Režie:
Tomas AlfredsonKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Alberto IglesiasHrají:
Gary Oldman, Colin Firth, Tom Hardy, Mark Strong, Ciarán Hinds, Stephen Graham, Benedict Cumberbatch, Simon McBurney, Roger Lloyd Pack, Kathy Burke (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Píše se rok 1973 a svět je ve studené válce. Britská vláda ale tuší, že má problém. Právě byl při jedné z akcí zpravodajské služby v Budapešti zabit britský agent. Zdá se, že tajná služba má ve svém středu zrádce, tajného nepřátelského špióna, takzvaného „krtka“. Bývalého člena tajné služby, George Smileyho, vyhledá člen vlády a pověří ho pátráním po krtkovi. Smiley si k sobě vyžádá dva pomocníky, Petera Guillama a bývalého spolupracovníka Mendela. Smiley vychází z úvah, které měl ohledně „krtka“ bývalý velitel tajné služby, jemuž neřekl nikdo jinak než „řídící“. Řídící uvažoval, že krtek se musí nacházet mezi nejvyšším velením. George Smiley tedy zúží okruh podezřelých na čtyři hlavní postavy. Těmi jsou současný „řídící“ Percy Alleline s krycím jménem „Švec“, jeho zástupce, Bill Haydon/Krejčí, Roy Bland/Voják a poskok a bezskrupulózní oportunista, Toby Esterhase. George se vrací hluboko do minulosti a vzpomíná, jak právě Percy přišel s celou řadou zajímavých informací, jejichž zdroj ale nechtěl odhalit. Tehdy to přímo před řídícím na poradě vyvolalo velkou hádku. Nicméně tajemný zdroj informací byl označen jako součást operace „Magie“. George má za to, že krtka řídí ruský diplomat Polyakov, kterému v tajné službě přezdívali „Karla“. S Polyakovem se George už v minulosti potkal a moc dobře ví, že Polyakov je nerovný soupeř, protože je fanatik. George začíná mapovat změny, které nastaly po odvolání původního řídícího. To, že postupuje správně, mu potvrdí návštěva bývalé agenturní analytičky, Connie Sachsové. Právě ona si všimla důležitosti Polyakova v hierarchii sovětské londýnské ambasády. Obratem byla z tajné služby vyhozena Tobym Esterhasem a Allelinem. George také záhy najde oficiálně mrtvého britského agenta, Jima Prideauxe, který měl být zabit v Budapešti. Jim je nedobrovolně uklizen na venkov, kde učí v jedné malé škole. George má rovněž nečekanou návštěvu přímo ve svém domě. Najde tam na druhou kolej odsunutého agenta Rickiho Tarra. Ten mu vypráví, jak se na misi v Istanbulu sblížil se sovětskou agentkou Irinou, která byla ochotná přeběhnout k Britům výměnou za informace o „krtkovi“. Tarr tehdy o Irinině nabídce vedení informoval, to však nereagovalo. Kdo však o sobě dal vědět, byli Rusové. Irinin manžel byl zavražděn a sama Irina zmizela. Tarr, který se do ní zamiloval, by jí rád pomohl do bezpečí Británie. George začíná hledat důkazy přímo v tajné službě. Ty mu tajně opatřuje Peter, který je z úřadovny vynáší... (TV Prima)
(více)Videa (33)
Recenze (874)
Kromě snahy přesvědčit mě o tom, že v britské tajné službě je to samá buzna, čemuž jaksi, vycházím-li z vkusu Jamese Bonda, věřit nemohu, má tento film jen jedinou vadu, a tou je trochu schématický scénář, který více předpokládá, než ukazuje. To se ovšem dá vydržet, stejně jako ne moc dobrý hudební doprovod. Příjemný byl celkový retro styl, který je sice velmi módní, ale zde velmi povedený. Po uvážení dávám 3*, protože hranice průměru to, přestože jsem byl vcelku spokojený, bohužel nepřesáhlo. ()
Stalo se určitým módním klišé stavět proti sobě vláčnost Jeden musí z kola ven a střelhbitost bondovek, ale já bych proti Jeden musí z kola ven postavil spíš Sodenbergův Zkrat. Oba ty filmy jsou jedinečné v tom, jakým způsobem škrtají zavedená pojítka mezi statickými dialogy a dynamickou akcí. Ačkoliv je v kinematografii zvykem spojovat dialogový scény s něčím nenápadným a střídmým, proti čemuž se kladou formálně zajímavý akční scény, tyhle dva filmy na to jdou obráceně. Jeden musí z kola ven nabízí až maniakálně přešlechtěnou formální stránku a pohyb či dialogy postav pojímá doslova jako balet nebo nějaké taiči. Hodně tím připomíná česká Pouta. Přestože tedy film jako takový už od svých počátků tíhne k dynamice a pohybu, jak je patrné třeba ze slavného pokusu Eadwearda Muybridge, který dokázal, že v určitém stadiu koňského klusu se ani jedna ze čtyř nohou nedotýká země, i statické věci mohou být udělány velmi krásně, jak tu dosti přesvědčivě demonstruje režisér Alfredson. Soderberg na to šel ve Zkratu obráceně, neboť akci zošklivil. Statickým snímáním bez použití živoucí handky nebo úplnou absencí jakéhokoliv hudebního doprovodu se Soderberg vymezil proti obvyklé formální