Obsahy(1)
Džezová buffo-opera vznikla v roce 1965 v Semaforu v autorské dílně Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého. Mimořádný ohlas tohoto představení vedl k televiznímu přepisu, jehož se v druhé polovině šedesátých let minulého století ujali Ján Roháč, Miloš Forman a kameraman Jaroslav Kučera. Divadelní text J. Suchého pojednává o dědictví po tetě z Liverpoolu, která odkázala milion dosud nenarozenému dítěti Uliho a Vanilky. Ovšem manželé se rozvádějí. Mazaný advokát chce peníze pro sebe a Vanilku svádí. Ta se rozhodne mít dítě s listonošem (J. Suchý), ale ten jejímu pokušení odolá. Do toho přijíždí živá teta. Předá Vanilce šek a zemře. Všichni se přitom začínají o šek prát, zmocní se ho listonoš a šek rozstříhá. Diváky jistě potěší, že se mohou opět podívat na pořad, který patří do Zlatého fondu televizního archivu. (Česká televize)
(více)Recenze (54)
Dobře placená procházka je už klasika, kterou znám nazpaměť. Takže když jsem dnes zjistil, že ji nemám ohodnocenou, mohl jsem ji ohodnotit z hlavy a bylo by hotovo. Jenomže proč bych se na ni nepodíval znovu? Navíc v den neuvěřitelných devadesátin ještě neuvěřitelnějšího Jiřího Suchého! Tak všechno nejlepší! ()
Viděno jen na základě zkompletování Formanovy filmografie. Semafor, Suchého i Šlitra respektuji, mám rád některé jejich již dávno zlidovělé písně, ale v případě této veselohry či muzikálu bylo vše právě naopak . Texty jsou vyloženě jalové, občas nerýmy doslova tahají za uši a přehršel všech lálálá a jéjéjé místo slov mě nevýslovně iritoval. Herecky se to profiluje lehce nepříjemně pitvořivě, načež vše ještě dorazí mně velmi nepříjemná Hana Hegerová. Na tento počin legendární dvojice S&Š nebudu vzpomínat v dobrém. ()
Poviem to na rovinu - k tomuto muzikálu ma pritiahol majster režisér Forman. Mám rád jeho filmy a najmä spôsob, s akým sa vie vyhrať s postavami, a sprostredkovať emócie, radosť, smútok i strach. A stredometrážny muzikál Dobře placená procházka ma veľmi potešil, priam by som povedal, zahrial pri srdci, a vynahradil mi aj sklamanie z Hoří, má panenko. Muzikálom som nikdy neholdoval, avšak hudba, to je moje, a v kombinácii so skvelým spevom, hercami a humorom mi táto rozšafná komédia krásne sadla. Dokonalé to samozrejme nie je, no skvele som sa príbehom o rozvádzajúcom sa mladom páre a bohatej tete z Liverpoolu (tento motív mi nedal nespomenúť si na inscenáciu Jevana Brandona Thomasa - Charleyho tetu) bavil. 80% ()
Pro mě osobně nemalé zklamání. Tohle společné dílo partičky přátel a kolegů spjatých s divadlem Semafor mi přišlo protivně prostinké, skoro až přiblblé, byť řada podobností s tradiční italskou operou buffa svědčí o větší promyšlenosti, než by se na první pohled mohlo zdát. Zásadní je, že DOBŘE PLACENÁ PROCHÁZKA v podstatě nemá s klasickým filmem nic společného, a nemá proto smysl se zde nějak pokoušet hodnotit herecké výkony, kameru, střih, apod. Po formální stránce je toto dílko svérázným tvarem, který má asi nejblíže k muzikálu, a kde jsou na prvním místě jednotlivá pěvecká čísla. V tomto smyslu lze o této televizním inscenaci tak nanejvýš konstatovat LÍBÍ / NELÍBÍ, v závilosti na individuálním vkusu a osobní (ne)nakloněnosti semaforské poetice. A ta mě osobně zrovna v této podobě bohužel příliš neoslovila, většina písniček mě iritovala svými texty i pěveckým podáním, které se často pohybuje na hranici mluveného slova (což působí dosti afektovaně). Z průměru všech protagonistů vyčnívá pouze Hana Hegerová, zbytek mi tone už krátce po zhlédnutí v zapomenutelné šedi. Čistě osobně mě i zamrzelo, že jsem zde nenašel žádné charakteristické stopy Formanova režijního stylu, a celkové provedení na mě působilo příliš odtažitým a teatrálním dojmem, z něhož je na hony cítit doba vzniku. Pokud bych měl volit podobnou dobovou podívanou, vždycky raději sáhnu po muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, který mě baví neskonale víc. ()
Celý ten fenomén Dobře placené procházky nejlépe ilustruje naivní Šlitrova představa, že by právě s tímhle materiálem mohl uspět na Broadwayi. Svého času obdobným způsobem uvažoval Piskáček, ale také nepochodil. Není ostatně náhoda, že díla úspěšná lokálně nemívají úspěch za hranicemi a naopak, Češi mající úspěch za hranicemi jsou často podepsáni pod díly, které našinec nezná nebo je nepřijal. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (4)
- Ján Roháč byl režisérem původní opery „Dobře placená procházka“ v pražském populárním divadle Semafor. Ta měla premiéru 15. června 1965. Společně s Milošem Formanem se Roháč zhostil i jejího převedení do televizní podoby. (Kubrickon)
- V závěru se televizní inscenace mírně odlišuje od divadelního libreta. (Kubrickon)
- Autor hudby, herec a hudebník Jiří Šlitr, měl v plánu představit se s původní operní fraškou na Broadwayi. Aby s ní americké publikum seznámili, nechali Šlitr se Suchým vyrobit kopii filmu a opatřili ji anglickými titulky. Šlitr ji s sebou vzal na světovou výstavu EXPO 67 do kanadského Montrealu, kde vystupoval jako pianista s představením „Kinoautomat“. Po skončení světové výstavy pak film předváděl po USA a americký novinář Alan Levy už překládal libreto hry. Naplnit Šlitrovy ambice se ale nepodařilo. V porovnání se soudobými broadwayskými hudebními produkcemi jako „Cabaret“ z roku 1966 či „Hair“ z roku 1967 působila Dobře placená procházka zřejmě příliš skromně. „Byla to hudební bajka o penězích a chamtivosti, která mi připadala jako ,legrační Kafka‘,“ soudil například Levy. (Kubrickon)
Reklama