Nevinnost

Po Kawasakiho povadlé, estébácké žvanivce, u níž by skapal nudou snad i držitel světového rekordu v čumění do zdi, smetl Jarchovský na hromadu zbytky střelného prachu a Hřebejk po dlouhé době opět vítězně zařehtal! Sice bych to dilema, jestli zaříznout či nezaříznout podloudného, domácího prcala vyřešil po konzultaci s lebkou trochu bezcharakterněji, ta afektovaná, nesympatická, blonďatá pizda měla na můj vkus trochu moc prostoru a utopil bych ji tak v páté minutě a absolutně netuším, proč tam byl ten slintající down, když mezi sponzory zářila jen Planeta opic a žádný Jedličkův ústav, ale i tak se jedná o naprostý majstštyk, který mě jen utvrdil, že preventivním przněním čtrnáctek nic nezkazím, protože si i bez toho budou stejně vymýšlet pičoviny. Tak mi, holki, klydně pyšte dál! (01.05.2013)

Tak jsem si po Kawasakiho růži konečně spravil chuť. Vyšetřování, kterým se film zabývá po většinu své stopáže, je nesmírně zajímavé. Sice mi přišlo, že se právo zachovalo k Tomášovi příliš tvrdě (myslím tím při zadržení skrz podezření z pohlavního zneužití), ve skutečnosti by to podle mě tak úplně nevypadalo, ale nemění to nic na faktu, že jsem byl jinak s provedením moc spokojený. Filmu trochu ubírá na výsledném dojmu potřeba přijít s šokující pointou. Tvůrci se zřejmě snažili vyvolat v divákovi nové emoce a také vyplnit ono známé Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, přesto v tomhle snímku to bylo tak nějak navíc. (19.11.2011)

zahradníci jarchovský a hřebejk na začátku nevinně zasadili malé semínko, z něhož postupně vyrůstal silný kmen, aby se z něj nakonec spolu s vedlejšími větvemi pozdějších postranních linií stal královsky košatý strom. výborné kriminální drama s poněkud experimentální kamerou a úchvatnými hereckými výkony. nedostává se mi slov, snad jen: "bravo, bravo, bravo!" 90% (27.01.2011)

Po Kawasakiho růži jsem byla hodně dlouho na Nevinnost naštvaná, protože na první dobrou nebylo možné rehabilitovat Hřebejka s Jarchovským tak rychle a dát jim znovu šanci. Ale pokud se člověk dokáže kousnout a dostat do určitého rozpoložení, dokáže si Nevinnost připustit k tělu jako žádný jiný projekt. Pojem nevinnosti je tu zkoumám z mnoha hledisek a podobnost Geislerové/Linhartové, která je ostatně zafixována i na plakátu Lely, dává tušit ambice přesahující zrcadlení tolik adorované v Personě. Naštěstí Hřebejk Bergmana nekopíruje bezhlavě, jen překlápí některé věci z dějin světového filmu a to samo o sobě není zločin. Zločin by byl, kdyby ve finálním sestřihu ponechal tu jedinou scénu s Radimem Špačkem, která by z pointy udělala frašku. Takže skutečnou marností výsledného tvaru zůstává jen velmi diskutabilní hudební doprovod Vladivojny La Chii, který Hřebejk bohužel znovu použil i ve své další práci na seriálu Až po uši. Suma sumárum, hereckým králem Nevinnosti je Vetchý, Munzar příjemně podtrhuje ve svých scénách určitou satiru celého příběhu a relativizování toho, že Geislerová hraje někoho, kdo trpí tím, že už jí není 14 (což je klasický herecký koncert ve velkém stylu, na jaký jsme od ní zvyklí). (31.12.2015)

S Nevinností je to těžké. Vrství na sebe motivy nevinnosti z hlouposti, zdánlivé, vylhané, nepochopené. Život nás o ní okrádá a my o ni okrádáme ostatní. Samolibí krátkozrací egoisti. Lupiči citů, v kanadách na rozkvetlý louce. Ono se Hřebejkovi povedlo v poměrně obnažené podobě ukázat ubohé aspekty tý slavný lidský romantiky, ale když už básníci přicházejí o iluze, je škoda vnímat roztříštěnost jednotlivých motivů, které smrdí účelovostí bez stravitelné pospolitosti. Velký náběh na poskládání příběhu měla Aňa v úžasnym monologu ke konci. Tím měl film končit, nechat doznít katarzi a v poklidu opustit marginálně podstatnou kostru děje. Variace na boží mlýny, které se odehrály poté, můj zážitek poslaly do kytek a je to sakra škoda. Přibližně tak nefunkčně, jako když měl záběr proti slunci v každé druhé scéně podtrhnout, že je krásné, ale když se díváme přímo do něj, může ublížit a pohled to je nejasný, oslepující, v důsledku jen po pár minutách rozčiloval tím, že nic není vidět a původní myšlenka šla pocitově stranou. (22.10.2011)