Velký Gatsby

VELKÝ GATSBY, po AUSTRÁLII druhá část Luhrmannovy tzv. Epické trilogie, se ještě víc než předchůdce polemicky staví ke konvencím klasického hollywoodského filmu a spolu s titulním hrdinou si klade otázku, jestli lze (kinematografickou) minulost zopakovat. K zodpovězení dané otázky se dobere velmi důmyslným způsobem, založeným na proměně strategií filmové formy, kterou je divák veden od záměrně distance k maximální možné imerzi a jejímu následnému zpochybnění._____ První dva akty - které patří k tomu nejopojnějšímu, co jsem za dlouhou dobu viděl - dosahují distance vysokou mírou sebeuvědomělosti vyprávění a zesílením neviditelného stylu. Funkcí postavy Nicka je být mediátor, který nejenom že na rovině příběhu zajišťuje setkání ostatních, ale zároveň zprostředkovává vyprávění, jehož zdroje se proměňují od ústního podání přes psaný deník až k jeho předčítání (...). Snímek nám to dává okázale najevo, když slyšíme voice-over mimo obraz a akcentuje se, že prezentované je odvislé od vnímání Nicka, který nezapomíná dodávat, že je zároveň "uvnitř" i "vně" fikce. Do toho jsou ještě vkládány vzpomínky ostatních, které jsou filtrovány skrze ně a které upomínají na konkrétní filmové dobové postupy (okázalé zadní (pře)svícení, umísťování herců do archivních zrnitých záběrů atd.). Především úvodní půlhodina pak problematizuje vnoření se tím, že v míře větší než velké zesiluje a zmnožuje kontinuitní postupy, a tak kamera prolétává prostředími, mezi kterými vytváří návaznost na základě kompoziční podobnosti, dialogový háček odstartuje uvnitř fikce přítomnou hudbu, jež je zároveň komentářem k dění, a do toho zní část dalšího tracku, který je vyjádřením mentálních pochodů některé z přítomných postav._____ Ovšem od sporu mezi Nickem a Gatsbym, kteří se neshodnou na (ne)opakovatelnosti historie, celé dílo "zklidní". Stříhá se méně častěji, záběry jsou inscenovány klasicky s významotvorným rozmístěním postav v několika plánech a přeostřováním mezi nimi, vyprávění nedává najevo sebe sama, voice-overů radikálně ubyde a okázale prezentované mezery jsou postupně vyplňovány, nespolehlivé informace uváděny na pravou míru, důmyslně se zužitkovávají prostředí, (vedlejší) postavy i motivy představené předtím. Následkem toho se i přes drobné odchylky film stává pro diváka imerzivním, ale nakonec skončí neklasicky. V melodramatu není ustanoven ani jeden z několika možných heterosexuálních párů a nabízí se číst celý příběh jako vyprávění o nenaplněných láskách, především pak mezi Nickem a Gatsbym (zvlášť když oproti předloze schází Nickova letní známost, Tom o něm řekne, že se "rád dívá" a pohledy mezi Nickem a Gatsbym a nasvícení scén s nimi k této interpretaci přímo vybízí). Minulost, ačkoliv se o to Gatsby snaží, navrátit nelze, "říká" GATSBY. Díky své poučenosti historií kinematografie a formální promyšlenosti i podvratnosti vůči konvencím je pro mě VELKÝ GATSBY nejlepším Luhrmannovým počinem a jedním z nejlepších letošních kinotitulů. (17.05.2013)

Asi jsem podvědomě věděla, proč tak dlouho váhám nad tolik opěvovaným Velkým Gatsbym. Byla to opravdu nádherná až fascinující podívaná, taková vizuální bomba. Problém je ale v tom, že toho bylo příliš. V té úvodní části jsem už téměř propadala zoufalství. Měla jsem pocit, že se utopím v tom množství barviček, kostýmů, luxusních autech, bombastických večírcích, ach jo. A i když se to postupně trochu umírnilo a Leonardo s ostatními hlavními protagonisty se snažili, seč jim síly stačily, tak celému Velkému Gatsbymu chyběla jedna podstatná věc a tou byla duše, která tam neměla vůbec šanci proniknout. Někdy méně opravdu znamená více i co se stopáže týká. Moje pocity se pohybují mezi trojkou a čtyřkou, ale za ten Nickův domeček se zahrádkou se přikloním ke čtyřce i když nevylučuji možnost, že to ještě změním. (04.09.2013)

