Sherlock - Série 4

Jak jde čas, Sherlock se pomalu, ale jistě stává do značné míry nezávislý - na knižní předloze ... což mu ovšem nikterak neulehčuje pozici - spíš naopak. Najednou jde čím dál víc o něj - v pořadí čtvrtá série jakoby vedla po tenkém ocelovém laně napjatém až k prasknutí ... přes údolí zatracení a jeho temné stíny - minulé i současné, naplněné bolestí a sebezapřením. Nicméně Sherlock ani v náznaku neudělá nic, co by mu v mých očích mohlo uškodit - nic, proč mu měla přestat věřit ... proč bych jeho příběhy nemohla nebo nechtěla přijmout. ----- "Na světě je jedno poslední útočiště zoufalých, nemilovaných, pronásledovaných ... místo, kde najde odvolání úplně každý ..." ----- Přála bych si, aby to tak zůstalo ... nicméně chovám neurčité podezření, že se Mark Gatiss a Steven Moffat (možná s drobnou asistencí Steva Thompsona) už od samého začátku třetí série průběžně pokoušejí nanejvýš sofistikovaným způsobem Sherlocka zlikvidovat ... ne snad přímo fyzicky - to už jim nevyšlo s "Reichenbašským pádem", ale PSYCHICKY. Jinými slovy: Velice rádi by ho naprosto znemožnili - což může být pro filmovou či televizní postavu ve své podstatě horší nežli smrt. Co se mě týká, zatím se jim to nepovedlo - Sherlock veškeré jejich ataky odrazil ... byť ho to stálo víc, než je ochotný připustit - než jsem JÁ ochotná připustit ... a tak nezbývá než počkat, jestli na tom něco změní kritik ze všech nejpovolanější a nejobávanější: Nesmlouvavý soudce jménem Čas. (19.01.2017)

Je to preč. A môžete si zato sami, páni Moffat a Gatiss. Keby každá časť nemusela byť apokalyptická, že to nerozdýcha ani Nolanov Batman, možno by ste sa po pár sezónach nedostali do situácie, kedy musíte crossoverovať so sci-fičkom, aby ste ustáli divácke očakávania. Milujem tento seriál, je to závislosť a stále stále je dostatočne vynaliezavý a zábavný, bohužiaľ už v levele Now You See Me. Na dve časti som dal štyri hviezdy (zrovna na tie najujetejšie) a to pretože Toby Jones, pretože SPOILER! Moriarty a pretože pani Sestra. Koniec SPOILERu. Ostatné dve tak 50%. Ďalšie rady už len zo zotrvačnosti (08.02.2017)

U čtvrté série jsem naplno ocenil výhodu pouhých tří epizod na řadu. I tak jsem litoval, že jednotlivé díly nebyly alespoň o něco málo kratší, protože pokud se tvůrcům ve třetí sérii ten jejich vlak vymykal zpod kontroly, ve čtvrté se po celou dobu setrvačností pohyboval mimo koleje. Scénáristé byli zjevně bezradní, a tak nechali vyskakovat ze skříní kostlivce ve formě temných minulostí, případně zcela nových (ale přitom klíčových) postav, což bylo vskutku nablble laciné. Kdybych se podílel na scénáři k posledním třem epizodám, pociťoval bych zřejmě intenzivní svědění kolem kotníků, a v případě, že by mi nějaká žena oznámila, že je mou fanynkou číslo jedna, okamžitě bych upadl do bezvědomí. (17.04.2019)

Ty sérky už jsou jen o přehrabování se v minulosti a twistech v osobním životě. Kéž by Sherlock řešil záhady a případy normálních lidí. Ale každou sérku najdou ještě ultimátnějšího padoucha, kterej párkrát umře, vrátí se,... Poslední dvě série se řeší každých pět minut to, jestli je Sherlock sjetej nebo není, co je pravda a co jsou iluze, on se při tom drží za hlavu a pláče. Vytratil se původní námět a jsme u krimi telenovely. (06.01.2021)

Pro mne klasický Moffat syndrom který jsem prožil u Doctora Who. Moffat začal Doctora a má na svědomí ty nejlepší díly z prvních dvou sérií a pak začal kombinovat a kombinovat a stala se z toho nekoukatelná sračka. Se Sherlockem udělal vlastně uplně to stejné. Tenhle díl jsem se opravdu přemáhal dokoukat. (04.01.2017)