Terapie láskou

Budu přísná a přikloním se k nižšímu hodnocení, protože jako celek na mě tenhle film úplně nejlepší dojem neudělal. Po herecké stránce tomu nemám co vytknout, ale obsahem je docela prázdný. Místy jsem se nudila, pak mi z toho návalu emocí šla hlava kolem. Jediné, co se mi fakt líbilo, byly taneční scény. 3, 5* (28.08.2013)

Budu přísný, ale zato upřímný... Halda keců o ničem, kde se stále jen rozebírají postavy navzájem nebo samy sebe. Poslední půlhodinka v mých očích vytáhla tento film prakticky z odpadu ke dvoum hvězdičkám. Již dlouho jsem neviděl něco tak falešného a vykonstruovaného jako Silver Linings Playbook. Bradley Cooper není žádný excelentní herec a měl by na svém hereckém projevu setsakra zapracovat. Jennifer Lawrence nám zdá se roste do krásy. Tady zcela určitě nenechá žádného mužského netečným. (05.05.2013)

Protože Jennifeeer Laaawrence.. s černými nehty!! Jinak to nepřeberné množství ocenění a ještě mnoha nominací ve hře nechápu. Holt neurotičtí Američané potřebují své neurotické hrdiny. Dva looseři. Ona a on. Ona hledá klid po smrti manžela a roztahování nohou na potkání. On po propuštění z blázince stále sní o své ženě, která už dávno roztahuje nohy jinému. Rázovité postavičky kolem to nezachrání. Nějak výrazně naštvaný jsem po projekci nebyl, to určitě ne, nicméně po nekompaktním a rozpačitém kousku Divoká stvoření jižních krajin tu máme další lehké (předoscarové) zklamání. Spíš zklamání proto, že jsem čekal výrazně víc. S přibývajícími minutami stále víc průhledný kalkul, který se rochní v neučesané mozaice vztahů, která vlastně vůbec není nijak zamotaná a komplexní, jak by si možná tvůrci přáli. Je tu jen plejáda prapodivných postav, které nejsou z masa a kostí, a nebýt výše zmíněné dvaadvacítky s černými nehty, nevím, jaká slova bych tu volil. Emočně velmi nestálé, dramaticky povrchní, komediálně podprůměrné. Ukecaný scénář ještě neznamená kvalitní scénář, očekávané filmy z loňska holt letos zatím svou pověst nenaplňují. Žádný optimismus do žil mi tahle banda, která smrdí prvoplánovostí, bohužel nevlila.. navíc Bradleymu Cooperovi zatím horko těžko přicházím na chuť. (19.01.2013)

Terapii jsem naštěstí viděl ještě před udílením Oscarů, tudíž si uchránila čtvrtou hvězdu. Předpokládal jsem totiž, že Jeniffer za tu prdlačku dostane maximálně pochvalu od maminky. Jenže když může být nominovaná třeba i taková Jacki Weaver, která za film dvakrát ohlásí "uvařím krabí tyčinky", je už možné asi úplně všechno... No, to byl úvod a teď k filmu. Moc hezká tečka v předoscarových dostizích, která Taxis překonala ladně a s humorem. Pochvaluji si styl natočení, který dobře pasuje ke všemu tomu šílenství a magořině jednotlivých postav, jakožto i dobře vybranou hudbu. Bradley se ukázal být skvělou volbou a civilní výkon Roberta mě potěšil jakbysmet. A teď ještě dovětek; vzhledem k úvodu svého komentáře si neodpustím tematický závěr, ve kterém bych akademikům doporučil, aby také zauvažovali o nějaké té terapii. Třeba láskou, to je jedna z nejpříjemnějších variant. (26.02.2013)

Terapie láskou není žádná hloubková psychologická studie, ani pokračování Cronenbergovy "Terapie slovem", představuje nám dva poškozené charaktery v ladné, vtipné a neskutečně povznášející romantické dramadii, jejíž závěrečné vyznění "láska léčí" dokonce nepůsobí jako klišé. David O. Russell napsal všední, ale přitom brilantní snímek vhodný pro každého. Líbí se mi, že Russel se (i v předchozích filmech, viz Fighter) nevěnuje schopným jednotlivcům v záhadně dysfunkčních rodinách, ale naopak postavám s individuálními vadami, které jsou schopny spolu vždy vyjít, utvořit rodinné pouto a uctít rodinné zázemí... Jistě je poněkud naivní, když snímek využívá bipolární poruchy hlavního hrdiny především pro humor, nicméně žánrově bipolární je i on sám - někdy se na nás zamračí, jindy usměje... Častěji usměje. PS: Jennifer Lawrence je boží. 9/10 (15.01.2013)