Tato povídka tvoří s další povídkou "Kdyby ty muziky nebyly" jeden samostatný film Konkurs. Podstatnou část filmu KONKURS složeného ze dvou filmových fejetonů tvoří právě samotný Konkurs, film složený z autentických dokumentárních záběrů z pěveckého konkursu i ze zákulisí divadla Semafor v Praze. Jednoduchou dějovou osnovou jsou příběhy dvou dívek, které se konkursu zúčastnily. Tato povídka byla natočena v autentických prostorách divadla Semafor na 16 mm film. (oficiální text distributora)
Název je až symbolický, protože tento polodokumentání film objevil dva velké talenty. Povídka Kdyby ty muziky nebyly je trošku zdlouhavá a mohla být i nudná, nemít ve svém středu fantastického neherce Jana Vostrčila - jeho dirigování bych sledoval hodiny. :o) 60% To ale není nic proti druhému segmentu. Konkurs - mystifikační "nábor talentů" do Semaforu - přinesl předobraz Hvězdné pěchoty ze Superstar. Není možné nevyprsknout smíchy, když vidíte ten zástup nehezkých kokrhalek, stereotypně úpících Olivera Twista. Vyhaslé zraky, studem přišpendlené kamsi ke stropu, trémou ztuhlé obličeje a údy, v lepším případě nesmělá choreografie "už čtrnáctý den šlapu zelí". A přesto se i tady našel talent - to když přišla Yvonne Přenosilová se svým ječákem. Nekompromisně zamordovala Olivera Twista Malageňou a vyprostila hnípající porotu z Morfeovy náruče. 100% Celkově tedy 80%
50% - Pěkný úsměvný film o amatérském zpívání se závěrečným konkurzem, proti němuž je SuperStar hadr! Problém této Formanovy prvotiny je však, že neobsahuje žádné konkrétní sdělení, a že stojí a padá s hudbou, která je v něm použita. Tu mám sice rád, ale svým obsahem tento krátký film neutáhne. Od toho by tu měly být jiné věci. …A nejsou. Konkurz je tak pro mě spíše zajímavost předznamenávající pozdější geniální „volbu královny krásy“…
Formanovské základy jsou zde již patrné, i když (stejně jako v případě "Kdyby ty muziky nebyly") se pan režisér a stejně tak i parta okolo něj teprve rozehřívali a brousili si nástroje na "Černého Petra". I tak je to příjemná podívaná, která v dnešní době Superstar a X Faktorů stále nabývá na aktuálnosti. 70%.
z dnešního pohledu přetechnizovaných filmů a rychlých střihů velká nuda. navíc forman natáčel většinou pouze obraz, neměl na kameře mikrofon a dialogy jsou pak dotočené a synchron je mnohem horší než u jednohlasého simultáního videodabigu za socializmu. Některé dilaogy chybí úplně, tohle je pro mistra spíš ostuda.
Ak porovnám pesničky (melódie aj slová), ktoré si vyberali účastníci konkurzu ako svoje profilové s dnešnými superstarovskými, len sa utvrdzujem v presvedčení, že atmosféra 60. rokov bola neprekonateľne zaujímavejšia a odviazanejšia ako to, čím žijú mladí ľudia dnes. Napriek rozdielnosti režimov. Rovnako to platí aj o účesoch a oblečení. Tú hanblivú snahu po nespútanej odvalenosti dnes už nevidieť, dnes je každý nímand automaticky hviezdou a tak to aj dopadá. Pre mňa jeden z najlepších Formanov (popri Čiernom Petrovi, Láskach jednej plavovlásky a Taking off).
ani druhá část filmu mě příliš nezaujala, nejvíc jsem trpěl u té "hvězdné pěchoty" a uprostřed sóla se nadechujícího saxofonisty... tohle mi prostě nic neřeklo. druhá půlka snímku i film celkově za slabých 40%.
Negativní komentáře k tomuto filmu jsou neseny současným pohledem a okamžitým diváckým pocitem. Abstrahují přitom od některých okolností zásadního významu. KONKURS je jedním z prvých, ne-li vůbec prvním autorským Formanovým filmem. Nová filmová vlna byla tehdy stále v plenkách - podobně jako většina jejích představitelů - a tápavě hledala sebe samu. SEMAFOR byl již plně vyprofilovanou "salonní" částí tehdejší regenerace divadel malých forem (navázala na prvo- a třetirepubliková východiska). Syrovost filmu, daná "úzkoprofilovostí" mj. i lepší filmové techniky, se dnes může jevit jako neumětelství - my bychom však po 45 letech měli vědět, že se jedná o formanovská "Lehr- und Wanderjahre", léta tovaryšská a učňovská. Po těchto nezbytných korekcích jsme spíše ochotni připustit, že se určitě nejedná o zralého Formana (bylo mu tehdy kolem 28 let), ale také ne o propad a nezajímavost. Taková ta pověstná šedesátá léta prostě byla. A rychle stoupala na výsluní: Každý třetí film, natočený v té době, získal mezinárodní filmové ocenění. Levicový prvorepublikový koncept tu získal to nejvyšší možné zhodnocení. Kde jsme v tomto srovnání - byť černobílé hodnocení jistě není na místě - dnes?
Konkurs má jeden obrovský problém a není to technické zpracování (mimochodem doporučuji přečíst Formanův životopis, kde se podrobně popisují patálie střihače, který synchronizoval obraz se záznamem z magneťáku a ve střižně i spal), ale to, že nápad, na kterém film stojí - (fiktivní) zpěvácký konkurs a scéna, ve které různí zpěváci (někdy spíš "zpěváci") zpívají různé části stejné písně - už byl od té doby několikrát použit, a to nejen soutěžemi typu Česko hledá Superstar nebo X-Faktor, ale i sám Forman jej do jisté míry oprášil ve svém prvním americkém filmu Taking Off, který se mi mimochodem líbil mnohem víc...
První půlka trochu zdlouhavá, kdyby byla kratší, snad by v tom mikropříběh dvou vymněnivších se hudebníků tak nezanikal. Forman se tady nějak moc soustředí na vykreslení atmosféry. Druhá polovina mapující konkurz v divadle Semafor je jinší kafe. Suchý a Šlitr stoupli po shlédnutí tohoto filmu v mých očích někam za hranice běžné sympatičnosti… Moment, kdy se Suchý objeví u mikrofonu a začne s fascinovanou slečnou zpívat „sluníčko, sluníčko“ je přenádherný, úplně jsem ztratil dech…
V Konkursu si Forman zřejmě zkoušel co si může dovolit - prvních 20 minut nudí, dalších 60 přinese "autentický" záznam Superstár v 60.letech v Semaforu) - Forman opět analyzuje lidskost, pitvá charaktery a celé to terárium mu už napoprvé funguje - Konkurs není pro každého, dá se u něj i usnout, Forman ale už tady naznačuje svou velikost - zejména v "čichačském" štěstí na lidi - 7/10
jednoduché, dokumentárne, ľudské, veľmi vydarený predkrm pred formanovými najlepšími kúskami, v ktorom sa už etablovali autorove najsilnejšie stránky a jeho rukopis
