Kód Enigmy

„POTŘEBUJETE MĚ VÍC, NEŽ JÁ POTŘEBUJU VÁS. RÁD ŘEŠÍM RÉBUSY, VELITELI, A ENIGMA JE TEN NEJTĚŽŠÍ RÉBUS NA SVĚTĚ.…“ /// Po fajnovejch Lovcích hlav přichází Morten Tyldum s životopisem, ve kterým matematickej génius pomáhá vyhrát válku. Pár válečnejch sekvencí, aby bylo jasný, že úkol je to důležitej, flashbacky z mládí a samozřejmě trochu vo tom konci. Nejvíc se však věnujeme prolamování kódu, protože na tom je založenej životní příběh exentrickýho matematika. Scénář se mi líbí, páč vybírá jen jeho životní perly. Patří mezi ně řešení dilemat, osobních i společenských. Tady neplatí otřepané: "Kdo zachrání jeden život, ten zachrání celý svět. Tady jde o víc. Benedict Cumberbatch je frajer. Připomíná mi, Russella Crowea v Čistý duši. Je na něm vidět, že Alan Turing není špión a neumí hrát tyhle hry. Je to génius, kterej má tajemství, což ho trápí stejně jako neschopnost přizpůsobit se. Já viděl zajímavej životopis o zajímavým člověkovi, kterej by však bez prolamování kódu neměl valnej smysl a na jehož konci se nepějou oslavný ódy, nýbrž na člověka padá smutek. Inu takovej je osud hrdinů. Řek bych, že ani ten konec není zvlášť kýčovitej. Prostě život. Takže klidně těch 5* unesu. Tohle mi totiž řekne mnohem víc než Birdman. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Alan Turing: Enigma“, kterou v roce 1992 napsal Andrew Hodges, číst nebudu. 2.) Chci se seznámit s Enigmou. 3.) Thx za titule ,,cml77“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (26.01.2015)

Morten má už ode mě čtyři čtyřky, ta dnešní byla zřejmě ovlivněná tím, že téma dešifrování je mně poměrně vzdálené a nezajímavé. Ale jinak je to výborně zpracovaný film, kde hrál nepřekvapivě opět Benedict zcela brilantně sebevědomého, velmi inteligentního profesora a kryptoanalytika (přiznávám, slyším poprvé). Jeho nadšení a elán byl neuvěřitelný a přece tomu musím věřit, protože to tak vážně bylo. V Joan našel spřízněnou duši, která byla ochotná sdílet s ním dobré a i to smutnější a má můj neskonalý obdiv. Já bych to asi tak v polovině vzdala. Keira to zvládla se vší parádou, to se musí nechat. Zajímavou statí byl problém, který vyvstal po rozluštění Enigmy. Tam už hrála roli nejen inteligence, ale i svědomí a jiné podstatné ingredience. To byla pro mě asi nejzajímavější část a vyústění s Christopherem byla už jen třešničkou na dortu, která ale nebyla tak sladká a příjemná. Bravo Benedicte ! (11.01.2015)

Skoro celý život používám počítač, vlastně se tím, že o nich něco vím, i živím a až nyní se dozvídám, že nebýt Alana Turinga, geniálního matematika a logika, tak všechno mohlo být jinak a já bych si své poznámky k tomuhle filmu škrábal někam na papír do šuplíčku. No dobře, Alan nebyl zrovna tím, kdo počítač, jak ho známe dnes, přímo vymyslel, ale spoustu lidí k jeho vytvoření alespoň inspiroval. A jeho život je pozoruhodný i tím, že kromě počítačů by tu nebyla ani spousta z nás, protože rozluštění kódu Enigmy zachránilo nespočet životů. A do třetice: Alan Turing byl obětí své doby, která šla nemilosrdně homosexuálům po krku. Spousta silných témat, která se filmovým tvůrcům povedlo převést na stříbrné plátno. Nebojte se přívalu slz, to se spíš občas Benedictovu sucharství od srdce zasmějete. PS: Víte, čím se inspirovala firma Apple při vymýšlení svého loga? (28.01.2015)

