Advokátka Věra

Velmi mily film, kde herecky opet uraduje Novy, Pistek, Slemrova a pro me nove Grosslichtova. Na uvod filmu me prekvapil feministicky pohled na rovny udel muzu a zen. Aby se to pak na konci filmu stalo pointou, ze si zeny na sva " prava " jeste musi nekolik desitek let pockat:-)... Scenar sice neni nijak vytribeny, ale film me od zacatku do konce bavil. Sansonovy zpev v hospode z ust Noveho me nadchl a pisnicku " Na devce mi nesahej " jsem si po skonceni filmu musel nekolikrat pustit. O hvezdicku vice v mem hodnoceni muze Advokatka Vera vdecit Trude Grosslichtove. Muj prvni film, ktery jsem s touto hereckou videl a musim rict, ze jsem byl nadseny, at uz jejim hereckym projevem, tak i krasou. Ma me sympatie. (08.02.2010)

Truda Grosslichtová byla pro mě téměř neznámou herečkou, i když se objevila po boku Vlasty Buriana nebo Hugo Haase. Tady však strhla veškerou mou pozornost na sebe, protože zazářila jako první večerní hvězda na potemnělém nebi. Pěkně zahrála mladou, čerstvě dostudovanou advokátku Věru, která byla umanutá a rozmazlená dcerunka z lepší rodiny. Theodor Pištěk s Růženou Šlemrovou jako její rodiče nezklamali. U pana Pištěka to ani není možné, každá jeho postava je kouzelná a svým způsobem i nezapomenutelná. (27.05.2010)

Upraveno v květnu 2020. Advokátka Věra je neposedně osvěžující humoreskou. Filmová veselohra Martina Friče na motiv povídky Vlasty Zemanové s ironickou dychtivostí škádlí feminismus, s jistou nezdvořilostí se jí bezděčně snaží pokořit, ale nakonec vše spíše dospěje ke smíření. Melodramatická spotřeba trhu využívá zranitelně křehký půvab ženy a neústupné gentlemanství muže, který jde nápaditě vstříc společné budoucnosti věcí manželských. Nezdvořilost je vykoupena láskou, nadhled využívá pohyb a jitření nálad vnitřních světů. Hlavní postavou lehké filmové humoresky je JUDr. Věra Donátová (velmi příjemná Truda Grosslichtová), mladá žena dobrých poměrů, natěšeně nadšená z právě otevřené vlastní soukromé advokátní kanceláře. Emancipace žen získala podnětnou podobu, ale nezdvořilá podstata humoresky má jiné plány, proto začíná honitba za sebeurčením, byť profesi nahradí intimita a niterné naplnění. Hlavní mužskou postavou je Petr Kučera vulgo Tygr alias Petr Raboch (pozoruhodný Oldřich Nový), okouzlující zločinec. Sebevědomá drzost je tím nejvodnějším nástrojem vzájemné výpomoci mezi obhájkyní a obviněným. Dívčí zatvrzelost je důmyslně uvedena v omyl, aby se mohlo slavit společné vítězství. Důležitou postavou filmu je Jindřich Donát (příjemný Theodor Pištěk), Věřin otec. Je shovívavý k halasné propagaci feminismu, i když dává přednost tradičnímu zabezpečení dceřiny budoucnosti. Významnou postavou je Růžena Donátová (zajímavá Růžena Šlemrová), Věřina matinka. Ona je tou společenskou zuřivostí feminismu, nepanikaří z možných chyb reality a bezodkladně požaduje ty radikální společenské změny. Výraznou postavou je Oktábec (příjemný Václav Trégl), solicitátor. Věrný pomocník Věřiny soukromé praxe v rozpacích z neměnného stavu kanceláře bez klientely. K výraznějším postavám patří také Marie (zajímavá Darja Hajská), Věřina hospodyně i její písařka na stroji. Je vyvedena z míry neustále se měnícími podmínkami pracovního prostředí i celkového nasazení. Z dalších rolí: vždy spolehliví kumpáni Petra Tygra ve věcech dobrých i zlých Eman Pálený (Bedřich Veverka), Dlouhý Gusta (Ladislav Herbert Struna) a Franta Štístko (Bohuš Záhorský), z příliš mnoha slov obhájkyně vyčerpaný vyšetřující soudce (Alois Peterka), decentní prezident soudu JUDr. Bašus (Karel Veverka), otec naplánovaného Věřina manžela, konzul Raboch (Rudolf Deyl st.), jeho mladší a nepovedenější syn Richard (Stanislav Neumann), drzostí rozezlený majitel koloniálu (Jaroslav Marvan), či jeho názorový oponent a majitel sousední mlékárny (František Říha). Film Advokátka Věra je určen k lehkému občerstvení. Pobaví svou dráždivou rozverností i hereckým šarmem hlavních protagonistů. Příjemné filmové pobavení. (16.11.2011)

"Na to taky nemusela tak dlouho študovat..." Václav Trégl touhle hláskou stoprocentně zabodoval, ostatně jak u něj vždy bývá zvykem. Poslední role Trudy Grosslichtové, jejíž roztomilé tvářičky je škoda a role advokátky Věry byla ve filmu její poslední. Jako položidovka se musela zdekovat před nacisty a její další život je obestřen tajemstvím, které se snaží rozkrýt ve své knize "Já jedu dopředu, jak nejlíp dovedu" Milena Nováková. (03.08.2019)

Na mně všechny ty komédie z 30. let působí tak nějak podivně. Předně se tam všichni chovaj jako magoři anebo alespoň naprosto nepřirozeně. Rozmazlená holčička z noblesní rodiny se zamiluje do kriminálníka a nejhustějšího příslušníka galerky, zatímco její rodiče jí bez jejího vědomí chystají svatbu s nějakým bohatým trotlem. Advokát se posuzuje podle toho, jakým autem přijede k soudu. A soudce úplně s klidem uloží advokátovi, aby vyšetřil čin svýho klienta a pomohl ho usvědčit. Nebejt skvělýho výkonu Theodora Pištěka a roličky Čeňka Šlégla, byl bych z toho filmu asi vyloženě nasranej. Jednu * navíc musím dát za groteskní scénu, kdy policie dělá šťáru v hospodě galerky, kde zrovna probíhá hromadná rvačka a jak tam fízlové vpadnou, začnou kriminálníci předstírat, že spolu tančí, to mě pobavilo. (23.01.2012)