Poslední Mohykán

Román Jamesa Fenimora Coopera som v detstve čítal, ale nikdy by som si nepredstavil, že by mohol byť zasadený namiesto lesov a jazier do prérie a pahorkatin. Stalo sa, predpokladám, že to bolo urobené z úsporných príčin. Síce sa neustále niečo deje, zďaleka nemá príbeh vznešenosť a poetiku slávnych mayoviek Haralda Reinla. V nezvyčajnej úlohe sa objavil predstaviteľ detektíviek od Edgara Wallaceho Joachim Fuchsberger, ktorý vymenil baloňák za uniformu ( major Heyward ). K tradičným postavám patrí aj režisérova manželka Karin Dor v úlohe Cory. (25.06.2011)

Vzhledem k tomu, že Harald Reinl je slušný machr na indiánky, nechala jsem se ukecat. Tak předně nečekejte děj, na jaký jste zvyklý, včetně časového posunu. I tak to byl film velmi slušný, se spoustou akce, cválajících koní, Mohykánem skutečně indiánského vzhledu se slušnou figurou, Sokolím okem vzhledu bisexuála, hubaté Karin Dor a vůbec všechno mělo být, tak jak v pravé indiánce být má, tedy kromě velmi rušivé hudby, kde dechové nástroje přehlušily totálně všechno a vypadalo to spíše na boření hradeb Jericha než vojenské pevnosti. A to šla hvězda dolů, bohužel. (26.09.2020)

Reinlova klasická filmová mayovka z 19. století našroubovaná na knižní předlohu odehrávající se v 18. století  v Americe před  americkou válkou o nezávislost.  Od klasických mayovek se pak rovněž odklání svým vcelku překotným způsobem vyprávění. Na škodu to výrazně není, zejména příznivci akčních jednohubek si přijdou na své, protože akcí a přestřelkami tu Reinl rozhodně nešetří a pořád se něco děje.  Karin Dor je pak velkou ozdobou celého filmu, byť prostoru se jí zase tolik nedostává, Trochu zklamáním jsou dost nevýrazné ústřední postavy Unkase a Sokolího oka, ale vše se v dobré obrátí špatným koncem. Tři šípy do hrudi... (22.06.2022)

Reinlův „Poslední Mohykán“ je v podstatě western, natočený jen velmi volně na motivy románu J. F. Coopera. Na rozdíl od krajiny rozsáhlých lesů a Hurónských jezer se ocitáme ve vyprahlé písčité krajině s bizarními skalními útvary, připomínajícími spíše Arizonu či soutěsky Colorada. Nutno uznat, že zpracování Haralda Reinla je opět zdařilé, i přesto, že scénář je vlastně novým dílem a dokonce časově posouvá děj přibližně o 100 let později, místo 18. století a válek mezi Francouzi a Angličany tu spatřujeme kolorit 19. století; tomu odpovídají i oděvy dívek a uniformy americké armády. Příběh je napínavý, s poutavými záběry exteriérů a častými souboji, přesto Reinl dává jako obvykle prostor i humoru; nezvykle svižná hudba zavedeného Petera Thomase je místy rovněž působivá a má své kouzlo, místy ale naopak napínavost děje sráží (celkově určitě nepatří k Thomasovým povedeným dílům). Hlavní hrdinové, rudý Unkas a bílý Sokolí oko se oslovují „Můj bratře“ a je zde zcela patrný úmysl pokračovat ve stylu mayovek, včetně Unkasových proslovů o bratrství všech lidí a o míru. Magua výborný. Ovšem Anthony Steffen mi tu jako Sokolí oko vůbec nesedí. Černovlasou Koru představuje Karin Dorová, která, ač nebyla nijak skvělá herečka, dodává těmto filmům místy až pohádkovou roztomilost a hlavně vyvolává nostalgii nás, kteří jsem vyrůstali na mayovkách a dodnes na ně nedáme dopustit.No, a Alice je až příliš německy kyslíčníková blondýnka. Po výtvarné stránce má film přesto ode mne nejvyšší hodnocení, herecky silný nadprůměr (až na Steffena), hudební doprovod tentokrát Reinlovi nevyšel a - dle mého názoru - filmu dost ublížil. Film promítala česká kina v roce 1979. (05.02.2008)

Pan Reinl vykrádá sám sebe, takže občas našinec neví, zda náhodou nekouká na Poklad v Stříbrném jezeře či první díl Vinnetoua. Ale ne, Unkas není takovej štramák jako Vinnetou a J. Fuchsberger má do Lexe Barkera taky daleko. To jsou taky, ve srovnání s předřečenými filmovými máyovkami, ty největší slabiny filmu. Jinak je to (na svou dobu) svižná dobrodružná podívaná, která má ovšem s avizovanou předlohou pramálo společného a která s historickými reáliemi nakládá velice volně a svévolně. Ale "božské" Karin to zase zatraceně sluší! (24.06.2011)