13. revír

Kousků s označením „Film-Noir“ jsem dosud moc neviděl, ale byl jsem opravdu zvědavý na tohoto starého československého zástupce (údajně jediného). Má to docela zajímavou zápletku, lehce ponurou atmosféru a poněkud odlišné tempo, než na které bývám zvyklý. V některých pasážích až moc pomalé…Dokážu však pochopit, že doba kdy se natáčelo, nebyla vůbec lehká. Herecké výkony byly obstojné – Marvan to je záruka kvality a mladá Dana Medřická si vedla rovněž velmi dobře. Líbilo se mi to jejich dialogové „kočkování“. Nechybí zde několik zvratů a zajímavé finální rozzuzlení. Je to takový lepší průměr a s hodnocením okolo 70% souhlasím. (24.03.2018)

Děj Třináctého revíru je jak se patří překombinovaný a trochu nešťastně prvorepublikově patetický. Mezi detektivy a galérku to slušňácké vyjadřování nepasuje. Tím přiznávám, že hodnocení trochu nadsazuju. Ale je to hlavně kvůli mému radostnému překvapení, že film noir měl ohlas i tady v Československu. Nedokážu si sice představit, jak se Frič k těmhle filmům dostal (muselo to být v krátké poválečné době), ale vliv je jasně patrný. (19.01.2011)

Drama točící se okolo kasaře Kočky nasnímané šerosvitnou kamerou se odehrává na městské periferii. Zaplivaná putyka, domy na spadnutí, temné ulice, ještě temnější sklep a skládka. Krásná Dana Medřická dokázala již jako mladá, že je vynikající herečkou. Ani nemusela mluvit, stačil jen pohled, pohyb v koutku úst a povytažené čelo - jak mistrovské oproti dnešnímu civilnímu (ne)hraní. Jaroslav Marvan uměl nejlépe inspektory a staré dědky. A vždy mi přišlo, jako by snad od mlada vypadal stejně. Vůbec po stránce herecké je radost se dívat. A s tím Kočkou, to byla pěkně zamotaná lapálie! (13.08.2020)

Začátek je dokonalý - rozehrání partie, rozhození rolí, civilní pojetí postav, dobře vykreslená periferie, zajímavě zamotaná záhada. Ale posléze mi přišlo, že se přece jen některé postavy chovají divně, a i když Dana Medřická hraje Frony skvěle, přece jen jsem její postavu od určité chvíle přestával chápat. Protože sice věděla, co se děje, ale tvrdohlavě to chtěla řešit sama, i když viděla, jak se jí to vymyká z ruky. Docela by mě zajímalo, jak by se s touto rolí popasovala třeba Nataša Gollová, vážně. A stejně tak policisté - šéf oddělení vlastně má pravdu, že by stačilo udělat razii v hospodě a tu pořádně prohlédnout - a pak by jistě objevili i skrýš ve sklepě. Ale revírník Čadek je jiného názoru a pořád chce věci řešit co nejzdlouhavěji. Navíc není moc bystrý - když divák už půl hodiny tuší, kde je mladý Karta, ale inspektor je furt za blbce, je to na pováženou. Navíc si nejsem jistý, že mi v příběhu vše hraje - třeba hostinská se ptá Frony, kde je Kočka, přitom by měla vědět, co se té noci stalo. Když pak pomáhá se schovkami. Film je vlastně zajímavý i tím, že nikdy neuvidíme tvář Kočky. A objeví se tu i pár vtípků, které příběh odlehčí, což mě potěšilo ("tak si mějte psa, ale Kočka to není".) (07.04.2019)

Adaptace krimi románu Eduarda Fikera pod názvem Zinková cesta. Na filmovém plátně trochu naivní, jako většina krimi té doby, ale skutečně dobré dramatické herecké výkony a atmosféra dílo vyzdvihují. Kočka, mladej Karta, starej Karta, Wang-Li, Wang-Liová, Fróny... Dnes jsou zločinci mnohem, ehm, důmyslnější... (21.08.2004)