12 let v řetězech

Zdrvujúca megadráma, ktorá ťaží z niekoľkých faktorov - neamerický režisér a herci v hlavných úlohách; podmanivá, znepokojujúca hudba; neuveriteľne silný príbeh muža, ktorý nestratil vieru v život napriek nemilosrdným ranám osudu. Vďaka takýmto filmom sa oplatí čakať na pred-oscarové obdobie, ktoré zvykne raz za čas priniesť srdcervúci filmový zážitok. Chiwetel Ejiofor je meno, ktoré možno niektorí z vás už počuli, no aj napriek tomu v tomto filme a najmä po jeho skončení nebudete mať na pamäti jeho, ale len meno jediné - Solomon Northup. Úžasný herecký výkon, každá bunka v tele bola stotožnená s jeho postavou, emócie prenáša na divákov najmä pomocou mimiky a úžasných veľkých očí, ktoré sú doslova synonymom mora emócií. Nemenej dôležitá psychopatická postava Michaela Fassbendera má takisto čo ponúknuť a práve skrz ňu môžeme pocítiť zverstvá otrokárov a krutosť južanskej mentality. Neodvážim sa nespomenúť Lupitu Nyong'o, no takto by som mohol vymenovať celé herecké obsadenie. McQueen teda okrem toho, že nastolil absolútnu harmóniu medzi historickými faktami, príbehovou pútavosťou a emočnou erupciou v samotnom závere, ktorá prichádza prirodzene a nevyvoláva pocit citového vydierania. Tému otroctva treba neustále otvárať a pripomínať si hrôzy, z ktorých sa ľudstvo dokázalo poučiť. Konfrontácia musí prebehnúť vo vnútri každého z nás a tento film je ponúka všetkými desiatimi. A divák musí mať naozaj hrošiu kožu, aby ho to neovplyvnilo. 95%. (29.07.2014)

Upřímně řečeno, otroctví je blahobytnému středoevropanovi 21. století poněkud vzdálené téma, a pokud by se emoce vstřebané z takovéhoto filmu měly redukovat na pouhý nezúčastněný povzdech ("to bylo hrozné, co se tenkrát v Americe dělo"), bylo by to dost málo. Naštěstí 12 let v řetězech nenabízí tento patetický jednoúčelový impuls k uronění několika krokodýlích slz, ale dává podnět k hlubšímu uvažování: Otroctví tu není prezentováno jako zlo páchané individuálně jedincem vůči jedinci (nebo skupině), ale jako společenský problém, který je důsledkem nadřazení osobního vlastnictví morálce, nebo lépe řečeno přizpůsobování morálky principu posvátnosti osobního vlastnictví. Jistě, Epps byl zamindrákovaná pokrytecká svině se sadistickými sklony (excelentní Fassbender), ale takový Ford byl vlastně slušný člověk, který otroctví chápal jako přirozenost (neřkuli božskou nutnost), kvůli které měl také Solomona za živou věc, za svůj směnitelný majetek. Rázem se (domyslíme-li tezi o nadřazenosti osobního vlastnictví morálce do důsledků) ocitáme v dnešní době a v našem prostoru (protože co jiného je např. problém "exekucí po česku", ničící celé rodiny pro pár korun dluhu - ať už vzniklého z hlouposti, nevědomosti či opomenutí)? Když se ale vrátíme do poloviny 19. století na americký Jih a k příběhu nešťastného Solomona Northupa, tak je pozoruhodné, jak nepateticky a zajímavě McQueen příběh zpracoval. Jeho osud není interpretován jako především boj chytrého a vzdělaného černocha s hloupým otrokářem (jak by se to lacině nabízelo), ale spíš jako boj vzdělaného člověka zbaveného lidství s nesvobodou jako takovou, jako boj o holý život. Brutalita, elementární nespravedlnost, nemožnost bránit se všemi prostředky (včetně svého intelektu) a maximální utrpení jsou stavy zprostředkované s multidolarovou precizností, které nelze po technické stránce vytknout ani ň. Zimmer sice použitou hudbou vykrádá sám sebe a scénáristův tok času jsem vnímal jako hodně nelineární (čas filmu vs. Solomonův čas; to vypadalo minimálně na kubickou funkci...), nicméně výsledkem je nadprůměrný hollywoodský film, který je možná motivovaný reflexí či vyrovnáním (v tomto ohledu jsou Stud či Hlad tématicky mnohem aktuálnější a v mnohém podnětnější), ale který má celou řádku motivů a námětů ke špekulaci (24.01.2014)

V některých záběrech nehorázně zdlouhavé, avšak ze široka vzato příliš zkratkovité. 12 let uteče a divák si to v konstrukci děje ani neuvědomí - resp. není to dostatečně věrohodně zaznamenané. Hans Zimmer používá stále stejně vycizelované durové akordy, které střída s molovými ala Inception, akorát namísto robustních syntezátorů tu tentokráte máme jemné smyčce, či klavír. Pár scén je tam neskutečně silných a z hlediska explicitního násilí dosti nekompromisních, Fassbender je ďábel a pár oduševnělých mono/dialogů by se tam taky našlo, ale chybí mi komplexnější výstup/myšlenka. Jako příběh o jednom člověku možná ucházející, jako komplexní oscarová freska selhávající. Bohužel občas McQueen neví co z toho vlastně chce udělat. (02.02.2014)

Steve McQueen dal jasně najevo, že není režisérem, který by se vyžíval v patosu, který tento žánr pravděpodobně občas potřebuje. Emoce se snaží podat skrz syrovost a reálnost, jednotlivé scény fungují, ale jako celek mě to zase nějak nevzalo. Nejvíce mě překvapil ten můj absolutní nezájem o hlavní postavu. Je to bez debat dobrý film, výborně zrežírovaný, skvěle zahraný, ale ve výsledku jsem vážně postrádala hlubší emoce. Od filmu nominovaného na 9 oscarů bych přece jen očekávala malinko víc. Slabší 4* (25.01.2014)

Solomon Northup je výnimočným umelcom obdarovaným mimoriadnym "husliarskym" talentom. Vďaka jeho schopnostiam si vydobyl zázemie slobodného muža tmavej pleti s dobrým postavením v spoločnosti. Jedného dňa sa zoznámi s pánom Brownom a Hamiltonom, ktorí mu ponúknu výborne platenú prácu vo Washingtone. Nasledovné udalosti dokonale zmenia jeho život. Zmiešané pocity z filmu, ktorý vyhral cenu Britských Oscarov. Nie, že by film nesplnil, čo si režisér predsavzal ( otroctvo v dávnych dobách je vždy výbornou témou na solídnu drámu ), ale pokiaľ ho porovnám, napr. s takým " The Help" ( ktorý je síce zasadený do "skoršej" doby a príbeh je diametrálne odlišný ), nemá žiadnu šancu. Bohužiaľ, "Twelve Years a Slave" ma nijak výnimočne emocionálne nezasiahol, príbeh zaujal len z časti ( čo pripisujem občasným nudným pasážam ). Ja osobne nie som sklamaný, ale čakal som viac. (22.02.2014)