Málo známé stránky druhé světové války - její všednodennosti válečné frontové i týlové - neoslňují tolik jako velké bitva nebo osudové momenty setkávání státníků, vojevůdců či utrpení strádajících v děsivosti koncentračních táborů všech stupňů. Proto se začaly dostávat na přetřes až s odstupem postupně zhruba od přelomu šedesátých až sedmdesátých let minulého století. Válečná každodennost začala v této reflexi postupně získávat na stupňované pestrosti výstupů. To, co se nanejvýš šeptalo mezi pamětníky a jejich posluchači jako zvlášť velká důvěrnost, pronikalo postupně do veřejného povědomí. Výchozí černobílé schéma se postupně transformovalo do lidského rozměru všednodennosti. Ne vždy se střílelo, ne vždy padaly bomby, většinu člověk kupodivu netrávil v krytech a na frontách, ale mezi civilně oblečenými lidmi, kteří oproti mírovým dobám hladověli - prakticky bez rozdílu (černý trh nemohl měnit klima společnosti válečného nedostatku) a v znatelně větší míře postrádali jak kvalitu života, tak jistotu přežití. Zachytit tuto vichřičnost doby a současně se vyřádit na drobnokresbě povah hlavních hrdinů, zejména Alana Turinga, i když významem zanedbatelná není ani role Keiry Knightleyové (navíc se silným feministickým podtextem), nebylo snadné; šlo o mimořádnou výzvu. Je zřejmé, že scénář sice trochu fabuluje, ale základní fakta matematikova a biologova (na tuto Turingovu specializaci film zapomíná) života podává v zásadě přesně. Uvážíme-li navíc, že oficiální omluvy se Turingovi, nesmyslně odsouzenému pro homosexualitu, dostalo r. 2009 ústy tehdejšího socialistického premiéra Gordona Browna a královské milosti r. 2013 (Alžběta II. vládne od r. 1952, tj. Turing zemřel v třetím roce její vlády), zmocňují se člověka prazvláštní pocity. Suverénnost režie, jistota fabule i mimořádná kvalita scénáře (dialogy prosycené anglickým suchým humorem se pohybují na hranici geniality) podtrhují hereckou excelentnost obou hlavních představitelů (ostatní s úspěchem přihrávají, aniž by byli "křovím"). ENIGMA je v každém ohledu mimořádným dílem. A rozhodně diváckým zážitkem, který se, má-li být intenzívně prožíván, nemůže omezit na jednu návštěvu. (09.03.2015)

Vidět to třeba takový Max Newman nebo Thomas Flowers, skuteční konstruktéři strojových dekodérů německých šifer (Turing byl jen algoritmický teoretik a pouhé kolečko v soukolí), určitě by se hned vzájemně začali píchat do PRdelí, aby jim jejich zásluhy nebyly šedesát let po válce upírány v homokalkulativních dramatech, tvářících se jako historicky akurátní, a zcela připisovány někomu jinému jenom proto, že byl buzerant. Já vím, já vím, bukanýři jsou dnes strašně kůl a úplně normální, vůbec to není úchylka, nýbrž stejně jako například pedofilie naprostá přirozenost, a pevně věřím, že už nejsme daleko od historického milníku, kdy Vatikán přizná, že prvními lidmi na světě byli Adam a Evžen. Evidentně se začíná měnit také píár válečného dějepisu, patrně proto, že vedoucí pozice ve filmových studiích přebírají po normálních židech teplí židé, a namísto všelijakých Šindlerů a Wintonů se teď budou z klobouku tahat hrdinní řiťopichové. Již se velice těším třeba na Faggitův seznam, tklivý příběh neohroženého majitele továrny na lubrikační gely, co během okupace zachránil před transportem dva vagóny gogotanečníků a odvezl je do Mumulandu. Jinak je to samozřejmě kus poctivě kýčovité homofilmařiny, hrající krásnými teplými barvami, u které se skvěle mandluje boa a depiluje anus, a excelentní Benedikt Okurkáč konečně dostal na velké plátno svůj podivně zdeformovaný obličej a seksy hlas, jímž by mohl z fleku otevírat škeble, aniž by na sobě musel mít šupiny a plival oheň. Normálně bych asi udělil tři do růžova vyhřáté hvězďyčččky, ale to by nesměli do hlavní ženské role procpat ten odpudivý krysí xicht, ze kterého mi jen při pouhém pohledu naskakuje genitální opar. (11.01.2015)