tomu z určitého hladiska by sa tento pokus snáď dal zaradiť do škatulky ako zaujímavo originálny. Ale určite mimo mňa. A HLAVNE POPROSÍM, AKO ASI NIE JEDINÝ, ORGANIZÁTOROV BRATISLAVSKÉHO FESTIVALU, ABY DALI K FILMOM UROBIŤ SERIÓZNE TITULKY! (08.11.2011)

Oficiální text distributora praví: "Film, který vás vtáhne do světa dávno minulých dob, je strhující poutí plnou oetických i drsných záběrů.. O pouti plné poetických i drsných záběrů bych asi nepolemizoval, ale o tom "vtáhne" bych si dovolil pochybovat. Alespoň u mně to neplatilo, a mám pocit, že jsem u sledování tohoto filmu zestárl asi o sto let. Možná si říkáte, proč jsem to nevypnul, když mně to nebavilo? Ale já fakt chtěl tento film dokoukat, najít v něm něco, co v něm našli ostatní hodnotící - ale bohužel. I když musím uznat, natočené to bylo zajímavě - exteriéry, interiéry i kostýmy dokonale vyjadřují svoji dobu. Ale příběh (byť notoricky známý) mne tady nebavil, a u závěrečných titulků jsem si fakt oddychl.. Asi to fakt nebyl ten pravý film pro mne... (06.06.2014)

Byla jsem tak zahlcena proudem slov a neustálým pohybem kamery, že jsem se ani přes veškerou snahu nedokázala pořádně soustředit na to, co sleduju, natož si film užít. Přímo fyzicky jsem cítila, kolik mi toho uniká. Tohle bylo nad mé síly, přesto nelituju, jen vlastně nevím jak hodnotit... (27.09.2015)

Rozhodně se nejedná o žádnou unylou adptaci Fausta- spíše o ztvárnění vybraných pasáží a myšlenek. Forma zde jednoznačně vítězí nad obsahem ( což nepůsobí nijak nepatřičně, ale spíše umocňuje celkové vyznění díla)- znechucení světa a jeho úpadek podán v naturalistických a dekadentních barvách a scenériích. Každopádně si tento film někdy ještě zoopakuji. (27.05.2013)

U tohoto Fausta je primární (už jaksi na první pohled, dá-li se to tak v této souvislosti říct) vskutku neotřelé vizuální zpracování, násilí páchané na divákově vnímání, resp. na nutnost jeho posunu. Nicméně i přes tuhle divočinu, která se zdá dominovat většině zdejších komentářů, se lze prodrat ke způsobu, jakým Sokurov vlastně adaptoval literární předlohu. Především je zde patrná určitá (silná, možná i totální) demytologizace základních "vážných" a hlubokých témat, která zpracovává Goethe. Divák pravděpodobně nebude mít pocit, že je konfrontován s konfrontací uvědomění si lidské omezenosti se stejně determinující touhou po jejím překonání a neustálém posunu do "zakázaných" oblastí, že je svědkem zásadního a kosmologických rozměrů dosahujícího boje dobra se zlem a finálního vítězství lásky - Boha. Spíš je "postmoderně" manipulován do pozice, kdy tohle všechno už bylo dávno řečeno, promýšleno až promyšlono, už o tom může bý vyprávěn (natočen) příběh, aniž by diváctvo němlo úžasem v setkání s hranicí, za kterou už je jen "nás přesahující". Vypustil-li Sokurov jaksi základní filozofické otázky původní předlohy, co tedy zbylo jako nosné téma? Pouze příběh, jehož syžet je zde převeden přece jenom docela věrně? Proč potom ale adaptovat zrovna Fausta a ne nějakou dějově "zajímavější" story? Závěr tetralogie o moci - ani tohle téma zde IMHO není příliš na pořadu dne, ani pro tohle tedy nebylo třeba Fausta. Někým zde v komentářích již zmiňovaná transpozice klasiky z nejklasičtějších do současné doby by mohl být ten správný záchytný bod - maximalizace pnutí mezi vnímáním tehdy a teď konjugované s představami o tehdy načrtnuté symbolikou dneška - tímto směrem se ubírá Sokurovova adaptace. Výpověď o tom, že s deformovanou realitou (no dobře, jejím předávaným obrazem) se dá pracovat i efektivněji a jaksi cílevědoměji než to dělá třeba Lynch (o různých nových vlnách ani nemluvě), resp. dá se s ní zajít ještě dál. A k tomu, vážení přátelé, není třeba nic menšího, než Fausta. Ačkoliv - mě docela láká představa vidět takhle zfilmovanou Bibli. Nebo alespoň nějaké to umučení, co, Mele? Post Scriptum: Faust je svým efektem či působením silně podobný katedrále Sagrada Familia. Vidíme monumentální stavbu, o níž víme, že je katedrála, tedy že by měla mluvit o Bohu (nehodlám tento termín nijak zpřesňovat), ale ta přitom mluví spíš než o neschopnosti lidí pojmout celé abstraktní univerzum o kreativním vytváření lidstvu vlastního (a tudíž jaksi vstřebatelného, pojmutelného) abstraktna, vlastního Boha (opět nehodlám zpřesňovat). Otázka už není zda svým chováním jsem poslušen vyšších zákonů, jimž nerozumím, ale jak se můžu přiblížit (striktně lidskému) géniu, který na věž katedrály umístí obří kamenné šneky a na vrcholky věžiček bobulky ovoce. Asi tak. (21.02.2012)