Advokátka Věra

Vtipná a chytrá komedie původně jako povídka od Vlasty Zemanové, jinak ale s docela zajímavým obsahem, ale bohužel se stále stejný scénářem. Znáte to-jedna emancipovaná dceruška s rodiny bohatých rodičů, která sní o velké kariéře tentokrát v právnické praxi, který tu ale naštěstí jakžtakž fungoval. Herci a jejich herecké výkony tu byli jednoznačně více než jen průměrně. Mladá Truda Grosslichtová (hlasem mi připomínala slavnější Lídu Baarovou), tu vytvořila jednu ze svých největších a nejzásadnějších rolí i co se týče změny své image, i když to už tehdy nebyla žádná začátečnice ale zkušená filmařka, která tu ale bohužel celkem důstojně kvůli okupaci a jejímu položidovskému původu ukončila svou bohatou hereckou kariéru narozdíl od jejího kolegy napraveného kriminálníka Oldřicha Nového (alias Tygra)-který tehdy teprve začínal a tak trochu se ještě hledal, nicméně už tehdy rychle stoupal k vrcholu budoucí slávy a k následovné superstar první velikosti. Kdo se mě tu ještě líbil a kdo stojí za připomenutí tak to byl hádavý obchodník Jaroslav Marvan, a hlavně nenapodobitelný solicitátor Václav Trégl se svými hláškami jak jinak:-)). Duo Šlemrova a Pištěk takový normál ničím podstatným mě nezaujali, i když odvedli určitě dobrý výkon. Hezky zpracovaný film, s nesmrtelným šlágrem ,,Na děvče mi nesahej" v podání Oldřicha Nového, ale jinak jen průměr v tehdejším předválečném československém filmu. (22.07.2007)

Pokud se říká, že náměty některých pamětnických filmů jsou neuvěřitelné, o tomto to platí obzvlášť. Konzulův syn si zahraje na apače z pražské galerky, nechá se zavřít a následně obhajovat, jen aby získal srdce emancipované Věrušky, která chce stůj co stůj být advokátkou. To vše za podpory dívčina otce. Kupodivu při sledování tohoto příběhu vám nepřijde příliš divné, že půlka Prahy včetně prezidenta krajského soudu a pražské galerky, hraje zvláštní hru kvůli jedněm zásnubám. Film ubíhá v příjemném tempu, Mac Frič dobře rozparceloval jednotlivé scény s jemným humorem, který je předzvěstí další spolupráce s Oldřichem Novým, která se pochopitelně zlepšovala podle pravidel přímé úměrnosti. Nový navíc dokazuje, že byl mistrem hudební komedie - přednes chansonu Na děvče mi nesahej je opravdu vynikající. Snad nejpůsobivější role Trudy Grosslichtové, jedné z prvních českých hereček, kterým se podařilo uplatnit i v cizině. (11.01.2004)

Truda Grosslichtová byla pro mě téměř neznámou herečkou, i když se objevila po boku Vlasty Buriana nebo Hugo Haase. Tady však strhla veškerou mou pozornost na sebe, protože zazářila jako první večerní hvězda na potemnělém nebi. Pěkně zahrála mladou, čerstvě dostudovanou advokátku Věru, která byla umanutá a rozmazlená dcerunka z lepší rodiny. Theodor Pištěk s Růženou Šlemrovou jako její rodiče nezklamali. U pana Pištěka to ani není možné, každá jeho postava je kouzelná a svým způsobem i nezapomenutelná. (27.05.2010)

"Na to taky nemusela tak dlouho študovat..." Václav Trégl touhle hláskou stoprocentně zabodoval, ostatně jak u něj vždy bývá zvykem. Poslední role Trudy Grosslichtové, jejíž roztomilé tvářičky je škoda a role advokátky Věry byla ve filmu její poslední. Jako položidovka se musela zdekovat před nacisty a její další život je obestřen tajemstvím, které se snaží rozkrýt ve své knize "Já jedu dopředu, jak nejlíp dovedu" Milena Nováková. (03.08.2019)

Film, který mírně vyčuhuje z průměru filmů let třicátých. Poslední zakotvení Trudy Grosslichtové v českém filmu (či ve filmu vůbec) nedopadlo špatně, prakticky se z toho zrodil asi její nejlepší herecký výkon, ale jinak je to herečka celkem průměrná, sic půvabná. Nový se i pomocí takovýchto filmů poštupně dostával na vrchol filmového nebe, svůj klasický výkon předvedla Šlemrová (tedy poctivé herecké řemeslo), ale i ostatní herci. Potěšením pak byly komické výstupy Václava Trégla - vtipnějšího sluhu, abyste pohledali. (13.09.2013)