Súkromný vesmír
Private Universe
VOD (4)
Obsahy(1)
Dějiny jedné rodiny zaznamenala Helena Třeštíková ve svém zatím nejdelším časosběrném projektu. Film Soukromý vesmír natáčela 37 let a zachytila tak v ohromující šíři život členů jedné obyčejné české rodiny od 70. let až do současnosti. Helena Třeštíková začala sledovat s filmovým štábem svou kamarádku Janu v roce 1974. Jana tehdy čekala první dítě s manželem Petrem a právě život jejich syna Honzy je osou tohoto filmu. Před kamerou se tu narodí, vyrostou a dospějí dohromady tři děti a jejich rodiče prožijí velkou část svého života. Zatímco archivní záběry připomínají uměleckou kariéru Karla Gotta, významné okamžiky dobývání kosmu či zásadní politické proměny této země, deníky rodiny Kettnerových, které si po celou dobu pečlivě vedl otec rodiny Petr, nabízejí soukromou alternativu velkých dějin. Manželé Kettnerovi a jejich děti nevedou tak dramatický život jako hrdinové předchozích režisérčiných filmů Marcela, René a Katka. Jako statisíce dalších Čechů i Kettnerovi v éře nesvobody soustředili pozornost na svůj „soukromý vesmír“. Fascinující cesta jejich životem je i díky tomu velmi optimistickým a zároveň dojemným svědectvím o důležité roli rodiny, o jedinečnosti a pestrobarevnosti lidského života a neustálém hledání jeho smyslu. (HBO GO)
(více)Recenze (82)
Po shlédnutí nejdelšího časosběrného dokumentu od paní Heleny Třeštíkové musím jen konstatovat, že její práce jsou čím dál lepší. Těším se na další, který čeká na své sestříhání. ()
V obyčejnosti je krása. ()
docela nuda, ale vybrat si tu správnou rodinu k časosběrnému doku je nadlidský úkol. řemeslně samozřejmě na jedničku, jako vždy u madam HT :-) ()
To, co je na fotkách, to si člověk vzpomene. Ale to co nevidí, to je ztracený. ()
Poměrně nezáživné a monotónní zpracování. Celý film se točí jen kolem uspávající předčítání otce nebo sledování nejstaršího syna, který je prostě flákač a nic moc nenabízí. Vadilo mi, že matka rodu měla velmi malý prostor, který se ji dostal až ke konci filmu a dcery jakoby ani nebyly. Časosběrné dokumenty o obyčejných lidech mám rád, jejich osudy mě baví ať jsou jakékoliv, ale Soukromý vesmír mi celkově nesedl. ()
Velmi specifický dokumentární film o celé jedné generaci, který se vymyká obvyklým pravidlům filmu. Opět časosběrný dokument na který má paní Třeštíková copyright a kterým se režisérka vyprofilovala. Tento film má velké produkční hodnoty třeba v tom jak ukazuje život v letech 1975 až 2012 tak jak jsme ho mnohdy prožívali i my a také kvůli čtení a komentáři skutečných deníků otce v roli vypravěče. Bohužel do filmu nešlo dát vše, co se týče natočeného materiálu (cca 50 hodin), tak divák musí věřit výberu režisérky a střihačů. Velmi zajímavé pro svou autentičnost a záznam doby... ()
Tento dokument mě velmi bavil :) Už jen proto, že hlavního aktéra, o kterém to celé je, jsem měla tu čest párkrát potkat osobně. Když jsem se doslechla, že o něm existuje takový dokument, řekla jsem si, že by bylo zajímavé ho vidět. Poštěstilo se mi to až dnes díky ČT2. Musím říct, že je opravdu zajímavé vidět "historii" někoho, koho znáte (i když jen od vidění s pár vyměněnými pozdravy), od úplného počátku. ()
Příjemné překvapení. Všednost par excellence a in natura. Pravda, dějiny jedné rodiny ze zvrhávají v (kusé) dějiny prvorozeného syna a jeho problematického hledání sebe sama (s náznakem problematického vztahu k matce). Pravda, je otázka, zda dílko neovládla poněkud z-nouze-ctnost. A pravda, dispozice divákovy (zkušenosti, očekávání, schopnost empatie) zde hrají nemalou úlohu. Ale jinak, Kája a LSD, děvky a chlast, Husák a Havel, první a druhý žigulík, každou chvíli ňákej kosmonaut (i mrtvej), no co chcete víc... ()
Točit jednu rodinu 37 let je bezesporu časosběrný majstrštyk, ovšem Marcela, René a hlavně Katka, byly emocionálně mnohem vypjatější. Soukromý vesmír vedle nich proto vypadá jen jako vytuněné a uměle natažené domácí video, kde posledních dvacet minut budete zoufale koukat na hodinky. 65% ()
Nejlepší je na tom ten Karel Gott. Bohužel v porovnání s manželskými etudami slabší. ()
Jako dobová kronika a pohled na rychlost, s jakou se míjejí generace za genaracemi. Za zachcení, jak rychle člověk projde vlastním životem. Skvělé. Za neautorizovaný, ale pravdivý životopisný film o Karlu Gottovi, vynikající. Pignon ročník 1973. ()
Byl to takovej nudnejsi pribeh o prumerne rodine. Zajimavy chvile tam byli ale na muj vkus moc malo. Prostrihy s tim co se delo okolo byly naprosto nezajimave, kdyz se rodiny vubec nedotkly. Celkem 2,7* ()
