Spanilá jízda

Všechny ty jejich dresy vypadají jako by je právě nafasovali z prádelny.No,ještě že tam nebyl nikde záběr na husitu právě si bělícího zuby.Ale jinak určitě to lepší co bolševik vypotil na téma histórie.Po bolševikovi nikdo nevytlačil na tohle téma (jakobyretra mladých a dychtivých rejžů nepočítám) ani nudli. (26.08.2010)

Spanilá jízda je nejpodmanivější v obrazech a náladě. V syrovosti přímého kontaktu, v bezmoci a strachu zběsilého soukolí válečné mašinérie, v bezprostřednosti boje o holé přežití i v potřebě víry k pokračování životního putování. Vše pomalu a jistě plyne k souhrnnému filozofickému přemítání o lidském životě v kontextu s válečným konfliktem na existencionální úrovni. Tím vším dokáže film Oldřicha Daňka zaujmout a uchvátit. Slabinou je rozháranost hlavní dějové linky i celková neuspořádanost konečné krajiny mozaiky. Expresivní herectví, obrazy, jedinečně vykreslená atmosféra i filozofující idea, vícesložkový prožitek ve mě zanechal hluboký dojem. Hlavní postavou existencionálního pohledu na dobu husitství je Ondřej Keřský z Řimovic (velmi zajímavý Petr Kostka), mladý český zemánek. Mocenský boj ho nešetřil a dal mu nesvatější důvod k aktivnímu zapojení. Bezradnost nosí v erbu, na vytaženém meči vlaje odhodlání. Bolest není překážkou, neúprosná krutost doby vrší hromady mrtvých těl a na konci cesty se otázky hromadí v dotěrný hmyz marnosti vznešeného ideálu. Důležitou postavou je Eschweiler z Hohenbachu (dobrý Jiří Vala), německý katolický rytíř. Je to kořistnická podoba války, uvolňující v agresivitu nahromaděný strach a frustrace. Na šlechetné činy není prostor, otázkou je míra strachu a odhodlání, dokážeme si zachovat důstojnost? Hlavní ženskou postavou je Katruše (pozoruhodná Michaela Lohniská), dospívající dívka v doprovodu spříznění husitského vojska. Její role je nenaplněnost romantického očekávání a bezprostřednost. Výraznou postavou je kardinál Henry Beaufort z Winchesteru (vynikající Karel Höger), papežský velitel trestné křížové výpravy. Jeho upřímná nenávist a přesvědčení je příkladné, jeho politické rozhodnutí nediplomatické pro společný zdar věci. Z dalších rolí: vzorný husitský válečník Mikeš (Jaroslav Průcha), pragmatický a důvtipný husitský vůdce Prokop Holý (příjemný Martin Růžek), na slovu síla a zdravý rozum spoléhající husitský kněz Jíra (zajímavý Jiří Holý), všemi způsoby na vývoj situace reagující norimberský markrabě Friedrich z Hohenzollernu (Václav Špidla), jeho hystericky vystrašená manželka Alžběta z Hohenzollernu (Vlasta Fialová), uražený německý rytíř Erkinger ze Sansheimu (Otakar Brousek st.), věrný Friedrichův sluha (Jaroslav Drbohlav), či oběť zuřivé války a Ondřejova nevěsta Anka (Jaroslava Tvrzníková). Po stránce sdělné je Daňkův historický opus podmanivým dílem, omráčí postupy. Výjevy jsou nejpůsobivější v syrově bezprostřední formě. (22.03.2018)

,,Není smíření. Jako není smíru mezi ohněm a vodou." Hned na začátku mě velice upoutala úvodní skladba během titulek - chytlavá rezká melodie amatérsky zpívaná vojenským davem jako vokál bez textu a bez hudebního doprovodu, uvnitř přerušena odříkáním modlitby. Už tenhle hudební experiment sliboval kvalitní podívanou, která záhy na to přišla. Jenom jsem se dlouho při sledování špatně domníval, že Vala a Kostka představují jednu a tutéž postavu v různém věku, ty flashbacky z minulosti a představ (ač zachyceny velice zajímavými kamerovými záběry) byly spočátku matoucí a ta podoba neuvěřitelná... odrovnal mě prakticky až jejich závěrečný střet. A ten byl i coby překvapivě komorní vyvrcholení historického velkofilmu strhující! Tedy nikoliv velkolepá bitva, ale obyčejná pomsta na malém prostoru zchátralého staveniště. Už jen za ten výkon Jiřího Valy jednoznačně plný počet! Oldřich Daněk natočil výborný historický snímek podle svého námětu, scénáře a stylu, jako obyčejně, i zde vrývá do svých příběhů zajímavé myšlenky. Kvalitní šedesátkový "historický art" i vedle dvou proslulých děl Františka Vláčila. (95%) (25.02.2018)

V necelých devadesáti minutách odvyprávěl O.Daněk psychologicky věrohodnější a filmařsky mnohem důmyslnější historický film s husitskou tématikou, než se to povedlo do zblbnutí reprízované Vávrově trilogii. A pokud film působí vláčilovsky, možná je to i tím, že se tento režisér mihne v epizodní roličce. (21.03.2011)

Počátek nové, leč příliš krátké etapy českého historického filmu - reflexivního, nesvázaného apriorním ideologickým požadavkem, nejednoznačného. Poměrně chudý děj nezaujme tolik jako zajímavé myšlenky (pomsta, zodpovědnost, člověk jako oběť či tvůrce dějin?), jež skrze něj probleskávají a neustálé zpochybňování oficiálního obrazu Husitství i klišé žánru. Hlavní hrdina je spíše nesympatický, přesto však lidsky pochopitelný a politováníhodný, daleko zajímavěji však vyznívá jeho protivník. Ostatní postavy jsou někdy až protivnými schématy (Vlasta Fialová zde opravdu získala nevděčnou roli, v níž její šarm zcela zanikl). I když vývoj příběhu občas trochu stagnuje, je alespoň stále přítomna Illíkova působivá kamera, která na svou dobu až nevídaně dokáže přesně vypočítanými pohyby plasticky vykreslovat prostředí a uvrhnout diváka přímo do děje (opravdu nádherná sekvence útoku jízdního šiku). I díky ní je chladný divácký postoj na míle vzdálený. Otevřený konec, mrazivý svou všedností a časovou umrtveností před fatálním útokem, nemohl být zvládnut lépe. (16.09.2011)