Moderní, pompézní, velkolepé, co do efektu maximálně působivé a kýčovité podobně jako Moulin Rouge. S tím rozdílem, že Velký Gatsby je sice vizuálně a technicky takřka dokonalý (o soundtracku ani nemluvě) ale oproti výše zmíněnému muzikálu příběhově/dějově a emočně dost prázdný. Neseděl jsem omámený, napjatý a dychtivý po každé další scéně (nuda se nedostavila, to bych snímku křivdil, avšak bohužel vzrušení také ne), stejně tak ve mně Velký Gatsby nevyvolal žádné zuřivé fandění milencům. Navíc, Luhrmanův styl je sice dobře rozpoznatelný, přesto mě několikrát napadlo, že se režisér sám trochu vykrádá (na druhou stranu, krom Moulin Rouge od něj jiný film neznám, takže možná nejsem v tuto chvíli příliš objektivní). Ve výsledku mi z toho vycházejí lepší 3*, to očividné zakrývání určité sterility snímku nabušeným vizuálem je zde cítit až příliš. (21.12.2013)

Great Gatsby NEMÁ duši jako předchozí kousky Baze Luhrmanna. To, že se látky chopil právě on, zaručovalo soustředěnou podívanou plnou atrakcí. Výbušný vizuální styl se dostavil i tentokrát. Jenže vedle toho všeho třpytivého třeštění tak nějak chybí příběh – tedy, on tu samozřejmě je (vypráví ho bratranec od milenky ústředního hrdiny kdesi v léčebně na popud svého psychiatra), jen působí s ohledem na předešlou Luhrmannovu tvorbu zoufale obyčejně. Žádná velká kavárenská intelektuální látka se, podotkněme, neodehrávala ani v předchozích tvůrcových zastaveních, ale tentokrát toho nefunguje víc. HUDBA znovu spoléhá na rozmanité moderní skladby, jenže hudební čísla v Moulin Rouge jsou jen jedny, a tady si to jednoduše nenotuje. EMOCE! Neudeří, neuhodí kladivem na hřebík. Už zmiňovaný PŘÍBĚH točící se okolo tragicky romantického hrdiny nemá potřebný náboj. Ne všichni HERCI se do látky hodili (kupříkladu Maguire nebo Edgerton). Infantilní soustředění se na formu brání tomu, abychom mohli sledovat vztah Gatsbyho a Daisy, který je bohužel zvláštní, chladný, nudný i banální. Nejedné scéně jsem nevěřil, nejednomu gestu zrovna tak. Jen pachuť v ústech bohužel zůstala. (25.08.2013)

Teatrálne preexponovaný milostný trojuholník, záživný vizuálom ale mdlý dušou. Luhrmann vyťahuje páky, osvedčené z Moulin Rouge!, no jeho hĺbke precítenia tragickej lásky sa ani nepriblíži. K postave Gatsbyho sa prepracovávame pomaly, s veľkým očakávaním a Leo v bledých kostýmoch vypadá gut (ostatne ako všetci), ale z jeho postavy sa vyklube paradoxne najodosobnenejší a najrozporuplnejší prvok filmu. Je nám ukradnutý, pričom je to príbeh práve jeho púte za životným snom, stelesneným krásnou Daisy. Mulligan je iba ozdobou, Edgerton ako jej tvrďácky manžel výraznejší než Leov Gatsby. Jedinú prirodzenú postavu tu slesňuje “zástupca ľudu” Maguire. Moulin Rouge! nakopávali a životom napĺňali pôvodné energické, či emocionálne angažujúce songy. Veľký Gatsby vyťahuje ohrané šlágre Jay-Ziho (identifikácia s New Yorkom) a podmanivou hitovkovou Lany Del Rey sa leporelu opulentných obrázkov márne snaží dodať romantický rozmer. Tak silný námet, toľko veľkých myšlienok... A oči diváčok ostanú suché. ___ 2. zhliadnutie: Scéna konfrontácie postáv v hotelovej izbe - keby bol takto komorne, psychologicky koncentrovane a dramaturgicky citlivo urobený celý film, tzn. bez zbytočných formálnych excesov; a hudobne by si vypomohol iba v kľúčových scénách s Lanou Del Rey, mohol to byť film *výnimočný*. (15.05.2013)