Nějak jsem nepochopila, proč ten film vzniknul. Rodina byla úplně obyčejná, začínala úplně stejně jako každá jiná. Působilo to tak, že Třeštíkovou pak přestalo bavit sledovat ji celou, tak si vybrala syna, který měl největší předpoklady k tomu, udělat něco "šokujícího" nebo prostě jen zajímavého. Nestalo se, no. ()
Jestli to měl bejt dokument o rodině, tak se to moc nepovedlo. Celý je to postavený na synkovi, kterej chvilku smaží, chvilku cestuje, chvilku povídá o životě, chvilku radí s mařenou a na to, že zjevně v životě nedokázal mít ani vlastní dítě, tak je chytrej jak rádio. Tohle mít doma, tak sem jako rodič zklamal. A to, že se famílie zná s dokumentaristkou, z vyfetla ještě nedělá filozofa. ()
Obávám se, že asi není úplně v pořádku, když jsem při sledování životního příběhu jedný spořádaný rodinky pociťoval největší sympatie nikoliv k zodpovědným rodičům nebo k vzorně studujícím dcerkám, nýbrž k věčně zhulenému lůzrovi. Ale je to tak. Našinec jistě ocení, že se to prakticky celé odehrává ve Vratislavicích, kam se hrdinové Soukromého vesmíru Heleny Třeštíkové na začátku snímku přestěhují z Prahy. Dostanou tady totiž byt. Teda vlastně baráček, na zdejším koupáku, kde pak zhruba od půlky osmdesátých let žijí, plodí další potomky, starají se o ně a postupně dům kultivují. Otec rodiny Petr si o tom všem vede deníček a semtam něco nafotí nebo natočí na půjčenou kameru. To vše na pozadí velkých dějin, reprezentovaných především pokroky v dobývání vesmíru, pádem Husákova režimu a pěveckými výkony Karla Gotta, který tady mimochodem působí jako pěkně vychcanej chameleon - přizpůsobí se jakýkoliv době, aniž by ho milovníci jeho tenoru přestali adorovat. První půlka filmu je taková jako blbá. Přišlo mi to podobný, jako když vám na zdvořilostní návštěvě tetička ukazuje omšelý rodinný fotoalbum naflákaný neostrýma momentkama bratranců a sestřenic ze třetího kolena. Pak se to ale docela slušně rozjede, hlavně díky prvorozenýmu synovi Honzovi, který se v pubertě začne bouřit proti rodičům i systému nejen účesem, ale třeba i fakáčem namířeným směrem ke škole. Honza nastoluje nekompromisní anarchy životní postoj vystavěný na pěstování / hulení trávy a nicneřešení / nicnedělání. Je o rok starší než já, jezdil tehdy do školy do Jablonce, a protože to byl už tenkrát, někdy okolo devětaosmdesátýho roku, docela výrazný týpek, od vidění - zřejmě od stánku s hranolkama u Jabloně - si ho pamatuju. Asi i proto mě ve filmu jeho osud zajímal výrazně víc než životaběhy dalších členů rodiny Kettnerových. Anebo je to možná tím, že jedině Honzovy peripetie jsou opravdu zaznamenáníhodné. Zatímco zbytek rodiny žije standardně, Honza se dvakrát ocitne v krimu za pěstování marihuany, zkouší piko, ve finále odjede do Baskicka, kde myje nádobí v hospodě a sdílí lože s o dost starší vyžilou Španělkou, která navíc disponuje značně nesnesitelným pubertálním synem. Do toho vede buddhistický řeči, rádobyfilozofuje o konzumním světě okolo a samozřejmě kouří. Nevím, ale nebýt téhle dějové podvětve, asi by mě film vůbec nebavil. Ve finále sice Honza, slavící na Ještědu sedmatřicáté narozky, působí kapku jako zastydlej pankáč, ale přesto mně byl z celé famílie suverénně nejsympatičtější. A to přesto, že někdy působily jeho řeči fakt jako výplody vyčazenýho zmaštěnce. Jeho fuck off životní styl je totiž zcela prost pózy, což ani u alternativců - a dost možná právě u nich - není úplně obvyklý. ()
Časosběrné dokumenty mi přijdou často samy o sobě nosné, jenže tehle počin výborné režisérky jakoby postrádal hloubku. ()
Pro dokumenty Heleny Třeštíkové mám obecně slabost, tady mi ale asi stejně jako ostatním přišlo škoda, že nejsou zapojeni všichni členové rodiny stejně. Nejen sestry Honzy, ale i jejich matka Jana jsou dost odsunuty do pozadí, a třeba právě Jana by mě zajímala. Sice si nevedla deník jako její manžel, takže asi neví přesně, jaký zub kterému dítěti vyrostl jako první, ale určitě by měla k uplynulým rokům co říci. Kromě jedné dvou vět se nedozvíme, jak vnímá Honzův život, co si myslí o jeho postojích, které jsou hodně prezentovány, nebo jak zpětně hodnotí svou výchovu apod. Pro mě stojí o něco výš Manželské etudy. ()
Související novinky
47. MFF Karlovy Vary se blíží!
Ve dnech od 29. června do 7. července se uskuteční již 47. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Na nejvýznamnější filmové akci ve střední a východní Evropě budou mít diváci… (více)