Ragtime

Je zřejmou skutečností, že na svého diváka tentokrát tenkrát naložil Miloš Forman až příliš. Pochopit, že zdánlivě rozvleklá a roztříštěná první třetina filmu s tzv. kolektivním hrdinou je "bílou" expozicí, která tvoří protiklad-východisko hlavní dějové linie, není snadné ani pro skutečného "zažraného" fanouška hraného filmu. Výsledný obraz tím ovšem získává a hlavní myšlenka filmu - protiklad protikladných přístupů rasistické americké demokracie té doby (je náhodou, že v dokumentárních dotáčkách je připomenut americký prezident Theodor Roosevelt, který vešel do dějin jako tvůrce tzv. diplomacie dělových člunů?) k dvěma provinilcům, jež odlišuje zejména barva pleti - vyznívá ještě pregnantněji. Název filmu se hlásí k proslulému hudebnímu stylu tehdejší Ameriky minimálně dvojznačně (slovo rag ve své mnohoznačnosti naznačuje celou škálu významů od karnevalové veselice až po nekontrolovaný výbuch emocí a hněv a v tomto rozsahu je zřejmě do češtiny nepřeložitelnou drúzou celé řady významů základních i návazných) a přesně vystihuje první zárodečné období konsumismu, v němž se našlo místo i pro rodící se afroamerickou buržoazii a střední vrstvu. Kompozice RAGTIMu ovšem není zdaleka tak černobílá, jak by příběh mohl naznačovat; starost o bezbranné černošské nemluvně, vůle americké podnikatelské rodiny skutečně a účinně pomoci, dodávají do celého příběhu potřebné vyvážení. Závěrečné scény v Morganově knihovně připomínají zase tragický o padesát let starší příběh proslulého abolicionisty Johna Browna. Mezi hereckými výkony, které se pohybují v duchu prostoru, který jim ve své režisérské představě poskytl Miloš Forman, určitě září Howard E. Rollins Jr., jehož noblesní černoch ragtimové éry vyniká silnou přesvědčivostí a současně oproštěným hereckým projevem; jsme s to uvěřit, že dokáže pojmout do své osobnosti i něhu, i tvrdohlavost, i neúprosnost, i soudnost, i kajícnost a pochyby; vesměs polohy, jež ve svém souhrnu, soustředěny do jedince, charakterizují silné osobnosti. Doctorowova literární předloha určitě tímto zfilmováním neutrpěla; spíš naopak. Souhrn charakteristik, který jsem se tu pokusil podat, naznačuje, že považovat tento Formanův film za slabší je minimálně diskutabilní; ve velké sérii jeho velkolepých, až renesančně působích filmových pláten silných příběhů i byronovských hrdinů naší doby patří totiž určitě k těm plnohodnotným. (10.05.2009)

Jak jsem od tohoto filmu nic nečekal, tak mi vyrazil dech. Afroamerická hrdost a pýcha versus rasismus, předsudky a bezpráví. Pro mě rozhodně jeden z nejsilnějších filmových zážitků tuplovaný minimálním očekáváním a výrazným zakončením v zoufalství. Bravo Miloš Forman! Po Přeletu druhý nejlepší jeho film. Doporučuju! (31.10.2013)

Osm nominací na Oscara je úctyhodných, Formana mám rád, ale tentokrát přivírám obě oči, abych nepřilepil pouze tří hvězdy. Legendární tvůrce tu opět spoléhá na silnou rebelující osobnost, ale moc nemyslí na potřeby diváka. Nabral si hned několik palčivých problémů doby (dobové reálie jsou výborné), která nebyla snadná, což je z plátna cítit. Jinak mu ale chybí tempo, tah na bránu, na emoce, sledujeme spletenec plný postav, kterému schází pospolitost. I při posledních Goyových přízracích na diváka dopadá pocit, že si na sebe rodák z Čáslavi naložil až příliš velké sousto, které pak nedokázal zpracovat do emočně hřejivého tvaru vhodného ke konzumaci. Lehký nadprůměr, ke kterému se už asi nikdy nevrátím!! (12.12.2012)

Škoda, že postavu Thawa nehrál původně zamýšlený Jack Nicholson. Ještě větší škoda však je, že nikdy neuvidíme žádnou režisérskou verzi, do níž by bylo vráceno 20 minut natočené, ale na poslední chvíli vystřižené vedlejší linie s postavou Emmy Goldmanové. Rád bych v tomhle pečlivě rekonstruovaném světě strávil víc času, viděl víc z přeměny pouličního "siluetáře" Tateka ve filmového režiséra, ale chápu, proč se Forman zaměřil především na příběh Walkera- tohle je jeho téma a výkon Jamese Cagneyho coby policejního inspektora je výtečný. (04.12.2013)

Je škoda, že Forman věnoval tak zbytečně dlouhou dobu přepadení Morganovy knihovny (snad podlehl hollywoodskému hladu po akčních scénách), jenž je v Doctorowově knize jen krátkým závěrem příběhu Coalhouse Wolkera, a nenašel tak čas na další minimálně stejně zajímavé příběhy knihy popisující spolčensko – politický přerod americké společnosti začátku století. Objevný pro mne byl například popis amerického dělnického hnutí, osobnosti anarchistky Emmy Goldmannové, usilování o osvobození se z pout mateřských a společensko-politických eskapologa Harryho Hudiniho jako symbolu doby, přerodu židovského siluetisty a socialistického revolucionáře Tatka v podnikatele ve filmové branži (ano to je ten režisér na konci, který si začal říkat baron Askenazi). Pro popis té doby přelomu jsou tyto další příběhy knihy velmi důležité a rozhodně mnohem zajímavější než policejní manévry před knihovnou. Ač si Formana za několik jeho filmů vážím, nezbývá mi než litovat, že se tohoto námětu neujal jiný režisér. Forman si objektivní popis širšího politického kontextu té doby zřejmě bohužel, jako čerstvý emigrant ze socialistického bloku, nemohl dovolit a tak jej raději zcela (až na příběh osvobozování se z pout rasových předsudků) vynechal a komplexní, i když ragtimově rychlý, popis Doctorowovy knihy tak nemravně ochudil. (15.09.2009)