Advokátka Věra

Truda Grosslichtová byla pro mě téměř neznámou herečkou, i když se objevila po boku Vlasty Buriana nebo Hugo Haase. Tady však strhla veškerou mou pozornost na sebe, protože zazářila jako první večerní hvězda na potemnělém nebi. Pěkně zahrála mladou, čerstvě dostudovanou advokátku Věru, která byla umanutá a rozmazlená dcerunka z lepší rodiny. Theodor Pištěk s Růženou Šlemrovou jako její rodiče nezklamali. U pana Pištěka to ani není možné, každá jeho postava je kouzelná a svým způsobem i nezapomenutelná. (27.05.2010)

Epilog vynikající kariéry jazykově nadané Trudy Grosslichtové. Její příběh až donedávna patřil mezi největší záhady českého filmu, dnes již ovšem víme, že se kariéry vzdala dobrovolně a do Holandska odešla až po válce, protože se zamilovala do vojáka. Ostatně její působení v českém filmu a v německých a francouzských filmech zanechalo po sobě tolik výrazných stop, že se jejím uměním můžeme bavit i nadále. Pouze ta rehabilitace v očích české veřejnosti zatím chybí. Stejně jako oznámení faktu, že byla pražačkou a nikoli vídeňačkou. "Z toho mohly být pěkné dvě vdovy!" (17.05.2011)

Ani se nedivím, že Frič měl od r. 1938 jedno oko skleněné, já být feministkou, tak mu ho za tenhle film vyškrábnu taky. Takhle zesměšnit ženskou emancipaci, to se jen tak nevidí. O Šlemrové asi nemá smysl mluvit, ta je svou intonací (příjemně) protivná v jakékoli roli, ale Věrušku mohl pan režisér zobrazit líp než jako typickou self-womanku, která se dokáže samostatně živit jen do té doby, dokud za ní tatínek platí účty. A pak "slečně doktor" nezbyde než prozřít, zjistit, co je v životě pro ženu nejlepší, vdát se a pokojně včelařit v manželství. Nový dokázal, že mu jeho přezdívka Tygr sedí, neboť pouze muž s odvahou vesmírných rozměrů si vezme za manželku ženu, která dokáže během chvíle ukecat libovolný počet mužů do úplného bezvědomí. (29.11.2014)

Přátelství, které neumírá. I tak se dá nazvat setkání režiséra Maca Friče a někdejšího prvního brněnského milovníka Oldřicha Nového, dvou noblesních mužů, kteří si rozuměli i mimo dosah filmových kamer. Stejnojmenná povídka Vlasty Zemanové, která tehdy vzbudila nemalý zájem mezi pravidelnými čtenáři (či spíše čtenářkami) prvorepublikového týdeníku List paní a dívek, si utahuje, s lehkostí a jemným sarkasmem, z emancipovaných žen a dívek, jejichž touha po úspěšné kariéře a samostatném životě, v němž není místo pro lásku, naráží nejen na předsudky, ale také na poněkud prozaičtější překážky – výdaje a zase výdaje. Ve filmu za vším stojí zámožný hrdinčin otec, který svou podnikavou dcerulinku ponechává ve sladké nevědomosti, doufaje, že všechno zvrátí předem naplánovaný osud – v tomto případě fešný hochštapler, ve skutečnosti konzulův syn. Frič správně vytušil, že Oldřich Nový si s touto nevděčnou rolí poradí po svém, v partnerství s půvabnou a elegantní Trudou Grosslichtovou vstoupil do vod ironického humoru, s nímž měl bohaté zkušenosti už z jeviště svého vlastního divadla. Výborní jsou herci ve vedlejších, i zcela epizodních rolích – rozkošný Trégl, Šlemrová, Pištěk, Hajská, Kreuzmann jako sýpající návštěvník advokátní kanceláře... Přestože Frič i Nový mají na svém kontě bezpochyby mnohem zajímavější kousky, lze jejich první společný film vnímat jako poněkud nesmělé vzájemné oťukávání, jako předehru ke slavným a nesmrtelným komediím, které na sebe nenechají dlouho čekat. (03.10.2008)

Asi nejbrutálnější happyend ever a další zajímavý příspěvek k dobovému náhledu na ženskou emancipaci. Je ovšem možné, že šlo o zřejmou satiru na zhýčkanou ambiciózní holčičku z vyšších kruhů, protože mezi různými extrémě naivními prvky zde vidím i takové, které jako naivní a směšné musely být míněny už tehdy. Bohužel až na vyjímky nejsem schopen čerstvost tehdejších komedií vnímat, jinak bych asi musel s hvězdičkami přitlačit. K tomu samozřejmě zážiteček s Oldřichem Novým coby kriminálním živlem a jeho "sice tě střelhbitě". Grosslichtová pěkná. (30.06.2019)