Advokátka Věra

"Na to taky nemusela tak dlouho študovat..." Václav Trégl touhle hláskou stoprocentně zabodoval, ostatně jak u něj vždy bývá zvykem. Poslední role Trudy Grosslichtové, jejíž roztomilé tvářičky je škoda a role advokátky Věry byla ve filmu její poslední. Jako položidovka se musela zdekovat před nacisty a její další život je obestřen tajemstvím, které se snaží rozkrýt ve své knize "Já jedu dopředu, jak nejlíp dovedu" Milena Nováková. (03.08.2019)

Pokud se říká, že náměty některých pamětnických filmů jsou neuvěřitelné, o tomto to platí obzvlášť. Konzulův syn si zahraje na apače z pražské galerky, nechá se zavřít a následně obhajovat, jen aby získal srdce emancipované Věrušky, která chce stůj co stůj být advokátkou. To vše za podpory dívčina otce. Kupodivu při sledování tohoto příběhu vám nepřijde příliš divné, že půlka Prahy včetně prezidenta krajského soudu a pražské galerky, hraje zvláštní hru kvůli jedněm zásnubám. Film ubíhá v příjemném tempu, Mac Frič dobře rozparceloval jednotlivé scény s jemným humorem, který je předzvěstí další spolupráce s Oldřichem Novým, která se pochopitelně zlepšovala podle pravidel přímé úměrnosti. Nový navíc dokazuje, že byl mistrem hudební komedie - přednes chansonu Na děvče mi nesahej je opravdu vynikající. Snad nejpůsobivější role Trudy Grosslichtové, jedné z prvních českých hereček, kterým se podařilo uplatnit i v cizině. (11.01.2004)

Slabší komedie Martina Friče, jejíž závěrečný zvrat je opravdu velmi silná káva a svojí neuvěřitelností musel a musi překvapit úplně každého. To, co mu předchází, lze ale sledovat bez větší újmy a zásluhu na to mají hlavně velesympatická Truda Grosslichtová, Oldřich Nový a jeho Na děvče mi nesahej a také stoprocentě spolehlivý Václav Trégl (15.05.2016)

V podstatě Falešná kočička naruby, jen asi tak o dvě třídy lepší. Zásluhu na tom má velice povedený herecký výkon Trudy Grosslichotvé v titulní roli, netradiční role pro Oldřicha Nového, silné obsazení vedlejších rolí a povedená hudba. Navíc je film dost krátký na to, aby nepřestal být svou naivitou roztomilý. (10.02.2009)

Epilog vynikající kariéry jazykově nadané Trudy Grosslichtové. Její příběh až donedávna patřil mezi největší záhady českého filmu, dnes již ovšem víme, že se kariéry vzdala dobrovolně a do Holandska odešla až po válce, protože se zamilovala do vojáka. Ostatně její působení v českém filmu a v německých a francouzských filmech zanechalo po sobě tolik výrazných stop, že se jejím uměním můžeme bavit i nadále. Pouze ta rehabilitace v očích české veřejnosti zatím chybí. Stejně jako oznámení faktu, že byla pražačkou a nikoli vídeňačkou. "Z toho mohly být pěkné dvě vdovy!" (17.05.2011)