Ejzenštejn v Guanajuatu

Kdo zná filmy P. Greenawaye, nemůže být zaskočen ani šokován. Vytříbený obraz doprovázený skvělou hudbou, informace o odvrácené straně Mexika, přehlídka známých osobností, vtipná konfrontace Ruska se světem, smrt a sex, anebo obráceně. Muzeum mrtvých, usmívající se smrt, ztráta panenství (panictví), tanec v dešti a ještě více prokládáno záběry z Ejzenštejnových filmů. Kaleidoskop. Svět jako tříštící se mozaika. Co dalo Mexiko světu? To nechcete vědět... (19.11.2021)

Mám Greenawayovy filmy rád a většina se mi jich od něj líbila, ale jeho zatím poslední film mě neoslovil skoro vůbec. Filmařsky to bylo opět povedené a zajímavě experimentální, ale jinak jsem se nudil, nějaký příběh tam skoro ani nebyl a jediné, co se mi na tom filmu ještě líbilo, tak ta závěrečná scéna ve které tak nějak byl cítit ten Ejzenštejnův stesk po opuštění místa, ve kterém vlastně poznal sám sebe a které si svým způsobem zamiloval. Tenhle pocit znám, vždycky když jedu z jednoho svého milovaného města zpět domů do Prahy, tak se taky div nerozbrečím. Jinak mě to ale hodně nudilo a ani mi to nepřišlo tak vypiplané, jako jiné filmy Petera Greenawaye, takže ani na ty 3* to nevidím. 2* (20.08.2019)

„Práve konštrukcia, respektíve spôsob, akým sú konštruované jednotlivé scény i celá snímka sú neustále okázalo vystavované na obdiv a upozorňujú na seba. Mystifikácia a splývanie faktov s fikciou v príbehu akoby poukazovali na to, že film nemôže byť prostou napodobneninou reality a nemá si to klásť za cieľ. Greenawayovi viac než o skutočný a verný životopis ide o interpretovanie umelcovej osobnosti v iných umeleckých formách. Precízne kompozície celkov inšpirované maľbami flámskych majstrov, skrývajúce množstvo detailov, bohaté dekoratívne interiéry a architektúra budov, techniky a herectvo vychádzajúce z epického divadla Bertolda Brechta či symfonický orchester opakovane hrajúci Prokofievov Tanec rytierov z baletu Rómeo a Júlia dokladajú, že veľké plátno a priestory kina sú pre plnohodnotné sledovanie zásadné._____V Ejzenštejnovi v Guanajuate sa k vyššie zmienenému okrem iného pridáva i koketovanie s Ejzenštejnovými priekopníckymi postupmi v oblasti montáže a výstavby filmu. Sám Greenaway sa už neprejavuje len ako umelec, ale i teoretik. Jeho hravý filmový jazyk vedie diváka neustále k premýšľaniu a zasypáva ho podnetmi, obrazmi a informáciami s podobnou intenzitou, ako to v ére nemého filmu robil svojimi radikálnymi experimentami Ejzenštejn. Pestrá paleta najmodernejších technológií a experimentovanie s výrazovými prostriedkami nevedie v chaos, no je súčasťou jasného a členitého systému, v ktorom si možno všimnúť navracajúcich sa či variovaných motívov, typov záberov, práce s kamerou ale i celých scén a sekvencií (nech už ide o milostné scény, či Ejzenštejnov zostup do temného „záhrobného“ sveta katakomb pod Guanajuatom), ktorých motivácia a význam často vyplynie až neskôr. Napriek relatívnej zrozumiteľnosti však pre plné pochopenie vyžaduje extrémnu dávku pozornosti, diváka schopného neustále interpretovať a ideálne i opakovanú návštevu kina.“ Viac v recenzii. (16.02.2016)

Peter Greenaway je jednoduše natolik osobitý režisér, že asi nemá moc smysl mluvit o tom, že jste od něj něco podobného nečekali. Přesto budete překvapeni, co vše dokáže natočit a zpodobnit. Ejzenštejna si vzal na paškál skutečně zajímavě a nutno říct že nikoli nudně. Podobně zajímavou a dobře natočenou homosexuální scénu jsem ve filmu asi ještě neviděl. (21.11.2016)

Greenawayovo "S láskou kinematografii". Film, který mi po pěti minutách řekl, jaký si žádá hodnocení. Bláznivá komedie, filozofický traktát, konglomerát v němž se rozpouští sto let kinematografie do jediné nerozlišitelné substance. Pokud znáte Ejznštejnovo dílo a jeho pracovní teze (zejm. nauku o montáži), nemůžete si to neužít. Pokud se zevrubně orientujete i v umělecké (a zejm. filmařské) historii 20. a 30. let, čeká vás spousta příjemných easter eggů. A pokud vás znervózňují nazí či souložící muži, vyberte si jiný film na večer. Nejvíc fascinující ale je že Greenaway působí i ve svých 77 letech jako svěží a progresivní režisér (podobně jako třeba Eastwood nebo Scorsese). U množství scén jsem prostě jen seděl s otevřenou pusou a chtěl jsem vědět, jak se mu to vůbec podařilo natočit. (25.04.2019)