Železná lady

Vynikající herecký výkon Meryl Streep. Ale to je tak všechno, co si budu za týden pamatovat a vlastně i všechno, co bych si pamatovat chtěla. Režisérce nemůžu upřít snahu, je tady i pokus o velkolepost a emoce. Jenže Phyllida Lloyd na to zkrátka nemá. Neumí emoce podat tak, aby v divákovi něco vyvolaly, neumí podat velkolepou scénu, aniž by nevypadala spíše směšně a už vůbec neumí pracovat s postavami. Snaží se Margaret podat jako ženu, která by měla být vzorem každé ženy, jenže tomu, kdy je Margaret na vrcholu, se věnuje minimální část filmu, celý film nějak uběhl a já jsem tam neviděla v Margaret žádnou výjimečnost a už vůbec to nebyl někdo, s kým bych se chtěla jakkoliv ztotožňovat. Jako režisérka Phyllida prostě selhává, pro mě je Železná lady docela zbytečný film. Vlastně zbytečný film to asi není, Meryl si totiž pravděpodobně půjde pro svého dalšího Oscara. (23.02.2012)

Pozitiva: Meryl Streep a její maskérský tým (stejně uvěřitelná jako pisklavá fúrie v sedmdesátých letech i jako shrbená stařenka o téměř čtytřicet let později), Jim Broadbent a on sám, a mladá alter ega titulní hrdinky a jejího manžela... a to je všechno. Jsem schopen pochopit, že Phyllida Lloyd neměla v úmyslu točit historickou biografii, ale spíš portrét baronky Thatcherové jako ženy, který měl stavět do kontrastu její velikost na vrcholu slávy, a nepříliš veselý podzim jejího života - o jehož podobu se z velké části zasloužila svým chováním a rozhodnutími sama. Bohužel vše je podáno velmi povrchně. Pár vět proslovu jejího otce, jemuž mladá Margaret zbožně naslouchá, nemůže dost dobře fungovat jako vysvětlení, proč byla hlavní hrdinka právě takovou ženou a političkou, jakou byla. Nemluvě o tom, že o dějinách britské politiky se z Železné Lady taky dozvíte velké kulové krom toho, že nějak někdy stávkovali popeláři a horníci a v podstatě všichni, že ve Velké Británii operovala IRA, a že byla válka o Falklandy. Toť vše. To, že úvodní scéna s nákupem mléka je vlastně vtip, nemáte šanci pochopit z žádného místa filmu. Objevují se pořád nějaké politicky činné postavy, jejichž jména většinou ani nezazní, i když jde zjevně o důležité lidi (míněno důležité pro děj). Vztah Thatcherové s jejími dětmi je načrtnut (respektive rozčrtnut do celého filmu) jen tak, že mladá Thatcherová zanechala své děti napospas ani nevíme čemu (byl její muž v domácnosti? měla chůvu? poslala je do internátní školy?), aby se od ní následně po čtyřiceti letech dcera nechala chladně úkolovat a mohla za ni žehlit její senilní úlety, a syn se někdy během těch let odstěhoval do Jihoafrické Republiky (možná hned v osmnácti, možná ve čtyřiceti, možná to byl špión nebo možná pekař... who knows?). Celý tento film je zkrátka a dobře úplně špatně uchopený, v důsledku čehož nemá šanci zaujmout. Nebo asi přesněji řečeno zaujmout dokáže, protože divák pořád čeká... ale jaksi se ničeho kloudného nedočká, což ho spolehlivě odrazuje od jakékoliv byť i jen částečné reprízy. Zapomnění je pro takhle promrhaný potenciál ještě zoufale mírný trest. 50% (22.05.2016)

Přeukrutné zklamání. Konzervativní politika je filozofie, životní náhled na svět. Tím byla Thatcherová a její způsob vlády zajímavé. Nic důležitějšího na ní nebylo. Autorům se nabízela v neomezeném množství materie, ze které mohli uhníst právě o tom drama, příběh, zajímavý film. Místo toho se chaoticky, podivnou formou, která nemá vnitřní důvod, zabývají jejím osobním životem, jenž na ní byl zřejmě tím nejméně zajímavým. Zřetelný kalkul: posadíme tam Strrepovou, to k filmu lidi přitáhne. Přitáhlo, ale na víc jak dvě hvězničky to u mne nebylo. (23.06.2012)

Meryl už je zase na té správné koleji a po šílenosti u které nejeden z jejích obdivovatelů volal v křečích Mamma Mia! ukazuje co umí. Celkem mně fascinovala nejen podobnost s M.T, ale i její správně britská english. Snímek mapuje politickou kariéru Margaret Thatcher a lehce zabrušuje do jejího dětství i soukromého života s manželem. Některé pasáže jsou doplněny o dokumentární záběry, talže to celé vlastně vypadá jako hraný dokument o významné politické osobnosti. Já jsem však očekával, že nám bude Železná lady přiblížena mnohem více a to zejména z té lidské soukromé stránky. Bohužel, Železná je i ve filmu a tak jedinou slabostí, kterou u ní můžeme spatřit je její stáří. Stáří, které vás nemilosrdně sejme a je jedno zda jste byli králem či nuzákem, zda jste rozhodovali o o osudu své země a Evropy či nikoliv. Nakonec z vás zbude věchýtech třesoucích se svalů a pohasínajícího intelektu... U takovýchto vyjímečných lidí si to člověk uvědomuje o to více. Při sledování si asi nejeden divák také nutně uvědomí, jak je takovýchto nekompromisních leaderů dnes v socialistickém světě třeba a to mluvím i o USA .. (o tom našem vládnoucím hnoji ani nemluvě). * * * (25.02.2012)