Rytíř pohárů

Dávam si oneskorené predsavzatie: "Nepozerať každú sprostosť, v ktorej hrá môj obľúbený herec!" Áno, môže za to pán Malick so svojím Rytierom pohárov, čo byť najväčšej artovej kravine, akú som zatiaľ videla. Film vo mne zanechal len dva pocity, bola so z neho vyčerpaná a nechápala som samu seba, prečo som to po 20 minútach nevypla, ale trápila sa ďalej. Jednu hviezdičku obetujem za Christiana, ktorý sa síce len presmŕdal cez obraz s dvoma výrazmi tváre, ale konečne vyzeral k svetu. (01.02.2016)

Těžko říci, jak to popsat... Možná termín "filmová poezie" by byl vystihující. Já nikdy moc rád poezii neměl a nechápal jsem, jak někteří lidé mohou považovat za umění "vznešené bláboly" namlené do veršů, které se ani nerýmují. Stejně tak nechápu tento "film". Vynikající herecké obsazení je naprosto zbytečné, myslím, že Baleovu roli by zahrál prakticky kdokoliv. Malick by se měl dát na točení dokumentů nebo se stát nadšeným fotografem, filmová branže prostě pro něho není ideální... (16.02.2016)

Téma vyprázdněnosti života a neschopnosti nalézt to pravé a podstatné není určitě pro všechny. A taky na takový film plný obrazů dnešního světa, vztahů a šeptajícího voiceoveru musí být nálada. Mně celkem bavilo vypadat se s hlavní postavou snažit rovzpomenout na jeskyni ideí, akorát ta stopáž byla trochu úmorná. Od půlky jsem se začala nudit a těšila se na konec. (09.09.2018)

Jsme jako oblaka, nejsme? Přicházíme a odcházíme. Není nic takového jako věčnost. (12.03.2016)

misty natolik myslenkove podnetne, ze jsem to musel docasne pauznout a podumat si nad tim .. po stromu zivota dalsi malickuv film, po kterym se cejtim na podrezani, ale jaksi je mi v dusledku lip (16.03.2016)

Sebevědomé, drahé, načančané, prázdné. Ač se jedná o blábol jiného formátu než jsme zvyklí, mám pocit, že se lidem na pobřeží US smaží mozky. Po celém světě je spousta dalších, kteří mají co říct. Je škoda, že nemají privilegium jako tito zdegenerovaní tvůrci. Člověk se přirozeně na něco takového bojí plivnout. Možná to je přece jenom umění a a všechno je přece subjektivní a relativní? Jaký je to pocit vylízat tolik exkluzivních mističek a protáhnout je mečíkem? Schválně, dám ještě jednu? Jsou nějaký fajn čičiny i v Tibetu? 2/10 (27.12.2016)

Film jako modlitba , jako meditace.... but ani mše netrvá tak dlouho ! vše stále dokola, divák už dávno perlu našel, jen Ch.B. stále hledá..... Malick aka Oblomov.....škoda herců..... nikdy více..... (12.01.2016)

Od nikud nikam nádherných záběrů. Bale co pro bezzubý scénář nemá co hrát. A pár frází co uhodí hřebíček na hlavičku. (15.01.2016)

Hledani prave lasky, hledani celku a naplneni..tady a ted (04.03.2016)

Vůbec nevím, co jsem to právě zhlédnul. :-D Nalákal mě casting a režisér. Nicméně mě to nějak upoutalo až hypnotizovalo. Asi si budu muset dát druhou projekci. Zatím 40%. (16.04.2016)

Vůbec nechápu co jsem to viděl.. Tomuhle nehodlám nikdy dát další šanci takové nudě a nepříběhovosti. Co to vubec mělo byt. Škoda , že herecká esa v čele s Balem a Blanchet se tímhle zahazují. (16.01.2017)

Stačilo vidět ten tarotovej název a bylo mi jasný, že Malickovi to zase šláplo. Další mocné mystérium o podstatě života, vesmíru a tak vůbec (tentokrát bez dinosaurů), aneb Christian Bale chodící, koukající, tisíckrát jinak aneb reklama na krizi středního věku. Kdybych tenhle film viděl ve svým inťoušským období na střední, tak tam budu hledat nějaký smysl či poselství a pravděpodobně nakonec dojdu k něčemu jako, že to celý byla alegorie na Ježíše Krista. Teď už se do té pasti chytit nenechám a vypínám analyzování, čímž to nabývá na koukatelnosti. Imho lepší než Strom života, je to dotáhlý do konce, takže se přestal obtěžovat s nějakým dějem a jde mu jen o sázení hezkých obrázků točených rozevlátou kamerou alá Gaspar Noé. No celý je to takový zvláštně neposkvrněný....jo a hraje mu tam dobrej Ravelovskej marš. (29.01.2019)

To dlouhé bloumání nádherně nasnímaným městem mě bavilo, jen bych ho možná o dvacet minut zkrátil. Rytíř pohárů není pro každého, protože zde neexistuje příběh. Jde o osobní cestu jednoho muže, který se v povrchním L.A. snaží najít duchovní spojení a opravdovou lásku.  To by měl mít nejspíš každý před shlédnutím na paměti. (10.06.2022)