vytříbenosti akčních scén, během nichž je slyšet basová linka bytelná tak, že cejtíte vibrace až na Jamajce, a navrch tvůrci obvykle přihodí ještě trochu konfet. Soderberg tím poukazuje i na jeden docela zajímavý fakt, a to ten, že v akčních scénách se dosahuje vtahující sugestivity často zcela nerealistickými prostředky, jako je intenzivní hudba nebo kmitající kamera. Jinak řečeno akce je ve filmech buďto realistická, nebo sugestivní, ale málokdy obojí (to je vyhrazeno skutečně jen těm největším mistrům jako třeba Mannovi v Heat). Máme tu tak dva případy filmů, Zkrat a Jeden musí z kola ven, které jdou proti zavedeným normám: jeden zošklivuje akci, druhý zkrásňuje dialogy. Asi jako kdyby vzal nějaký prohnaný knihkupec Dějiny krásy a Dějiny ošklivosti od Eca a vyměnil vám na nich přebaly. ()
Takhle si má bujná fantazije představuje skutečný svět špionáže. Film vyžaduje stoprocentní divákovu pozornost, protože různý odbočky do minulosti a podpříběhy můžou trošku vařit gulášek, ale pokud se dostanete do příběhu, tak se vše v pohodě dá sníst a ještě budete škemrat o přídavek. Je to neskutečná kvalita, jak ze strany herecké, tak ze strany filmařské, práce s atmosférou, kde přebíra vládu madam paranoia se už líp povést fakt nemohla. V kategorii špionážních filmů působí snímek Jeden musí z kola ven jako Aston Martin mezi škodovkama. ()
Krtek v Cirkuse. Tentokrát však nepůjde o kreslenou postavičku Z.Milera (ač díl s úkolem „Zničit krtka!“ vyvstane na mysl), nýbrž o šachovou partii z války, v níž první linii představovala křesla kanceláří tajných služeb. Přišel už mat? Je bílá královna opravdu bílá? A nehraje se nakonec dáma? Kdo čeká střílení, honičky a líbání vnadných agentek, ať zrovna zavře šachovnici.. Film, který vyžaduje pozornost a pak vám to vrátí měrou vrchovatou. Film s neuvěřitelným citem pro detail, plný drobných i větších náznaků (triviální scéna s včelou v autě odhalí charakter a schopnosti Smileyho lépe, než tisíc slov). Film ze světa, kde emoce, ač se je člověk snaží držet stranou, nakonec rozhodují. Alfredsonova odtažitá režie je fungujícím protipólem k emočně silným scénám, které jsou i díky dokonalému obsazení velmi naléhavé (výměny pohledů Haydon - Prideaux, Smileyho imitace dávného rozhovoru s ruským protějškem). Vůbec obsazení.. Strong, Hardy, Hurt, Hinds, Firth - vždyť já bych hltal každé jejich slovo i kdyby seděli v křesle Nedělní chvilky poezie. A Oldman? Za kostěnými obroučkami hraje každým obličejovým svalem - precizní ukázka nonverbálního herectví. Při pohledu na jeho tvář mě napadlo, jak dobře maskéři 19 let zpátky trefili při tvorbě jedné z podob transylvánského hraběte jeho budoucí podobu. Akorát teda s tím rozdílem, že nyní nemá na hlavě účes Stelly Zázvorkové, ale ten by se stejně do zasedaček MI6 příliš nehodil.. Alfredson zkrátka připravil můj šálek čaje - silný účinkem a přitom chuťově jemný. Rád si jej dávám ráno ke snídani a přikusuji k němu salónní intelektuály.. ()
Detektivka natolik "realistická", až by se více hodilo nazvat ji "reálnou", James Bond by si o ni nejspíš neopřel ani kolo se zabudovanou HD kamerou, meziplanetárním satelitem a rotačním plasmometem, ale vy byste ji rozhodně přehlédnout neměli. Dvě hodiny pečlivě skládané mozaiky informací působí nakonec příjemně intelektuální katarzi asi jako když zasunete poslední dílek do tisícedílných puzzlí, avšak není úplně jednoduché všech tisíc dílků najít. Hlavním záporem filmu není pomalá, neakční atmosféra, ani nutnost dávat pozor každičkou vteřinu, ale právě kombinace těchto dvou faktorů. Musím uznat, že jsem neměl ve všem jasno, chtělo by to druhé zhlédnutí, jenže detektivka striktně zabývající se informacemi bez špetky žánrovch atrakcí není zrovna druh filmu, na jaký by se člověk vzápjetí díval znovu. Celkově tedy chytrý a vysoce intelektuálně laděný snímek, který však ne vždy přináší adekvátně intenzivní zážitek. 7/10 ()
Galerie (96)
Zajímavosti (30)
- Francouzskou píseň ze závěru filmu "La Mer" od Julia Iglesiase byla vybrána proto, že ji filmaři považovali za skladbu, kterou by George Smily (Gary Oldman) poslouchal, kdyby byl o samotě. Tomas Alfredson popsal píseň jako "všechno, co svět MI6 není." (Zuzyzss)
- Benedict Cumberbatch popsal svou roli Petera Guillama jako absolutní herecké cvičení. "Vždy jsem chtěl hrát špióna, protože nikdy nejste tím, čím se zdáte být." řekl ke své roli. (Zuzyzss)
- Toma Hardyho doporučil do role Rickiho Tarra producent Tim Bevan, protože mu připomínal mladého Roberta Redforda. (Zuzyzss)
Reklama