Boratův navázaný telefilm

Borat opět přichází se svým absurdním a trapným humorem, který v jedničce tak delikátně fungoval. Bohužel se potýká s tím, že mu zhruba od příchodu linky se zvětšováním prsou dochází dech. Je jasné, že klasická skrytá kamera už kvůli jeho věhlasu moc fungovat nemůže, a tak by bylo mnohem lepší, kdyby to Cohen uznal a druhého Borata natočil čistě jako film. Takhle se není od půlky filmu až do návratu na rodnou hroudu čemu smát. Přitom kazašské scény jsou naprosto dokonalé a s covidem si mohli taky pěkně pohrát. V tomto podání je to však škoda promarněného potenciálu. Jedná se o slušné pokračování, ve kterém však ne úplně všechno funguje tak, jak má. Bohužel... (31.03.2021)

"I found a new book which only tells truth. It's called Facebook." I přes svůj kultovní status mě první Borat nedostal tak moc do kolen jako mnohé diváky, i tak jsem ho ale bral jako trefně ironickou komedii, která si nebrala servítky na žádné frontě. Druhý díl mě oslovil vesměs stejným způsobem, byť se jeho atmosféra posunula spíše do vod dramaticko-rodinného žánru, stále však s nepřehlédnutelným ironicko-kritickým tónem. Sacha Baron Cohen coby Borat je opět pošuk největšího kalibru, který si dělá srandu z Trumpa, koronaviru, Američanů, Židů, žen, feministek a mnoha dalších - což se mu místy daří skvěle, místy zase trochu méně. Druhý Borat je učebnicový příklad filmu, u něhož pochopím jakékoli hodnocení! (29.10.2020)

Druhý Šášův jakože prokazašský, emancipační, antisionistický, republikánský holofekál je jen narychlo násilně uplácaným sebevykradačským sračkolem s pouhými třemi opravdu vypečenými humory, který ve své druhé polovině naprosto ztrácí smrdutý dech i ostrost a potápí se do žumpy rodinných hovnot a urputné trapkošokantnosti za každou cenu. Něco, jako když figurantce angažovaně vylížete pekáč a ona se vám pak posmívá, že vám smrdí z huby. (25.10.2020)

Politicky a socialni satirista Sasha Baron Cohen vydal druhy dil ukazujici stuoiditu nekterych oblasti USA. Tento otevřeně protitumpovský kousek neukazuje to v Americe skoro nic,co bychom nevideli kazdy den v mainstreamovych a sociaknich mediich. Je to tezko ten samy Borat co pred 14 lety, kde odzbrojoval bezelstností a předpotopními názory a ukazoval, proč si z Ameriky lidi na celém světě utahují. Pár věcí je ale i zde vtipné. Svou výchovu hodlá omezit na tipy z příručky pro "majitele dcer", vydané kazašským ministerstvem zemědělství. Podle ní by ženy měly přespávat v klecích, vyhýbat se řízení automobilů i podniků a za žádných okolností se nedotýkat svých genitálií. Poselstvím filmu totiž je, že Borat nejdříve považuje poslušnost žen za podmínku štěstí. Díky setkání s osvícenou opatrovatelkou ale zjišťuje, že ženy se mohou uplatnit v širším spektru rolí, než jaké připouští patriarchát. Leitmotivem druhého Borata se díky tomu stává právě nutnost rozvíjet kritické myšlení a hledat alternativy k destruktivnímu machismu či silácké rétorice. Obojí ve filmu vedle dívčina misogynního otce reprezentuje sociopolitický diskurz dnešní Ameriky. Vedle provokování se Borat tentokrát snaží usmiřovat a nabádat ke konstruktivnímu dialogu. Bulharská herečka Maria Bakalovová, která se dřív objevila ve filmu Otec, oceněném Křišťálovým glóbem na festivalu v Karlových Varech, je zdatnou spolupachatelkou Cohenových vylomenin. Stejně jako on se umí tvářit coby ztělesnění hesla "ignoramus et ignorabimus", několikrát k nepoznání změní vizáž, a když dojde na vrcholně nekomfortní setkání s někdejším newyorským starostou Rudym Giulianim, neohroženě dává všanc své tělo. Vizuálně film připomíná spíš pozorovatelský dokument. Využívání skrytých kamer a pohotové natáčení dle vývoje pandemie koronaviru ani neumožnily větší stylistickou propracovanost. Občas je znát, že psaní scénáře i natáčení probíhalo narychlo kvůli snaze uvést snímek před prezidentskými volbami. (07.11.2020)

Prvního Borata jsem si svého času užil. Bylo to moje první setkání se Sachou Baronem Cohenem a já u něj řval smíchy, protože jeho schopnost schovávat za extrémně vulgární vtipy chytrou satiru mě jednoduše bavila. O to víc mě fascinuje, že v Boratovi 2 tohle prakticky ne nefunguje, ale vyloženě chybí. Místo další jízlivé divočiny natočil Cohen vcelku OK, i když vlastně ne moc zajímavou komedii o tom, jak se jeden dutohlav ze Střední Asie sbližuje se svou dcerou. Není to extra zajímavé, protože Borat jako takový vlastně nikdy nebyl klasický charakter a teď by Cohen chtěl, abych k němu takhle jako divák přistupoval. Jenže to nejde, když tam nejsou ani základy pro něco, co by rádo bylo třeba i dojemnou komedií a je to z velké části normální hraný film. A pak tu máme ty „boratovské scény“. Michael Pence byl asi hodně rozhozený a Robert Giuliani a jeho PR oddělení teď asi budou mít hodně těžké spaní, ale jinak? Borat se pokouší šokovat, napálit nebo zblbnout cukrářku, prodejce telefonů, prodavače tiskáren a faxů a pár dobromyslných (i když trošku tupých) buranů a všem je to víceméně jedno. A mně vlastně taky. Jako boratovská komedie je to prakticky celé úplně mimo. A když přistoupím na myšlenku, že Cohen vlastně chtěl natočit trošku jiný film s trošku jiným tématem, musím se ptát, proč to tedy sakra dělal zrovna s Boratem. (26.10.2020)