Film, který by byl tak svůj - autentický, jsem ještě neviděl! Cynici ho neocení, je celkem vážný s pozvolným tempem. Je napěchovaný romantickými scénami, ovšem vůbec ne kýčovitými! Všechno přirozeně plyne, sledujeme Christiana Balea pěkně zblízka. Herecký ansábl celkově působí věrně a vůbec nijak křečovitě. Nejvíce kromě již zmíněného, se mi zamlouvala Natalie Portman, Imogen Poots a Wes Bentley. (13.04.2016)

Onu obtížně popsatelnou meditativní náladu u Malickových filmů zbožňuji, bohužel v posledních dvou projektech se Terrence již vydal pouze cestou dokonalého Lubezkiho kamery, defacto neexistující dějové linky, respektive časoprostorem neukotvitelné narace a ono to nefunguje. Trailer s tímhle formátem nemá problém, ale dvouhodinový film podobný přístup, ve kterém jsou vám náznaky sdělovány v životních moudrech, které formou vypravěčova overvoicu pronášejí jednotlivé postavy, prostě nemůže ustát. Jasně, ty pocity, o které Malickovi jde, ve vás vyvolá, ale díky rozmělněnému tempu a vnímání celého děje neděje jen velmi povrchně a okrajově. Tady jde opravdu o nefunkční formu, která sice obsahuje spoustu dokonalostí, jako celek je ovšem nezkousnutelná. 40% (01.05.2019)

„Ty nechceš lásku. Ty len chceš pocit lásky.“ Terence Malik a jeho vnútorná planéta. Osobné hodnotenie: 74% (***) (28.08.2023)

asi jsem si to pustil moc potichu. (11.01.2016)

Byl jednou jeden mladý princ, jehož otec, král Východu, jej vyslal do Egypta hledat perlu. Když ale princ došel na konec své cesty, napojil se z nabídnutého poháru a rázem zapomněl, že je synem krále, zapomněl na perlu a upadl do hlubokého spánku... Jak dokonale to sedí k dnešní době spících lidí opájejících se natolik vnějším světem, že to uvnitř už vůbec nevnímají. Není divu, že většina kritiků a diváků na tyhle Malickoviny úplně není, protože si nechce přiznat svou vlastní vyprázdněnost. Mně ale tahle Malickova role moralisty či spasitele nevadí. On je takový vždycky, ale když je jeho film zasazený do minulosti, kterou nedokážeme posoudit, nevadí nám to. Jakmile ale někdo přijde s tím, že to, co se dnes děje, je už neudržitelné, hned sklidí neúspěch. Proč? Protože ten úspěch/neúspech určují ti, kteří už jsou jen takovým stínem systému, v němž žijí a donekonečna ho hájí, jinak by se jim vše rozpadlo a ve své vlastní prázdnotě by se zbláznili. Takže, díky Malicku! :-) (05.09.2019)

Odkaz na podstatné recenze: Variety(Justin Chang), Reverseshot (Nick Poinkerton), Village Voice (Bilge Ebiri), Senses of cinema (Yaron Dahan), MUBI (Josh Cabrita: A pilgrimage to transcendence), (09.03.2016)

V průběhu filmu jsem si začal klást otázku, kolik by se z mé divácké zkušenosti změnilo, kdyby se z filmu udělal pouhý podcast. Narážím tím především na vztah obrazu a monologu a ještě více pak na vztah mezi jednotlivými obrazy, záběry. Během sledování jsem totiž čím dál víc začínal mít pocit, že se monolog žádným způsobem na tyto obrazy-střípky neváže, stejně jako se jednotlivé obrazy skladebně nevážou na sebe. Je to prostě jako kdyby úplně zmizela základní filmová řeč, která i beze slova dokáže vyprávět příběhy a emoce, a byla nahrazena mozaikovitě slepenými střípky, jejichž jedinou vazbou zůstaly společné situace. Ze záběrů tedy pro mě veškerá hloubka vyprchala a tuto hloubku jako by měl suplovat přidaný monolog herců, který se tvářil hrozně filozoficky, ale většinou se opakovaly věci jako Je třeba jít ze tmy do světla (načež byl nastřižený záběr v tunelu). Ano, ze zvukové složky jsem bohužel moc moudrosti taky nepobral. Co se týče příběhu či postav, očekával jsem, že budou zatlačeny do pozadí na úkor lyrického, ale nečekal jsem že budou zredukovány na úplné nic. Místo Christiana Bala zde mohl hrát náhodný komparzista, jelikož jeho postava byla zbavena veškeré psychologie a emoce. Stala se z něj šachová figurka s kamenným obličejem, která nás neprovází příběhem, ale jednotlivými situacemi. První čtvrt hodiny jsem byl Malickovým stylem unášen a hypnotizován podobně jako třeba u filmu K zázraku. Postupně se ale začal opakovat a nepřinášel ve vyprávění nic nového, a tak se mi zbytek filmu slil v jednu velkou mozaiku střípků. (10.04.2022)