Železná lady

Vzpomínkově převyprávěný příběh Margaret Thatcherové. Vybírá si stěžejní body její jedenáctileté vlády, kdy tato řízná dáma utvářela dějiny nejen Anglie, ale i celého světa. Občas se ve vzpomínkách dostáváme ještě dále, do období Druhé světové války, jejího mládí a začátkům politické kariéry, kdy neustále narážela na diskriminaci něžného pohlaví v mužském světě vysoké politiky. Meryl Streepová zahrála roli výborně. Ve všech dekádách. Pro výsledný dojem je hodně důležité film sledovat v originálním znění, neboť práce s hlasem a frázování, tvoří skoro nejpodstatnější část tohoto výjimečného hereckého koncertu. Film jinak není ničím pozoruhodný. Spíše konzervativní, rozhodně ne něčím šokující. Když jsem při sledování slyšel mluvit Thatcherovou, jako bych kolikrát slyšel mluvit Klause. Ať už jde o postoj k Evropské unii, odborům, slova jako suverenita, rovná daň, privatizace atd. Reakce veřejnosti na tyto věci jsou též u nás velmi rozporuplné a bouřlivé. Konec konců Klaus se nikdy netajil tím, kdo je jeho životním vzorem. (26.02.2012)

Veľmi komorný film. A dobrý. Výkon Meryl je ozaj slušný, hlavne vďaka umiernenosti (už ma trochu unavovali všetky tie sošky pre urevané a ukričané postavy v životopisných filmoch). Prekvapila má réžia - film je väčšinou dosť obyčajný, ale má pár scén, ktoré majú skvelé emócie (a nemyslím tým práve dojákové scény). Lepšie ako POSLEDNÝ ŠKÓTSKY KRÁĽ, rovnako dobré ako KRÁĽOVNÁ, slabšie (či skôr menej živé) ako KRÁĽOVA REČ. Za ďalšie plus považujem fakt, že z filmu sa nedozviete, prečo je Thatcher vlastne obľúbená... (26.03.2012)

Nemám nic proti většímu zastoupení žen v politice, zejména kvůli jejich ženskému pohledu, kterým dokáží problémy některých oblastí života analyzovat mnohem lépe než muži. Nicméně Margaret pro mne nebyla ženou. Měla totiž pod kostýmem větší koule, než většina mužských politiků a její nekompromisně asociální politika se nikdy neshodovala s mým pohledem na svět. Samozřejmě nepopírám, že byla výraznou světovou politickou osobností, ale zároveň škodolibě konstatuji, že z mého úhlu pohledu si podobně mizerný životopisný film rozhodně zasloužila. (17.05.2013)

Filmu svědčí komorní scény, kde toho jde poměrně málo zkazit, protože je na to Streepová sama. V těch ostatních ale příběh sklouzává do šablonovitých klišé, jež postrádají přirozenost. Třeba vyhlášení války o Falklandy vypadá jako pečlivě nacvičený divadelní akt. Těžko uvěřitelné jsou také burcující proslovy ve Sněmovně, jejíž osazenstvo tvoří očividný komparz. Sociální bouře jsou zase opakovaně prezentovány na projíždějící vládní limuzíně, na niž se demonstrující tlačí s transparenty. Z těchto důvodů atraktivita vyprávění vadne a nepomáhají mu ani prostřihy archivního materiálu. Hodně se mluvilo také o historické nepřesnosti. Dějinné události jsou totiž líčeny výhradně z perspektivy hlavní postavy. Tuto výtku režisérka odráží vysvětlením, že debata o Železné lady už dávno uvázla doslova v aspiku, kdy jí jedna strana interpretuje pouze jako monstrózní čarodějnici a druhá jako zachránkyni, která dostala Anglii z poválečného útlumu. Zjistit, kdo má pravdu, ale prý Lloydová nechtěla. A tak se to nedozvíme. Díky výkonu Meryl Streepové ale můžeme leccos pochopit o stáří, ztrátě rozumu, samotě a pomíjivosti. To je poznání, které vyzdvihuje středně dobrý film do nadprůměru. (25.05.2020)

Velmi příjemné překvapení a to myslím pekelně vážně. Celkový příběh je vyvážený a Phyllidě Llyod se podařilo příbližit mi Thatcher nejspíš přesně tak, jak chtěla. Jsou tam sice momenty, ze kterých mi bylo mírně blivno (Maggie přirovnává svůj každodenní boj v parlamentu k válce, kde umírají lidé a u toho hraje oslavná hudba - tohle vážně ne.) Ale nakonec se mi pohled do života ženy, která toho dokázala tolik, ale v žádném případě nebyla dokonalá, líbil. Musím obrovsky pochválit kameru Elliota Davise, která je úžasně hravá, co se týče úhlů, rámování, a kdo ví čeho ještě. No a zatleskat musím i Meryl Streep, které její teatrální výkony v poslední době nežeru, ale tady byla téměř dokonalá. (16.02.2012)