Vlk

Pokud bych se měl dívat na romantický film s dobrým pocitem (bez špulení pusy a posmrkávání), pak na film tohoto typu. Několik jich už bylo natočeno, a vždy poměrně zdařile. Vlkům se zkrátka nevyhneme. Pokud se s nimi nestýkáme ve volné přírodě (kdy pak nevíme, jak k nim přistoupit - stejně jako to nevědí oni), pak na ně rozhodně narazíme ve svých představách, snech a vizích. Boj s vlky o první místo v potravinovém řetězci zřejmě dosud není definitivně dobojován. (07.07.2015)

Další hraný film francouzského dobrodruha Nicolase Vaniera, jež je u nás známý především díky snímku Poslední traper. Stejně jako v podobných filmech, stavících spíše na neokoukaném prostředí, není příběh zrovna nejnápaditější ale je rozhodně zajímavý. Zabývá se životem dvou klanů národa Evenů, jejichž život závisí jen na pečlivě střeženém stádu sobů a vlků, jež je ohrožují. Loup ale zaujme především filmaři opomíjenou krásnou sibiřskou krajinou, která nabízí úchvatné scenérie a to v každém ročním období. Ta zde vyniká taky díky opravdu podařené kameře. Až se mi při sledování zachtělo se do těchhle odlehlých a lidmi naštěstí dosud nepříliš poznamenaných končit vydat, což nejspíš jednou udělám. Jediná věc která mi ze začátku vadila byla francouzština ve které je film natočen, ta se totiž do takovéhoto prostředí příliš nehodí, nicméně je jasné že toto byl ústupek komerčnímu úspěchu. (19.03.2011)

Uklidňující film, který mě vtáhl do své přírodní a rodinné atmosféry. Při tomhle filmu se mi oživily mé ideály z dětství - život v přírodě se zvířaty a v rodinném kruhu. :-) Pohoda jazz. Navíc při sledování v teplé vaně... která ovšem za 102 minut vychladla a při sledování mrazivé krajiny běhal mráz skutečně po zádech. :-) (31.01.2012)

Trochu naivní a spíše pohádkový příběh o vztahu člověka a vlka, který nikdy nebude jako vztah člověka a psa. A zde je vidět jak to vypadá, když se člověk v tomto vztahu pokusí něco měnit, příroda si nedá poroučet... Místy vás snad příběh dojme a chytne za srdce, ale zcela určitě vás vtáhne do děje krásná a divoká příroda Sibiře dokreslená podmanivou hudbou. (30.03.2012)

Tak přiznejme si, že po obsahové stránce to je spíše báchorka pro děti, ale mrazivé exteriéry sibiřského podhůří jsou tak malebné a sami o sobě působí natolik majestátně, že dodávají atmosféru i tomuto poněkud jednoduššímu příběhu. Síla filmu není v dramatických dějových zvratech či hlubokomyslném filozofování, ale právě v zobrazení prostého a přitom těžkého života tamních kočovných pasteveckých kmenů. Při pohledu na jednoduchá pravidla, která v tamní krajině platí, si moderní člověk musí připadat jako v ráji. Hlavní dějová linie, která je spojená s příběhem dospívajícího Sergeje, který se spřátelí se smečkou vlků, což pochopitelně zbytek kmene nekvituje zrovna s povděkem, nás postupně zavede ke známé pravdě o tom, že nejlepší je žít a nechat žít. Mně se tenhle výlet do mrazivých končin naší Země velmi líbil a klidně bych si ho někdy zase zopakoval. (07.02.2012)